Miloš Zet

Socha Vzdor na Kobyliské střelnici

V letech 1934–1937 se učil na Státní odborné keramické škole v Bechyni. V letech 1939 až 1940 pokračoval ve studiu na Škole umění ve Zlíně a v letech 1941 a 1942 na Akademii výtvarných umění ve Vídni.[1] Po 2. světové válce studoval sochařství u profesorů Karla Pokorného,[2] Jana Laudy a Otakara Španiela[1] na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1945 až 1970 byl členem KSČ.[1] V roce 1980 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.[3]

Jeho syn Martin Zet je sochař, performer a intermediální umělec.[4] V rámci své tvorby se mimo jiné zabývá sochařskou pozůstalostí vlastního otce. Výsledkem jeho aktivit je soupis díla Miloše Zeta, kolektivní projekt Avatar Zet (2019) [5] a výstava Sochař Miloš Zet – zdi, sokly a makety v Domě umění města Brna v roce 2020.[6]

Mládí (1963)

• Pomník Klementa Gottwalda ve Zlíně, 1956–1961 (odstraněn v roce 1990) [7]
• Mládí (1963), Praha, před Starým purkrabstvím na Pražském hradě
• Památník partyzánského hnutí Noční přechod v Morávce, 1968, národní kulturní památka, 4 x 8 metrů
• prolézačky v Nekvasilově ulici v Praze (60. léta, jedna odstraněna)
• Kaťuše, Písek
• Obyčejná madona, 1971, Praha– Pankrác (ulice Pujmanové)
• Současný voják, 1973, Praha, před Hlavní vojenskou správou ČSLA
• Schoulená, Praha, Národní třída (Platýz)
• Země (též známá pod názvy Vzdor nebo Nepokořená vlast), 1973–1978, Památník Kobyliská střelnice, Praha[8]
• Řeka (80. léta)