Ludmila Bozděchová

Narodila se roku 1848 snad v Praze. Její otec padl ve válce. V mládí patřila k ženám, které se scházely v osvětovém Americkém klubu dam, založeném Vojtou Náprstkem. Ludmila chodila na přednášky do domu U Halánků, který patřil rodině Náprstků. Zde se setkávaly ženy, které se chtěly vzdělávat. Právě Vojtěch Náprstek Ludmile navrhl, aby absolvovala kurz pro telegrafisty.

Protože kurz pro telegrafisty již započal, musela se učit soukromě a zkoušku, která jí byla povolena až po dvou odmítnutích, úspěšně vykonala. Práci však nedostala. Stále platila vyhláška, která zakazovala zaměstnávat ženy na poštovních a telegrafních úřadech.[3][4]

Napsala žádost na místo poštovní úřednice, ale ta byla zamítnuta. Rozhodla se tedy, že napíše žádost přímo císaři Františku Josefu I. Dopis napsala 17. června 1871. Císaře žádost zaujala. Svou roli sehrál také fakt, že její otec zemřel při státní službě. Bozděchové byla udělena audience a dne 1. ledna 1872 bylo vydáno nařízení, na základě kterého byly ženy zaměstnány na poštovních a telegrafních úřadech, s podmínkou, že zůstanou svobodné a neprovdají se (stejně jako při učitelském povolání).[5] Poté nastoupilo několik žen ve Vídni a Praze ke státní službě telegrafní a poštovní.

Finanční ohodnocení poštovní úřednice bylo ale velmi nízké, tak se Ludmila po pěti letech stala soukromou sekretářkou Emila Holuba, také na doporučení Náprstka.[6] Po 15 letech se vrátila na poštovní úřad.[7] Zemřela v září 1924, ve věku 75 nebo 76 let a byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.