Ludvík Francouzský (1661–1711)

Narodil se 1. listopadu roku 1661 na zámku ve Fontainebleau jako nejstarší syn krále a královny Francie. Byl pokřtěn 24. května 1668 v sedmi letech věku. Při tomto obřadu zastupoval kardinál z Vendôme oficiálního kmotra, papeže Klementa IX., a princezna Anna Marie de Bourbon-Conti zastupovala kmotru Henriettu Marii Bourbonskou. Pro tuto velkou událost zkomponoval dvorní skladatel Jean-Baptiste Lully moteto Plaude Laetare Gallia.

Po svém křtu byl Ludvík odebrán ženské péči a umístěn do mužské společnosti. Jeho vychovatelem se stal Charles de Saint-Maure, jeho učitelem Jacques-Bénigne Bossuet. Ludvíkova výchova však nebyla příliš úspěšná.

Říkalo se, že když Ludvík dospěl, mohl se celý den jen houpat v křesle. Nicméně díky své štědrosti, přívětivosti a liberálnosti byl v Paříži a v celé Francii velmi populární a oblíbený.

Ludvík byl jeden ze šesti legitimních dětí svého otce. Všechny ostatní zemřely v raném dětství. Druhá nejdéle žijící dcera, Marie Tereza Francouzská (1667–1672), zemřela ve věku pěti let, když bylo Ludvíkovi 11 let.

Ludvík XIV. chtěl svého syna oženit s princeznami z evropských nebo i francouzských rodin, např. s Annou Marií Luisou de Medici, nebo Marií Louisou Orleánskou, která byla Ludvíkovou sestřenicí jako dcera Filipa I. Orleánského a Henrietty Anny Stuartovny. Podle některých zpráv byli Ludvík a Marie Louisa Orleánská do sebe zamilovaní, nicméně Ludvík XIV. využil Marii Louisu k navázání kontaktu se Španělskem a přinutil ji, aby se provdala za španělského Habsburka Karla II., jenž byl zároveň nevlastním strýcem Velkého Dauphina. Nakonec se Ludvík oženil s Marií Annou Bavorskou, která údajně nebyla atraktivní, byla však velmi inteligentní.

I když mu bylo dovoleno účastnit se Královské rady (Conseil du Roi), v politice žádnou velkou roli nehrál, místo toho se věnoval umění (sbírky ve Versailles a v Meudonu). Žil tiše v Meudonu, obklopen svými dvěma nevlastními sestrami, které ho obě milovaly. Tito tři tvořili Cabal de Meudon (tajný spolek na Meudonu), kterému oponoval Ludvíkův syn, Ludvík Burgundský a jeho manželka Marie Adelaide Savojská.

Během Devítileté války byl poslán do Porýní. Před odjezdem mu jeho otec řekl: „Posílám tě velet mé armádě, dávám ti příležitost zviditelnit své zásluhy; jdi a ukaž je celé Evropě, abys, až umřu, nemusel oznámit: Král je mrtev.“ Vzhledem k tomu, že dauphin Ludvík zemřel již roku 1711 na pravé neštovice, jeho otec jej přežil o čtyři roky.

Ludvík se oženil s Marií Annou Viktorií Bavorskou, se kterou měl tři syny. Ve Francii byla známá jako la dauphine Marie Anne Victoire. Po Mariině smrti v roce 1690 se Ludvík roku 1695 tajně oženil se svou milenkou Marie Emilie de Joly (ta však již nezískala titul dauphine).