Lennart Meri

Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 19922001 estonským prezidentem.

Lennart Meri
Lennart Meri (1999)
2. Prezident Estonska
Ve funkci:
6. října 1992  8. října 2001
Předseda vládyMart Laar
Andres Tarand
Tiit Vähi
Mart Siimann
NástupceArnold Rüütel
Ministr zahraničních věcí Estonska
Ve funkci:
duben 1990  březen 1992
Předseda vládyEdgar Savisaar
Tiit Vähi
PředchůdceOlev Olesk (v exilu)
NástupceJaan Manitski
Stranická příslušnost
ČlenstvíErakond Isamaaliit (1995–2006)
Národní koaliční strana Vlast (1992–1995)
Rahvarinne

Narození29. března 1929
Tallinn
Úmrtí14. března 2006 (ve věku 76 let)
Tallinn, Estonsko Estonsko
Místo pohřbeníMetsakalmistu
ChoťHelle Meri
RodičeGeorg Meri
DětiMart Meri
PříbuzníHindrek Meri (sourozenec)
Alma materTartuská univerzita
Lycée Janson de Sailly
Profesejazykovědec, filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a historik
Oceněnímedaile Tallinu (2006)
řetěz Řádu národního znaku (2008)
Zlatá deska Akademie úspěchu
velkokříž Řádu Vitolda Velikého
Řád svobody Slovinské republiky
 více na Wikidatech
CommonsLennart Meri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětství a studia

Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.

Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.

Profesní život

Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.

Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.

Politická kariéra

Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.

Osobní život

Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
Dánsko Dánsko Rytíř Řádu slona 12. dubna 1994
Estonsko Estonsko Řádový řetěz Řádu státního znaku[1] in memoriam 23. února 2008
Řád státního znaku I. třídy[2] 23. února 2006
Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie[3] 10. září 1995
Finsko Finsko Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže 1995
Francie Francie Velkokříž Řádu čestné legie 2001
Island Island Velkokříž Řádu islandského sokola 1998
Itálie Itálie Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 22. května 1997
Jordánsko Jordánsko Velkokříž Řádu jordánského obrození 1993
Litva Litva Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[5] 19. srpna 1997
Lotyšsko Lotyšsko Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd 1996
Maďarsko Maďarsko Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1997
Malta Malta Velkokříž Národního řádu za zásluhy[6] 26. dubna 2001
Mexiko Mexiko Velkokříž Řádu aztéckého orla 1995
Německo Německo Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2000
Norsko Norsko Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa 1998
Polsko Polsko Rytíři Řádu bílé orlice[7] 27. dubna 1998
Portugalsko Portugalsko Velkokříž Řádu prince Jindřicha[8] 29. května 2003
Řecko Řecko Velkokříž Řádu Spasitele 1999
Slovinsko Slovinsko Rytíř Zlaté hvězdy svobody 1997
Švédsko Švédsko Rytíř Řádu Serafínů 6. září 1995

Překlady

  • Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
  • Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
  • Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.

Památka

V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).

Odkazy

Reference

  1. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  2. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  4. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  5. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  6. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  7. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  8. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.