Tobská katastrofa

Erupce supervulkánu Toba byla nejsilnější erupcí za několik milionů let.^[zdroj?] Tato erupce (stupně VEI 8) nastala v probíhající poslední době ledové a způsobila další zhoršení klimatických podmínek. Celosvětově se dočasně údajně ochladilo až o 5 °C a výrazně začaly růst polární ledovce, což způsobilo výrazné ochlazení zejména v oblastech větších severních šířek. Nicméně některé numerické modely naznačují, že exploze mohla způsobit globální pokles teploty o 5 až 15 °C a navození stavu sopečné zimy podobné nukleární zimě.[1] Některé zase uvádějí za realistický pouze 1 °C.[5] Spíše šlo o krátkodobý výkyv teplot, protože není zaznamenána změna klimatu v škále roků.[6][7] Bill Rose a Craig Chesner z Michiganské technologické univerzity vyvodili, že celkové množství vyvrženého materiálu bylo asi 2 800 km³ - zhruba 2000 km³ teklo v podobě lávy po povrchu, a kolem 800 km³, spadlo jako sopečný popel, zejména západním směrem od vulkánu. Pyroklastické proudy z erupce dosáhly vzdálenosti až 200 km od vulkánu a úplně zničily oblast 20 000 km² (čtvrtina území České republiky).

Jižní Asie se pokryla 15cm vrstvou popela, což mělo nedozírné následky pro místní faunu a floru.[8] Území přilehlé k Tobě, sahající na západ k Indii a na východ k Malajsii, bylo v okruhu cca 1 000 km místy pokryto popelem do výšky 6 až 9 m. Sopečné sklo bylo nalezeno 9000 km daleko.[9] Dále bylo vyvrženo přibližně 6 000 milionů tun oxidu siřičitého, který se v oblacích proměnil na kyselinu siřičitou v množství přibližně 10 000 milionů tun, což způsobilo velmi silné kyselé deště po celé planetě, decimující vše živé.^[zdroj?]

Pro většinu živočišných a rostlinných druhů v jihovýchodní Asii údajně znamenala erupce Toby rychlé vymření. Následné předpokládané globální hromadné vymírání je posledním větším vymíráním zaznamenaným v historii planety. Podle starší teorie do té doby slibně se rozvíjející lidský druh byl zdecimován na posledních 5000 až 10 000 jedinců.[10] Na druhou stranu přežili jen ti nejsilnější a přeživší jedinci byli výbornou genetickou základnou pro nové rozšíření lidské rasy. Některé studie toto však popírají,[11][12] podle Michaela Petraglii z Cambridgeské univerzity nálezy kamenných nástrojů v Indii dokládají, že život lidí nebyl erupcí narušen.[13][14] Klima planety se brzy začalo vracet do normálu. Příznivý vývoj byl ale přerušen před asi 26 tisíci lety výbuchem dalšího supervulkánu (Oruanui na Novém Zélandu), což vedlo k opětovnému ochlazení a prodloužení posledního glaciálu do doby před 12 tisíci lety.

Celá kaldera se vlivem erupce propadla a na jejím místě vzniklo velké jezero, které nese název Toba a podle kterého je supervulkán pojmenován. Jde o největší jezero na ostrově a vůbec největší sopečné kráterové jezero na Zemi. Má rozlohu 1130 km². Je 100 km dlouhé a 30 km široké. Dosahuje maximální hloubky 529 m. Objem vody činí 240 km³. Leží v nadmořské výšce 911 m.