Otto Serényi

Narodil se v luhačovické větvi rodiny Serényiů, usedlé na Moravě od konce 16. století. Byl synem zemského poslance Gabriela Serényiho a synovcem Aloise Serenyiho, člena zemského sněmu i Panské sněmovny.[3]

Po absolvování gymnázia studoval práva na Vídeňské univerzitě a na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a následně absolvoval zemědělské obory na Zemědělské akademii v Prószkówě v tehdejším pruském Slezsku. V roce 1879 převzal správu rodinného velkostatku Luhačovice a později v roce 1893 po smrti svého strýce i velkostatek Lomnice. Vlastní lázně Luhačovice přenechal roku 1902 skupině etnicky českých podnikatelů-lékařů.[3]

Trvale byl aktivní v politickém životě. Od roku 1885 (uváděno i od roku 1884[4]) byl poslancem Moravského zemského sněmu, kde působil dlouhodobě jako předák Strany konzervativního velkostatku.[3] Od roku 1888 působil rovněž na Říšské radě (celostátní parlament). Do vídeňského parlamentu nastoupil 24. října 1888. Reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách.[5] Stal se členem Českého klubu, střechové české parlamentní frakce, která sdružovala stoupence českého státoprávního programu z řad staročeských i mladočeských liberálů i šlechticů.[3]

Mandát obhájil za velkostatkářskou kurii ve volbách do Říšské rady roku 1891.[5] Po těchto volbách již ale původní Český klub neexistoval, respektive byl nahrazen dominantním mladočeským zastoupením. Serényi se proto jako konzervativní šlechtic připojil k parlamentní frakci Hohenwartův klub, kterou vedl bývalý předlitavský předseda vlády Karl Sigmund von Hohenwart a která sdružovala především německorakouské konzervativce. Když roku 1894 zemřel Egbert Belcredi, nahradil ho Otto Serényi na pozici předsedy Strany konzervativního velkostatku na Moravě (konzervativně-feudální strana).[3][6] Poté, co Serényi poslanecký mandát získal i ve volbách do Říšské rady roku 1897, se stal členem Klubu českých velkostatkářů. Zvolen byl do vídeňského parlamentu i ve volbách do Říšské rady roku 1901. V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[5]

Politicky zůstával vždy konzervativcem, zastáncem zemského vlastenectví[7] se sympatiemi pro český státoprávní program. Etnicky nebyl vyhraněn, ovládal stejně dobře češtinu i němčinu. V období let 1906–1918 zastával úřad moravského zemského hejtmana a byl tak poslední osobou v této funkci. V letech 1912–1918 byl také členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3]

Byl aktivní v četných veřejných spolcích. Zastával post předsedy Moravsko-slezského lesnického spolku a sdružení lesnických škol. Zastával funkce v Červeném kříži i spolku pro boj tuberkulózou.[3]