Ludvík Lošťák

Studoval na varhanické škole v Praze. Byl spolužákem Josefa Bohuslava Foerstra. V roce 1887 se vydal do Londýna. Po třech letech se vrátil a stal se učitelem angličtiny. Vydal i učebnici angličtiny.

Pod patronací hudební komise Sokola vytvořil skupinu nespokojených hudebníků a vydal manifest Otevřený list mladé hudební generaci v Čechách a na Moravě, který otiskl časopis Dalibor (18, 1896, s. 193–194) a který vyzýval k hudební reformě. Ukázalo se však, že šlo o prázdné gesto, které nikdo z jeho autorů nedokázal přetvořit v životaschopné umělecké dílo.

Komponoval klavírní i orchestrální skladby a jeho operu Selská bouře uvedlo i Národní divadlo. Svým dílem chtěl navázat na Antonína Dvořáka, ale chyběla mu hudební invence a jeho hudba neměla velký úspěch. Dále se proto věnoval více literární činnosti a činnosti kritické a polemické. Zvláště se stal známým pro své ostré polemiky a vysloužil si označení „enfant terrible“ české hudby a kultury zlomu 19. a 20. století.

Zemřel při epidemii španělské chřipky v roce 1918 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

• Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha
• Srb-Debrnov, Josef: Slovník hudebních umělců slovanských
• František Xaver Šalda v Die Zeit. Wiener Wochenschrift für Politik /etc./, 6. 3. 1897, s. 154–156; česky jako Mladá hudební generace v Čechách, Souborné dílo F. X. Šaldy 13, s. 230–235)
• Karel Kovařovic: K otázce dramaturgie operní (Praha, Bursík a Kohout 1904).
• Jaroslav Kvapil: O čem vím (Praha 1932).
• Bedřich Bělohlávek: Masaryk a hudba (Praha, L. Mazáč 21936).
• Josef Bohuslav Foerster: Poutník (Praha, L. Mazáč 1942, s. 196).
• Zdeněk Nejedlý: Opera Národního divadla do roku 1900 (Praha 1935).
• Dějiny české hudební kultury 1890–1945, díl I. 1890–1918 (Praha, Academia 1972).
• Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby (kolektiv, Praha, Supraphon 1983).