Ludwig Beck

Ludwig August Theodor Beck (29. června 1880 Biebrich (dnes Wiesbaden-Biebrich) – 21. července 1944 Berlín) byl německý generálplukovník a náčelník generálního štábu německých pozemních sil před začátkem druhé světové války. Jako jeden z organizátorů se podílel na neúspěšném atentátu na Adolfa Hitlera 20. července 1944.

Ludwig Beck
Rodné jménoLudwig August Theodor Beck
Narození29. červen 1880
Bieberich, Německé císařství
Úmrtí20. červenec 1944 (64 let)
Berlín, Nacistické Německo
Vojenská kariéra
HodnostGeneraloberst (Generálplukovník)
Doba služby1898–1939
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše
Složka Reichsheer (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht (do roku 1944)
Velelgenerálního štábu německých pozemních sil
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
VyznamenáníRytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči
Pruský železný kříž I. třídy
Pruský železný kříž II. třídy
multimediální obsah na Commons

Život

Narodil se v roce 1880 ve městě Biebrich v Hesensku-Nasavsku. Byl vychováván v duchu starých pruských tradic. Původně byl důstojníkem dělostřelectva. Během první světové války bojoval na západní frontě. Po svém povýšení působil jako důstojník generálního štábu. Po válce sloužil v různých funkcích, jako velitel pluku a štábu.

V roce 1931 získal hodnost generála. Velel frankfurtské 1. jízdní divizi. Získal všeobecné uznání za své vojensko-pedagogické práce. V roce 1933 se stal náčelníkem vojenského úřadu. V červenci 1935 se stal náčelníkem generálního štábu německých pozemních sil.

Začátkem roku 1938 se společně s Wernerem von Fritschem se během německých nátlakových akcí namířených proti Československu dostal do sporu s kancléřem Adolfem Hitlerem. Během Květnové krize v roce 1938 byl přesvědčen, že Wehrmacht není na válku s Československem připraven.[1] Začal kolem sebe shromažďovat vojáky a politiky, kteří nesouhlasili s zamýšlenou válkou, a společně zvažovali svržení Hitlera, který válku prosazoval. Mezi spiklenci byli například vrchní velitel pozemního vojska Walter von Brauchitsch, náčelník Abwehru Wilhelm Canaris, důstojník Abwehru Hans Oster, velitel berlínské posádky Erwin von Witzleben, starosta Lipska Carl Goerdeler, státní tajemník v ministerstvu zahraničí Ernst von Weizsäcker a prezident Říšské banky Hjalmar Schacht.[1]

Beck také nechal o tomto plánu potají informovat anglickou vládu. Její předseda Neville Chamberlain ale nebral tyto zprávy vážně. Hitlera považoval za hráz proti pronikání bolševismu do střední Evropy, a byl přesvědčen, že se s ním dokáže dohodnout.[1]

18. srpna 1938 Beck rezignoval na svou funkci náčelníka generálního štábu (nahradil ho Franz Halder) a zakrátko byl penzionován.[1]

V roce 1943 Beck naplánoval několik neúspěšných pokusů zabít Hitlera pomocí bomb. V roce 1944 byl jedním z hlavních plánovačů červencového atentátu společně s Carlem Goerdelerem a plukovníkem Clausem von Stauffenberg. Předpokládalo se, že by se Beck mohl po úspěšném atentátu stát dočasnou hlavou vlády, která by Německo spravovala po Hitlerově smrti. Spiknutí se však nepodařilo, další ráno byl zatčen pod dohledem generála Fromma donucen spáchat sebevraždu. Nepodařilo se mu však zabít a jen se těžce zranil, přivolaný poddůstojník Wehrmachtu proto dostal za úkol ukončit jeho život ranou z pistole.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

Vyznamenání

Galerie
  • Ludwig Beck jako generálmajor v roce 1931
  • Ludwig Beck na fotografii z roku 1937
  • Generál Ludwig Beck (vpravo) s generálem Wernerem von Fritschem na vojenských manévrech v Pomořansku v roce 1937
  • Generál Ludwig Beck (uprostřed) na vyjížďce s dvěma mladšími důstojníky v lesích poblíž Berlína v červnu roku 1936
  • Generál Ludwig Beck (vlevo) se svým pobočníkem v roce 1935
  • Náčelník generálního štábu armády generál Ludwig Beck (uprostřed), generál Hans Speidel (vlevo) a vojenský přidělenec v Paříži, generál Erich von Kühlenthal (vpravo) v červnu roku 1937.
  • Smuteční obřad matky polního maršála Wernera von Blomberga. Generál Beck je hned druhý zprava od stromu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Beck na slovenské Wikipedii.

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 151–155.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.