Leopold, hrabě ze Syrakus

Leopoldův portrét, asi 1825

Leopold se narodil jako třetí syn krále Františka I. Neapolsko-Sicilského a jeho druhé manželky Marie Isabely Španělské. V roce 1816, když mu byly tři roky, vzniklo Království obojí Sicílie a Leopold byl jmenován hrabětem ze Syrakus.

Po otcově smrti v listopadu 1830 ho jeho starší bratr Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský jmenoval generálporučíkem v Sicílii. Jako guvernér Palerma zavedl významné reformy. Ze strachu z jeho popularity a touhy Sicílie po nezávislosti byl počátkem roku 1835 odvolán ze své pozice. V dubnu téhož roku byl poslán na cestu do zahraničí.

Ferdinand II. uvažoval o sňatku mezi Leopoldem a jeho sestřenicí Marií Orleánskou, jednání s jejím otcem Ludvíkem Filipem však ztroskotala na francouzských povstáních v roce 1834 a odmítnutím Ludvíka Filipa poskytnout Marii část „darovacího podílu“ svých zemí (podmínka, kterou Ferdinand II. stanovil, aby mohlo ke sňatku dojít). Leopold byl umělec, zdatný sochař a mecenáš umění. Postrádal velké ambice, raději vedl život plný potěšení.

16. června 1837 se čtyřiadvacetiletý princ v Neapoli oženil s o rok mladší Marií Viktorií Savojskou, druhorozenou dcerou prince Josefa Savojského, hraběte z Villafrancy (syn prince Evžena), a jeho manželky Pavlíny Benediktíny de Quélen de Vauguyon. Pár byl špatně sehraný a manželství bylo nešťastné. On byl agnostik a liberál, ona konzervativní a pobožná. Neměli spolu nic společného. V roce 1838 se jim narodilo jejich jediné dítě, dcera Marie Isabela, které však zemřelo v necelém roce života. Od smrti dcery žili odděleně. Marie Viktorie odešla do ústraní, aby žila náboženským životem téměř v osamění ve svém paláci Chiaia.

Hrabě ze Syrakus žil v letech 1846 až 1850 v zahraničí. Navzdory jejich protichůdným politickým tendencím byl Leopold oblíbeným bratrem Ferdinanda II. Když hrabě v roce 1854 utrpěl mrtvici, byl král hluboce zarmoucen. Leopold se zotavil. Stejně jako jeho bratři hrabata z Aquily a Trapani byl Leopold sukničkář, nebyl však zapleten do skandálů a jeho bratr král mu platil dluhy a považoval ho za roztomilou černou ovci. Leopold byl hédonistický muž popisovaný jako „velký, mocný, s pohlednou tváří“. Byl prostý ve svých způsobech a široce oblíbený. Obklopil se dvorem umělců, spisovatelů a hudebníků, kteří ho následovali z paláce Chiaia do jeho vily v Sorrentu.

Po smrti Ferdinanda II. v květnu 1859 zastával Leopold úzké spojenectví s Piemontem. O svém synovci Františku II., novém králi, neměl dobré mínění. Jejich vztah byl chladný. V dubnu 1860 Leopold naléhal na svého synovce Františka II., aby učinil liberální ústupky. Po několika měsících odešel do Piemontu. Zemřel 4. prosince 1860 ve věku 47 let v Pise.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Leopold, Count of Syracuse na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prince Leopoldo, Count of Syracuse na Wikimedia Commons