Ludmila Müllerová

Po maturitě na lanškrounském gymnáziu absolvovala nástavbové studium na Střední ekonomické škole v Tišnově (1974–1976), poté vystudovala na Vysoké škole zemědělské v Brně provozně ekonomickou fakultu (1987–1991).

Po univerzitním studiu pracovala v administrativních a ekonomických funkcích v několika státních podnicích. Od roku 1991 podnikala v ekonomice a účetnictví, v letech 1994 až 1998 působila v nemocnici v Bruntálu.

Je vdaná, má dvě dcery, Kateřinu a Martinu.

Ve volbách v roce 1998 byla zvolena do Poslanecké sněmovny PČR za KDU-ČSL (volební obvod Severomoravský kraj).[2] Byl členkou sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V parlamentu setrvala do voleb v roce 2002.[3] V roce 2000 žádala policie sněmovnu o povolení jejího stíhání pro podezření z krácení daně, poslanci ji však odmítli vydat.[4]

V letech 2002 až 2004 pracovala na Ministerstvu práce a sociálních věcí jako náměstkyně ministra zodpovědná za oblast sociální politiky. Angažovala se i v místní politice. V komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010 byla zvolena do zastupitelstva městyse Dolní Čermná, v roce 2006 ještě jako členka KDU-ČSL, v následných volbách již coby členka TOP 09.[5] Od roku 2006 byla místostarostkou Dolní Čermné.[6]

V senátních volbách roku 2004 byla zvolena senátorkou za senátní obvod č. 46 – Ústí nad Orlicí (stále jako členka KDU-ČSL), když ji v prvním kole sice porazil občanský demokrat Jiří Čepelka 36,63 % ku 26,85 % hlasů, ale ve druhém kole situaci zvrátila a vyhrála těsným rozdílem 50,15 % všech platných hlasů. V senátu zastávala funkci místopředsedkyně Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a byla členkou Mandátového a imunitního výboru.

10. června 2009 ukončila své členství v KDU-ČSL, kde působila od roku 1991, a vstoupila do nové strany TOP 09.[7] Na sněmu byla zvolena místopředsedkyní strany.[8]

V senátních volbách roku 2010 mandát senátorky neobhájila, když se ziskem 18,29 % hlasů obsadila v prvním kole až 3. místo.[9] Následně působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. 16. listopadu 2012 byla po Drábkově rezignaci jmenována ministryní práce a sociálních věcí.[1][10]