Levín (okres Litoměřice)

Městys Levín se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 143[1] obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo,[3] nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března.[4] Dominantou obce je zvonice na zalesněném pahorku a na náměstí kostel ve tvaru rotundy.

Levín
Kostel Povýšení sv. Kříže
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
LAU 2 (obec)CZ0423 565105
Pověřená obecÚštěk
Obec s rozšířenou působnostíLitoměřice
Okres (LAU 1)Litoměřice (CZ0423)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°36′50″ s. š., 14°17′2″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel143 (2022)[1]
Rozloha4,90 km²
Nadmořská výška438 m n. m.
PSČ411 45
Počet domů120 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.3
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa úřadu městyseLevín 58
411 45 Úštěk
[email protected]
StarostaPetr Opalecký
Oficiální web: www.mestyslevin.cz
Levín
Další údaje
Kód obce565105
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městečko patřilo mezi jedno z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let.[5]

Levín leží v turisticky i historicky zajímavé oblasti asi 6 km od městečka Úštěk.[4]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[6] Je zmiňováno sídlo Římskokatolické farnosti Levín.[7] Obec byla pravděpodobně založena mnohem dříve. Od poloviny 13. století stával na kopci nad náměstím středověký hrad, který mohl patřit k nejstarším zděným hradům v Čechách, informace kdy a kým byl vystavěn se nedochovaly. Mezi nejstarší známé držitele patřili páni z Michalovic, sídlem jejich panství se ale záhy stal Úštěk.[4] Hrad po sto letech existence, kolem poloviny 14.  století zanikl. Na jeho místě byla roku 1699 vystavěna barokní zvonice.[8]

V 15. století patřila obec Berkům z Dubé, počátkem 16. století se stala majetkem Vartenberků. Původní znak měl ve zlatém štítě obraz sv. Václava. Později se objevila ve znaku městská ozubená zeď s dvěma věžemi a s českým lvem uprostřed.[9]

Levín získal v polovině 16. století, kdy zde žilo ještě české obyvatelstvo, status "městečka". Rozvoj obce byl spojen s hrnčířskou výrobou a nastal v druhé polovině 17.  století, v té době zde začala převládat němčina. V roce 1791 zasáhl obec požár, který poničil několik hrnčíren a část kostela.[4]

Urbanismus

V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791, byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveném ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.[3]

Levínská keramika

Dílny hrnčířů zde vznikaly ve 14. století kolem ložiska jílu, které se nacházelo v místě náměstí. Ve 14. a 15. století se vyráběla neglazovaná keramika, kterou zdobil červený dekor. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá engoba na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.

Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Hrnčířské výrobky byly zdobeny např. motivy květin, ptáčků, zvířat nebo postav. Od středověku se zde také vyráběly kachle. Další rozvoj hrnčířské výroby utlumil již zmiňovaný požár Levína, ale i vyčerpání zdrojů jílu v druhé polovině 19. století. Po roce 1850 se vyráběla užitková kamenina. Dílnám také začala konkurovat tovární výroba a tak postupně zanikaly. V roce 1930 se pracovalo v šesti hrnčírnách, během druhé světové války byly v provozu pouze dvě.[5]

Dům č. p. 10

Dům č. p. 10 se zachoval jako poslední levínská hrnčírna. Kolem roku 1650 zde byla selská usedlost.[5] Následně zde pracovalo několik hrnčířských rodů: od roku 1660 to byl Jiří Arlet, Jan a Jan Václav Šarchan mezi lety 1706 až 1736, Jan a Kajetán Raudničkovi v letech 1772 až 1807. Po požáru města byla hrnčírna přestavěna. Na přelomu 19. století byly provedeny další stavební úpravy a následně rekonstrukce na keramickou školu. Ta však nebyla uvedena do provozu. Po válce zde pracoval keramik a malíř Zdislav Hercík asi do roku 1956. Působili zde také sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet nebo architekt Jiří Lasovský. V 70. letech se vlastníkem objektu stalo družstvo invalidů INVA. Pro družstvo zde vyráběli keramici a manželé Milada a Ivan Břešťanovi dřevem pálenou kameninu, když původní muflovou pec na uhlí přestavěli na pec na dřevo. Po krátkém působení Jana Sládka a Pavla Oktábce v hrnčírně, koupil dům v roce 1985 sochař Milan Žofka, který zde měl pracoval přes třicet let. V roce 2016 koupila dům keramička Magdaléna Brožová. Ta v Levíně pracuje od roku 2018. I v druhé polovině 21. století je hrnčírna využívána k tvorbě keramiků, pořádají se zde sympozia a jarmarky.[10]

Zajímavosti

V Levíně se narodil roku 1730 Johann Josef Leitenberger, později úspěšný podnikatel v oboru barvení textilu a kartonů.[11]

Do roku 1978 zde byla v provozu železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk s dřívějším označením trati 7k. Tři roky před zrušením tratě využili filmaři zastávku v Levíně při natáčení filmu Páni kluci.[12]

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Levín[6][13]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 1 0981 028965850789745743269244188115738199
Domy 185189188180176169165152775336838290
Tabulka zahrnuje údaje osad Bukovina, Hradec a Muckov. Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Horní Vysoké.

Pamětihodnosti

Místní části

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[14]

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Levín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (česky)
  4. Historie obce: Městys Levín. www.mestyslevin.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
  5. Levín | Asociace českých keramických měst. www.aczcc.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387.
  7. Levín. levin.ceskehory.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
  8. Levín. www.ceskestredohori.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
  9. Města a obce online: Historie obce. mesta.obce.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
  10. Hrnčírna č.p. 10 – Levínská keramika [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (česky)
  11. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98.
  12. ZANIKLÉ TRATĚ: Tudy jezdili páni kluci. Zubrnickou dráhu filmaři milovali. iDNES.cz [online]. 2019-04-07 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (česky)
  13. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.
  14. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.