Lovoš
Lovoš (německy Lobosch) je nefelinitová hora nedaleko Lovosic. Jeho vrchol leží v nadmořské výšce 573 m.[3] Nachází se v Českém středohoří na dolním konci Polabí. Na vrcholu byla postavena turistická chata, od které je výhled na všechny strany. Mimo jiné je zde velice dobře vidět celé město Lovosice, jemuž právě vrch Lovoš tvoří přirozenou dominantu. Chata je užívána pro turistické a rekreační účely ale také jako výhodný telekomunikační objekt. Samotný vrch je tvořený dvěma kužely Lovošem a Kibičkou (490 m n. m.).[3] Kibička je ale na rozdíl od Lovoše vrch trachytový. Vrchol a svahy hory jsou chráněny jako národní přírodní rezervace.
| Lovoš | |
|---|---|
 Lovoš při pohledu od Čížkovic | |
| Vrchol | 573 m n. m. |
| Prominence | 261 m ↓ Dálnice D8[1] |
| Izolace | 5,1 km → Kletečná |
| Seznamy | Nejprominentnější hory CZ #56 Hory Českého středohoří |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | České středohoří / Milešovské středohoří / Kostomlatské středohoří / Lovošská vrchovina / Borečská část |
| Souřadnice | 50°31′39″ s. š., 14°1′5″ v. d. |
  Lovoš Lovoš, Česko | |
| Hornina | olivinický nefelinit (Lovoš) trachyt (Kibička) |
| Povodí | Labe |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
 Zdroje k infoboxu Lovoš | |
|---|---|
.JPG.webp) Teplomilná doubrava | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 16. listopadu 1948 |
| Nadm. výška | 328–573 m n. m. |
| Rozloha | 51,23 ha[2] |
| Poloha | |
| Stát | Česko |
| Okres | Litoměřice |
| Umístění | Lhotka nad Labem, Velemín |
| Další informace | |
| Kód | 226 |
| Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
Jméno Lovoš je zřejmě staroslovanské, odvozené od kmene Lovosů či Lovošů, kteří měli zdejší kraj obývat.[zdroj?]
Přírodní poměry
Vrcholová část kopce s výjimkou těsného sousedství turistické chaty je od roku 1948 chráněna jako národní přírodní rezervace. Její současná rozloha je 51,23 ha.[4]
Lovoš je jedním z dominantních vrchů Kostomlatského středohoří. Má tvar kužele tvořeného olivinickým nefelinitem, z jehož severovýchodního úbočí vybíhá trachytový hřbet Kibička (490 m). Na úbočích se projevují procesy svahových pohybů a zvětrávání. Lze pozorovat trachytové skalní věže, balvanové proudy, osypy a na úpatí soliflukční plášť se sesuvy.[5]
Na svazích hory rostou travnaté porosty skalní stepi, lesostepní porosty a suťový les. Hora je také domovem mnoha chráněných rostlin, například třemdavy bílé, kosatce bezlistého, koniklece lučního českého nebo bělozářky liliovité. Poměrně často se zde vyskytuje i dřín obecný. Na níže položených svazích poblíž města Lovosice byly založeny velké sady, v období druhé světové války zde nacisté zkoušeli bez většího úspěchu pěstovat některé tropické plody, kupř. mandloně.[zdroj?]
Bitva u Lovosic
Na jižních svazích Lovoše probíhala 1. října 1756 část bitvy u Lovosic mezi Pruskem a Rakouskem, součást sedmileté války.[6] Na obou stranách bojovalo asi 30 000 mužů a bitva skončila nepřesvědčivým vítězstvím Pruska.
Turistika
Výstup na horu Lovoš je možno začít ze čtyř stran. První je z Opárenského údolí po žluté turistické značce, přičemž se stezka na svahu Lovoše stýká s modrou, po které se pokračuje. Druhou je výstup po modré přímo z vesnice Oparno. Třetí je od vesnice Bílinka taktéž po žluté, ale v protisměru, s následným pokračováním po modré; tato cesta je sjízdná i pro terénní automobily a horská kola (vjezd automobilům je ale zakázán). Čtvrtou možností je stezka z Lovosic značená zelenou turistickou značkou. Skrz Opárenské údolí a přes Kibičku vede na vrchol naučná stezka Lovoš.[7]
Záměr postavit turistickou chatu se objevil již v roce 1882 na schůzi výboru Lovosického středohorského spolku (Lobositzer Mittelgebirgs-Verein). Nakonec byla slavnostně otevřena 19. června 1892. Postupně byla rozšiřována. Roku 1918 ji ale vandalové poničili a zapálili.[8] Nová chata byla pod záštitou knížete Johanna Schwarzenberga postavena roku 1924. Za druhé světové války sloužila Němcům jako pozorovatelna. Po válce přestala být trvale obývána a chátrala.[9] V roce 1978 byla převedena do majetku TJ Secheza a začala být rekonstruována. Roku 1981 byla opět uvedena do částečného provozu.[10]
Od roku 1990 turistická chata na Lovoši patří Klubu českých turistů v Lovosicích.[11]
Odkazy
Reference
- Ultrakopec [online]. Martin Matějka [cit. 2016-10-02]. Dostupné online.
- Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- Základní mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-10-24]. Dostupné online.
- NPR Lovoš [online]. AOPK ČR [cit. 2015-03-28]. Dostupné online.
- Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Lovoš, s. 276.
- DOPSCH, Alfons. Bitva u Lovosic 1. 10. 1756 – její příčiny a následky. Překlad J. Hofman. [s.l.]: Europa Prima Plana o.p.s, 2006. 99 s. S. 44–50.
- Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-11-03]. Dostupné online.
- RADOŇ, Miroslav. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 1. část.. S. 5. Lovosický dnešek [online]. 2004-12 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2004, čís. 12, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- RADOŇ, Miroslav. Lovoš a turisté. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 2. část. S. 5. Lovosický dnešek [online]. 2005-01 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2005, čís. 1, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-08.
- RADOŇ, Miroslav. Lovoš a turisté. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 3. část. S. 5. Lovosický dnešek [online]. 2005-02 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2005, čís. 2, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- Chata Lovoš. O nás. [online]. Chata na Lovoši [cit. 2012-07-10]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lovoš na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky chaty na Lovoši
