Ludvík Egbert Belcredi

Narodil se ve Znojmě, kde jeho otec působil jako krajský hejtman, do původně lombardské šlechtické rodiny Belcrediů. Jeho otcem byl rakouský ministerský předseda Richard Belcredi a matkou c. a k. palácová dáma a dáma Řádu hvězdového kříže Anna von Welden. Ve 14 letech nastoupil na gymnázium v Kalksburgu. Maturitu složil na vídeňském gymnáziu Theresianum, protože karlsburské gymnázium nemělo oprávnění k provádění maturit. Po studiu na právnické fakultě innsbrucké univerzity složil v roce 1879 doktorát. Kromě toho navštěvoval ještě hospodářské akademie v Hohenheimu a Württembergu.[2]

V letech 1882–1885 působil u finanční prokuratury ve Vídni. Během tohoto období rovněž složil soudcovské zkoušky. Po smrti svého strýce Egberta v roce 1894 zdědil veškerý rodinný majetek, včetně zámků a velkostatků v Líšni a Jimramově. Na statcích se mu podařilo zvýšit prosperitu, založil třeba v roce 1904 úspěšnou líšeňskou cihelnu. O pět let později koupil jimramovský mlýn, kde zřídil elektrárnu.[2]

V moravských zemských volbách v roce 1890 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Byl znovuzvolen ve volbách v roce 1896, volbách v roce 1902, volbách v roce 1906 a volbách v roce 1913. Stal se členem školského výboru. Účastnil se Fora pro společné záležitosti v Pešti v roce 1894. V roce 1901 se stal také členem finančního výboru, o rok později také výboru pro pojišťovnictví a rozšíření zemědělské banky. Na sněmu vystupoval v různých záležitostech, třeba v záležitosti finančních poměrů silničního výboru v Brně, při podpoře různých subvencí pro spolky nebo hospodářských subvencí, v otázce učitelských platů. Od roku 1904 až do své smrti působil jako přísedící zemského výboru. Po posledním zvolení na sněm se stal členem výborů zemědělského a pojišťovacího.[2]

Ve volbách do Říšské rady v roce 1891 byl zvolen poslancem Říšské rady za Čechy ve velkostatkářské kurii. Zasedal v ní ještě další 2 volební období.

Od 90. let 19. století se rovněž podílel s hrabětem Ottou Serényi na vedení moravské Strany konzervativního velkostatku.[3] Se strýcem Egbertem se podílel na vydávání novin konzervativních velkostatkářů Vaterland.[4]

Angažoval se v různých spolcích. Byl členem Grundlasten-Ablösungs- und Regulierungs-Landeskommision für Mähren, náhradníkem c. k. zemské komise pro agrární operace a v červenci 1912 byl jmenován prezidentem Zemědělské rady pro Markrabství moravské. V roce 1911 pořádal Hospodářsko-živnostensko-průmyslovou výstavu v Líšni.[2] Ve stejném roce podpořil z pozice předsedy diecézního výboru provolání ke katolickému lidu německého jazyka brněnské diecéze v rámci prvního německého katolického sjezdu, který se konal v Brně.[3]

V roce 1885 se v Ullstadtu oženil s Marií von Franckenstein (1859–1938), s níž měl celkem sedm dětí – Egberta (1887–1932), Marii Annu (1888–1968), Jiřího (1889–1890), Richarda (1891–1956), Karla (1893–1972), Annu (1896–1898) a Jiřího Jindřicha (1902–1973).[2][5]

V roce 1908 se stal komturem Řádu Františka Josefa. Byl také c. a k. komořím, od roku 1910[4] tajným radou a tajným komořím Pia X., od roku 1902 držitelem komandérského kříže Řádu svatého Řehoře Velikého, který obdržel od papeže Lva XIII.[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Egbert Belcredi na Wikimedia Commons