Mandejci

Mandejci (mandejsky מנדעניא – Mandaʻnāye, arabsky الصابئة المندائيون‎ – aṣ-Ṣabi'a al-Mandā'iyūn) jsou více náboženské a etnické společenství žijící převážně v jižním Íránu a Iráku. Jejich veliká komunita je však i v USA. Jde o jediné gnostické společenství, které přežívá nepřetržitě od starověku. V poměru k jejich významu jsou dodnes velmi málo známí, protože jsou nesmírně uzavření a i nejlepším badatelům se podařilo získat jen zlomkovité údaje. V současnosti si už uvědomují, jak tato uzavřenost ohrožuje jejich duchovní bohatství, začínají se otevírat veřejnosti a budují i své informační centrum v Bagdádu, a dokonce dnes již existují internetové stránky (viz odkazy).

Mandejci
Mandeyānāye
מנדעניא
Mandejci při modlitbě
Populace
cirka 60 000 – 70 000
Irák Irák10 000
Írán Írán5 000–10 000 (2009)
Jordánsko Jordánsko1 400
Sýrie Sýrie1 250 rodin
Švédsko Švédsko8 500
Austrálie Austrálie3 500–10 000
Spojené státy2 500–3 500
Kanada Kanada1 500
Německo Německo2 200
Nizozemsko Nizozemsko3 500
Spojené království Spojené království1 000
Dánsko Dánsko650
Indonésie Indonésie23
Jazyk(y)
mandejština (jako liturgický jazyk), neomandejština, arabština, perština
Náboženství
mandejství

Dějiny
Mandejská modlitebna v Iráku

Mandejci jsou národem bez dějin a jejich minulost lze pouze více méně rekonstruovat na základě jejich legend a dalších mimomandejských pramenů. Jejich původ není znám a pouze lidová legenda uvádí jejich pobyt v Egyptě. Odsud uprchli před Mojžíšem a jeho následovníky. To patrně naznačuje, že byli součástí a jedním z pozůstatků kmenového svazu Hyksósů, který si podrobil Egypt na zhruba 200 let a v zemi zůstal ještě nějakou dobu poté, co faraóni Sekenenre Tao, Kamose a Ahmose porazili vojenské vedení Hyksósů se sídlem v Avaridě a vyhnali je ze země. Jedná se však pouze o spekulaci.

Potom mizí na zhruba 1000 let z historie. To se dobře kryje s možností, že jsou buď totožní nebo alespoň spjatí s esény, kteří sídlili především v pustině kolem Mrtvého moře. Ztotožnění poskytuje Jan Křtitel, neboť ten byl podle moderních badatelů esén. Eséni byli mnohem více orientováni na tradiční judaismus než dnešní mandejci, protože od roku 160 př. n. l. ne zcela ortodoxní Židé a ti se začali přidávat k početným Mandejcům. Iosephus Flavius uvádí, že v jeho době jich mohlo být až 10 000. Sám byl po určitou dobu jejich členem.

Mandejský biskup Kanzfra Dakhayyel Eydan (1881–1964)

Eséni stáli v čele židovského povstání a po jeho porážce jejich zbytky uprchly ze země. To samé nám o Mandejcích říkají mandejské legendy, v nichž lze nalézt i další dokonalé shody, které dokazují, že jde jen o dvě jména stejného společenství. Mandejci nejprve pobývali v oblasti dnešního Bagdádu, později se dostali až do jižního Íránu a Iráku, a protože byli čas od času vystaveni pronásledování. Uchýlili se do bažin v deltě Eufratu a Tigridu.

V červnu 1990 vyslali delegaci do Vatikánu, aby navázali vztahy s Římskokatolickou církví.

Literatura
  • Lupieri, Edmondo: The Mandeans The Last Gnostics, Cambridge 2002
  • Drower, E. S. & Macuch, R.: A Mandaic Dictionary, Oxford: Clarendon 1963
  • Rudolf Macuch: Handbook of Classical and Modern Mandaic, Berlin: Walter de Gruyter, 1965
  • Rudolf Macuch: Neumandaische Texte im dialekt von Ahwaz, unter Mitwirkung von Guido Dankwarth, Wiesbaden : Harrassowitz Verlag, 1993
  • Rudolf Macuch, mit Beitr. von Kurt Rudolph u. Eric Segelberg: Zur Sprache und Literatur der Mandaer, Berlin; New York: de Gruyter, 1976
  • Macuch, R.: Neumandäische Chrestomathie mit grammatischer Skizze, Kommentierter Übersetzung und Glossar, Porta Linguarum Orientalium n. s. 18 Wiesbaden: Harrassowitz 1989
  • Nöldeke, Theodor: Mandäische Grammatik, Hale: Buchhandlung des Waisenhauses 1875
  • Schall, Anton: Mandäische Grammatik / Im Anhang: die handschriftlichen Ergänzungen in dem Handexemplar Theodor Nöldekes, bearbaiten, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1964
  • Buckley, Jorunn Jacobsen. 2002. The Mandaeans: Ancient Texts and Modern People. Oxford: Oxford University Press.
  • Buckley. J.J. "Mandaeans" v Encyclopedia Iranica
  • Drower, Ethel Stefana. 2002. The Mandaeans of Iraq and Iran: Their Cults, Customs, Magic Legends, and Folklore (reprint). Piscataway, NJ: Gorgias Press.
  • Newmarker, Chris, Associated Press article, "Faith under fire: Iraq war threatens extinction for ancient religious group" (titulky v The Advocate of Stamford, Connecticut, strana A12, 10. února 2007)
  • Petermann, J. Heinrich. 2007 The Great Treasure of the Mandaeans (přetisk Thesaurus s. Liber Magni). Piscataway, NJ: Gorgias Press.
  • Yamauchi, Edwin. 2004. Gnostic Ethics and Mandaean Origins (přetisk). Piscataway, NJ: Gorgias Press.
  • Jaromír Kozák: Diwan Abatur, totiž Mandejská kniha mrtvých, Praha 2009. (Kniha je však dosti tendenční a nevychází z originálního mandejského textu)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.