Lešno

Domek Wieniawa ze 17. století na Rynku

Bývalé gymnázium českých bratří, nyní archiv, z konce 17. stol.

První známý historický zápis o Lešně z 1393 roku dotvrzuje vlastnictví Stefana z Karnina, šlechtice z Věňavy (pol. Wieniawa). Tento rod převzal od své osady jméno Leščiňských (pol. Leszczyńskich). Z tohoto rodu vzešel i nejdéle žijící (1677–1766) polský král a velkokníže litevský Stanislav I. Leszczyński.

Do 16. století se městys vyvíjel ve stínu větších a bohatších center jako: Wschowa, Kościan, Osieczna, Święciechowa.

Kostel sv. kříže v Lešně, původně evangelický

Kostel nejsvětější panny Marie Nanebevzaté v Lešně ze 17. století, původně kalvínský sbor

Kostel sv. Jana v Lešně, kdysi sbor českých bratří

Roku 1543 Rafael IV. Leszczyńský z Wieniawy, pán v Przemętu, obdržel od polského krále Zikmunda I. souhlas na založení města na základě vsi stejného názvu. Roku 1547 pak získalo město plná městská práva.

Dle zápisu z kroniky města přichází do Lešna malá skupina Českých bratrů v roce 1516. Jan Amos Komenský sem dorazil se skupinou cca dvanácti set disidentů v únoru 1628 (4.2.1628 překročili hranice v okolí Žacléře). S dvěma přestávkami Jan Amos Komenský strávil v Lešně 28 let, zprvu vyučoval na Vyšší bratrské škole, jež byla založena brzy po jejich příchodu do města v roce 1628. V roce 1631 došlo v Lešně k epidemii moru. Komenský, který v té době pracoval na díle Česká didaktika, vydává spisek Zpráva kratičká o morním nakažení, v níž kritizuje cynické, až nelidské zacházení s nemocnými lidmi i prodej masa nakažených zvířat. Lešno v 17. století bylo největším střediskem tiskařství ve Velkopolsku díky působení exulantů z blízkého Slezska. Jan Amos Komenský uvedl v roce 1628 do provozu tiskárnu, kterou převezl s Českými bratry z Kralic.[1]

V letech 1638–1647 v Lešně pobýval teolog a básník Johann Heermann a tady byl i pochován. Ze stejného roku pochází zachovaná židovská synagoga a kolem roku 1633 tu vznikla i luterská farnost. V této době sem přicházejí také slezští tkalci a to dohromady vedlo k rychlému rozvoji města. V období 1636–1639 došlo k velkému zvětšení rozlohy města, obklopilo je nové opevnění s valy a baštami. Čtyři brány (severní Kościańská, východní Osiecká, západní Święciechowská a severní Rydzyňská) ho spojovaly s předměstími. Konaly se tu časté trhy, měšťané užívali svobody a daňových úlev. Zboží vyráběné v Lešnu se vyváželo do Saska, Ruska a Litvy.

V roce 1654 se Komenský, po přestávce, vrací. Když roku 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu, čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským „zachránili“ Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše svou Pansofii, oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. Po dobytí (resp. osvobození) Lešna polskými sedláky v roce 1656 ovšem musel z Polska utéci před trestem a hněvem Poláků. Ti pak Lešno vydrancovali a vypálili a zlatá doba Lešna skončila. Lešno bylo znovu zničené roku 1707 Rusy a následně po dvou letech (1709) epidemie zdecimovala počet obyvatel.

Období rozvoje města je dobou rozštěpení křesťanstva, náboženských válek a pronásledování. Právě taková centra jako Lešno umožnila Polsku získat pověst země „bez upalování”. V Lešnu spolužily čtyři vyznání: čeští bratři, luteráni, katolíci a židé. Lešno se stalo také novověkým střediskem vědeckého života. S počtem obyvatel městečka se dokázalo opevnit a založit vodovodní síť. Lešno se tím stalo druhým městem Velkopolska po Poznani. A tento stav se udržel až do doby dělení Polska. Lešno nebylo jen jedno z center textilní výroby, ale zároveň průmyslovou školou tohoto oboru. Zde vznikaly organizační a výrobní postupy soukenictví. V Lešně se učili řemeslům početní příchozí jak z Polska (jako Gdaňsk, Poznaň, Krakov), tak i ze zahraničí (Berlin, Augsburg, Královec, Lübeck či Lipsko). Kromě jiných škol tu působilo akademické gymnázium s bohatou knihovnou a divadlem. Význačnou postavou lešenského vědeckého prostředí byl reformátor pedagogiky Jan Amos Komenský, vedle něj i další vědci, jako Jan Jonston nebo Daniel Ernest Jabłoński, spoluzakladatel Berlínské akademie věd. V lešenských školách studovalo v 2. polovině 18. století současně několik stovek žáků. Spolu s Lešnem se rozvíjelo celé Velkopolsko. Stalo se hospodářsky nejrozvinutější oblastí Polska před jeho dělením.

V druhém dělení Polska se Lešno stalo součástí Pruska. V této době postihly Lešno dva velké požáry v létech 1767 a 1790. Lešno sdílelo osud s Velkopolskem, které Berlín mínil využívat v pruském státě jako zemědělské zázemí. Ztratilo svou unikátní kulturní pozici, ale stále zůstávalo silným a důležitým centrem Velkopolska. Město se modernizovalo, rozvíjelo urbanisticky. Vzhledem k uzavření celní hranice na země bývalé Republiky zanikla také možnost rozvoje soukenictví a plátenictví, o svou roli přišlo i mlynářství a obchod obilím. Hospodářská aktivita pokračovala, ale v jiných podmínkách.

V letech 1975–1999 bylo Lešno hlavním městem vojvodství, od roku 1999 je městským okresem.