Mamba

Mamba (Dendroaspis) je rod jedovatých afrických hadů z čeledi korálovcovití. Tento rod tvoří čtyři druhy, a sice mamba černá (Dendroaspis polylepis), mamba Jamesonova (Dendroaspis jamesoni), mamba úzkohlavá (Dendroaspis angusticeps) a mamba zelená (Dendroaspis viridis). Jsou to všechno rychlí, štíhlí a vysoce jedovatí hadi, kteří se často vyskytují na stromech. Latinský název „Dendroaspis“ znamená doslova jedovatý stromový had. Mamby, zejména mamba černá, jsou velice obávaní hadi, kteří mají na svědomí mnoho smrtelných uštknutí, což dokládá i řada legend a příběhů.[1] Dorůstají kolem dvou metrů délky, nejdelší je mamba černá, která může dosáhnout délky až kolem čtyř metrů (po kobře královské jde o druhého nejdelšího jedovatého hada na světě). Jsou to proteroglyfní hadi, kteří mají jedové zuby v přední části tlamy, pevně spojené s kostí. Název mamba byl do evropských jazyků přejat v oblasti jižní Afriky, ze zuluského a svazjiského pojmenování imamba. V jiných afrických jazycích má však slovo mamba jiný význam, například v jazyce čičeva z Malawi znamená mamba kobru a ve svahilštině dokonce krokodýla. Naopak mamba černá se svahilsky nazývá futa a mamba úzkohlavá hongo.

Mamba
Mamba černá v obranném postoji
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďkorálovcovití (Elapidae)
Rodmamba (Dendroaspis)
Schlegel, 1848
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chování

Většina příslušníků tohoto rodu, jako například mamba zelená, jsou stromoví hadi, avšak mamba černá žije na zemi. Jsou to převážně denní tvorové, mohou však být aktivní i v noci. Přirozenou potravu mamb tvoří především ptáci a drobní savci včetně hlodavců, jako jsou myši, krysy a veverky. Z ostatních savců jsou to příslušníci řádu letounů a luskounů a čeledi rejskovitých.[2][3][4][5] Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem.[2]

Mamby jsou příbuzné kobrám a při zastrašování nepřítele mohou i ony do jisté míry zplošťovat a roztahovat krk.

Mnozí lidé věří, že mamba černá útočí na lidi. To je zřejmě nedorozumění, protože mamba obvykle využije své rychlosti k tomu, aby unikla do bezpečí.[6] Člověk totiž představuje jejího největšího nepřítele, nikoli kořist.[1] Mamby se obvykle snaží kontaktu s lidmi vyhnout.[7]

Jed
Znepokojená mamba úzkohlavá

Všechny mamby jsou vysoce jedovaté. Jejich jed je složen převážně z neurotoxinů známých jako dendrotoxiny a dále z kardiotoxinů[8][1] a fascikulinů.[9] Mohou obsahovat i kalcikludin, který je přítomen v jedu mamby úzkohlavé, a kalciseptin, přítomný v jedu mamby černé. Toxicita jednotlivých exemplářů se může v rámci téhož druhu a poddruhu značně lišit v závislosti na různých faktorech, jako je například zeměpisná oblast, počasí či nadmořská výška.[5] Bez rychlé první pomoci spočívající v zaškrcení rány a následného podání protijedu může být uštknutí mamby pro člověka smrtelné, neboť ochromuje činnost srdce a plic. Jed mamby zelené, mamby úzkohlavé a mamby Jamesonovy má podobné složení jako jed mamby černé, nicméně vzhledem k jeho nižší toxicitě je smrtelná dávka jejich jedu nutně vyšší. Tyto druhy jsou též méně útočné než jejich příbuzná mamba černá. Než se začal používat protijed, končil značný počet mambích uštknutí smrtí oběti. Neošetřené uštknutí mamby černé má 100% úmrtnost.[7][10] Počet úmrtí po uštknutí mambou se však v poslední době díky širokému používání protijedu značně snížil.

Mladé mamby jsou jedovaté již od narození, a mohou se tedy již pár minut po vylíhnutí aktivně bránit. Mají plně vyvinuté jedové žlázy, jež obsahují 1–2 ml jedu, což je množství, které postačuje k usmrcení dospělého člověka.[11][12]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamba na anglické Wikipedii.

  1. National Geographic (Black Mamba, Dendroaspis polylepis) [online]. National Geographic Society [cit. 2013-07-05]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Clinical Toxinology Resource (Dendroaspis jamesoni)
  3. Cincinnati Zoo (Jameson's Mamba). cincinnatizoo.org [online]. [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-06.
  4. BARGAR, Sherie; JOHNSON, Linda. Mamba's. USA: Rourke Enterprises, 1987. Dostupné online. ISBN 0-86592-960-2.
  5. ERNST, Carl H.; ZUG, George R. Snakes in Question: The Smithsonian Answer Book. Washington D.C., USA: Smithsonian Institution Scholarly Press, 1996. Dostupné online. ISBN 1-56098-648-4.
  6. The new encyclopedia of Reptiles (Serpent). [s.l.]: Time Book Ltd, 2002. (anglicky)
  7. O'SHEA, Mark. VENOMOUS SNAKES OF THE WORLD. multiple places: US and Canada: Princeton University Press; Europe: New Holland (UK) Ltd, 2005. ISBN 978-0-691-15023-9. S. 78-79. (anglicky)
  8. van Aswegen G, van Rooyen JM, Fourie C, Oberholzer G. Putative cardiotoxicity of the venoms of three mamba species.. Journal of Wilderness and Environmental Medicine. May 1996, s. 115–21. Dostupné online. PMID 11990104. (anglicky)
  9. Clinical Toxinology Resource (Western Green Mamba) [online]. University of Adelaide [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-08. (anglicky)
  10. DAVIDSON, Terence. IMMEDIATE FIRST AID [online]. University of California, San Diego [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-02. (anglicky)
  11. VALENTA, Jiri. Venomous Snakes: Envenoming, Therapy. [s.l.]: Nova Science Publishers, 2010. ISBN 978-1-60876-618-5. S. 108–111. (anglicky)
  12. ZÁVADA, J., Valenta J., Kopecký O., Stach Z., Leden P. Black Mamba Dendroaspis Polylepis Bite: A Case Report. Prague Medical Journal. 2011, s. 298–304. Dostupné online [cit. 3 December 2013]. PMID 22142525. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.