Ludvík z Battenbergu

Princ Ludvík z Battenbergu (Prince Louis Battenberg, 1st Marquess of Milford Haven, 1st Earl of Medina, 1st Viscount Alderney; 24. května 1854, Štýrský Hradec, Rakousko – 11. září 1921, Londýn, Spojené království) byl britský admirál a šlechtic německého původu. Jako potomek hesenského prince žil od dětství ve Spojeném království. V britském královském námořnictvu dosáhl hodnosti admirála (1912) a před první světovou válkou zastával funkci prvního námořního lorda (1912–1914)[2]. Jeho vnukem byl princ Philip (1921–2021), manžel britské královny Alžběty II.

Louis Battenberg
První námořní lord
Ve funkci:
9. prosince 1912 – 9. října 1914
PředchůdceSir Francis Bridgeman
NástupceJohn Fisher, 1. baron Fisher
Narození24. května 1854
Štýrský Hradec
Úmrtí11. září 1921 (ve věku 67 let)
Londýn
Místo pohřbeníSt. Mildred's Church, Whippingham
ChoťViktorie Hesensko-Darmstadtská (1884–1921)
RodičeAlexandr Hesensko-Darmstadtský a Julie von Hauke
DětiLuisa Mountbattenová
Alice z Battenbergu
George Mountbatten
Louis Mountbatten
PříbuzníMarie z Battenberku, Alexandr I. Bulharský, Jindřich z Battenberku a František Josef Battenberský (sourozenci)
stillborn daughter Bernadotte[1] (vnučka)
Profesepolitik a aristokrat
Oceněnívelkokříž Řádu lázně (1884)
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
velkokříž Řádu Karla III.
velkokříž Řadu Kristova
Řád sv. Ondřeje
… více na Wikidatech
CommonsPrince Louis of Battenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Carl Vandyk: Louis Battenberg, 1905

Narodil se ve Štýrském Hradci jako syn hesenského prince Alexandra (1823–1888) a jeho nerovnorodé manželky Julie von Hauke (1825–1895). Po povýšení své matky do knížecího stavu s predikátem Battenberg užíval od roku 1858 titul Jeho Výsost princ Ludvík z Battenbergu. Dětství strávil v Itálii a Německu, díky rodičům a pedagogům ovládal němčinu, francouštinu a angličtinu. S ohledem na vzdálené příbuzenské vztahy svého otce žil od roku 1868 v Británii a ve čtrnácti letech vstoupil do britského královského námořnictva. Na cestách do Egypta a Indie doprovázel v 70. letech prince waleského (pozdějšího krále Eduarda VII.) V roce 1885 byl jmenován komandérem a v roce 1887 obdržel Řád lázně. V roce 1891 dosáhl hodnosti kapitána a od roku 1897 byl námořním pobočníkem královny Viktorie. V hodnosti kontradmirála (1902) byl v letech 1902–1905 ředitelem námořních zpravodajských služeb (Naval Intelligence). V letech 1907–1908 byl zástupcem vrchního velitele ve Středomoří a poté v letech 1908–1911 vrchním velitelem v Atlantiku. Dosáhl hodnosti viceadmirála (1910), v letech 1911–1912 byl druhým námořním lordem. V roce 1912 získal hodnost admirála a v letech 1912–1914 zastával funkci prvního námořního lorda. V červenci 1914 byl pověřen ministrem námořnictva Winstonem Churchillem, aby uvedl válečné lodě do stavu pohotovosti. Tento krok byl některými kritizován, rozhodnutí se však ukázalo jako prospěšné, vyhlášení válečného stavu s Německem následovalo během několika dnů. Vzhledem ke svému německému původu a silně protigermánské nálady v Anglii však ještě v roce 1914 na funkci prvního námořního lorda rezignoval. Až v roce 1917 přijal jméno Mountbatten, téhož roku obdržel titul markýze z Milford Haven a stal se členem Sněmovny lordů. Krátce před smrtí a již mimo aktivní službu obdržel hodnost velkoadmirála (Admiral of the Fleet)

Manželství a potomci

Oženil se v roce 1884, jeho manželkou Viktorie Hesensko-Darmstadtská, vnučka královny Viktorie. Z manželství vzešly čtyři děti:

  1. Alice (1885–1969), matka Filipa Mountbattena, manžela britské královny Alžběty II.,
  2. Luisa (1889–1965), švédská královna; zemřela bez potomků (narodila se jí jediná mrtvě narozená dcera),
  3. George Mountbatten (1892-1938), 2. markýz Milford-Haven; syn (3. markýz) a dcera,
  4. Louis Mountbatten, 1. hrabě Mountbatten z Barmy (1900–1979), poslední vicekrál a předposlední generální guvernér Indie.

Odkazy

Reference
  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Personální obsazení funkce prvního námořního lorda

Literatura
  • CHURCHILL, Winston: Světová krise 1911–1918, I. kniha 1911–1914; Praha, 1932; 410 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.