Lhotské jalovce a stěny

Přírodní památka byla vyhlášena 10. 2.1998 na území 18,1322 ha bez ochranného pásma, čímž získala ze zákona ochranné pásmo 50 m.[2] Důvodem ochrany jsou skalní útvary s pestrou mozaikou společenstev. Cíl ochrany je zachování přírodovědně a esteticky atraktivního krajinného segmentu s populacemi zvláště chráněných rostlin a živočichů.[2]

Jalovce

Jižní část území je obhospodařována, mezi jednotlivými loukami se nacházejí vysoké meze,[1] které dosahují výšky až pěti metrů.[2]

Lesní porost je nepůvodní, tvořený smrkem, borovicí a jedlemi s příměsí habru, javoru klenu a až třistaletými exempláři dubu zimního.[1] Původně jde o rozhraní 4. bukového a 5. jedlobukového stupně,[1] na nejteplejším skalnatém svahu s přesahem do 3. dubobukového stupně.[2] Zcela nevhodně byly zalesněny i vápencové hřbety, které byly dlouhodobě v minulosti využívány k pastvě.[2]

Z bylin se v oblasti nachází sasanka lesní, hořec křížatý, hořec brvitý, modřenec chocholatý, svízel vonný, kopytník evropský, pitulník horský, lilie zlatohlavá, okrotice bílá, jaterník podléška[1] či tolita lékařská.[2] V keřovém patru lze nalézt skalník celokrajný, ptačí zob obecný a v rámci Boskovicka[1] i celého okresu Blansko největší kolonii jalovce obecného.[2]

V keřích tu hnízdí ťuhýk obecný, na skalních stěnách krkavec velký, u lískových keřů je možné zahlédnout přilétavšího ořešníka kropenatého.[1] Z ptactva se tu dále vyskytuje pěnice černohlavá, pěnkava obecná, budníček menší, budníček větší, sýkora koňadra, sýkora modřinka, drozd zpěvný, kos černý, červenka obecná, střízlík obecný, linduška lesní, brhlík lesní, mlynařík dlouhoocasý, ořešník kropenatý, strakapoud velký, datel černý či žluna zelená.[2] Tresenský potok je lovištěm ledňáčka říčního a skorce vodního.[2]

Ze savců se tu vystkytuje veverka obecná, lasice hranostaj, kuna lesní, kuna skalní, jezevec lesní a liška obecná.[2]

Dutiny stromů a mrtvé odumřelé dřevo jsou stanovištěm různých bezobratlých živočichů.[2]

Oblast se silně svažuje do údolí Tresenského potoka,[1] který teče těsně za jeho západní hranicí. Do něj se zleva vlévá bezejmenný přítok.[2]

Geologické podloží vystupující na povrch

Podloží, které vystupuje na povrch v podobě skalek a hřebenů, je tvořeno směsí biotických a dvojslídých rul s příměsemi grafitických svorů a krystalických vápenců.[1][2] Nejvýznamnějším útvarem je mrazový srub v severní části oblasti nad Tresenským potokem.[1]

Celé území se silně svažuje do údolí Tresenského potoka se svahy o sklonu 20–40 stupňů.[2] Skalní stěny dostahují výšky 8–12 m.[2]

Půda je tvořena kambizeměmi, rankry[1] a na vápenci mělkými a vysychavými rendzinami.[2] V údolí potoka se nacházjí fluvizemě, v prameništích a kolem rybníčku v malém množství gleje.[2]

Oblast spadá do biogeograficky do Sýkořského regionu, který je součástí Hercynské podprovincie.[2]

Oblast leží v mírně teplé oblasti MT3 s krátkým a suchým létem, jaro a podzim jsou normální, zima dlouhá, mírně chladná až chladná a mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.[2]

• 
  Skály
• 
  Jalovce
• 
  Posed
• 
  Lesní část
• 
  Sad v jihozápadní části
• 
  Pole v jihozápadní části
• 
  Pohled od jihu