Bismarckovo souostroví

Bismarckovo souostroví je skupina ostrovů ležící severovýchodně od ostrova Nová Guinea v západní části Tichého oceánu. Součástí souostroví jsou i Admiralitní ostrovy. Dnes je souostroví součástí ostrovů regionu Papuy Nové Guineje.

Historie

První obyvatelé připluli k souostroví asi před 33.000 roky od Nové Guineje, pravděpodobně přes Bismarckovo moře. Prvními Evropany, kteří se v blízkosti ostrovů pohybovali, byli španělští mořeplavci pokoušející se přeplout Tichý oceán od západu na východ, mezi které patřili Álvaro de Saavedra Céron a Inigo Ortiz de Retez. Za objevitele ostrovů je považován holandský mořeplavec Willem Schouten, který do souostroví vplul v roce 1616. Ostrovy zůstaly do roku 1884 Evropany neobsazeny, poté byly připojeny k německé kolonii Německá Nová Guinea. Tato oblast byla pojmenována na počest německého kancléře Otto von Bismarcka. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 ostrovy obsadila australská vojska. Po válce ostrovy patřily Commonwealthu a byly řízeny Austrálií v rámci Společnosti národů, od níž měli mandát. Pod správou Austrálie zůstaly až do roku 1975, pouze během druhé světové války ostrovy krátce obsadila japonská armáda. V roce 1975 ostrovy vyhlásily nezávislost a dnes jsou součásti státu Nová Guinea.

Bismarckovo souostroví zahrnuje většinou sopečné ostrovy s celkovou rozlohou 48.200 km².[1] Ostrovy jsou seskupeny podle administrativních provincii:

Provincie Papuy Nové Guineje.

Východní Nová Británie provincie (4)
- Nová Británie také Niu Briten, hlavní ostrov
- Duke of York

Západní Nová Británie provincie (18)
- Nová Británie také Niu Briten, hlavní ostrov
- Vitu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bismarck Islands na anglické Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.