Ladislav Rusek

Ladislav Rusek (28. června 1927 v Hrabství ve Slezsku – 27. července 2012, Olomouc)[1], skautskou přezdívkou Šaman, byl český výtvarník, skaut, pedagog, publicista, esejista a básník. V jeho výtvarné i literární tvorbě zaujímá významné místo skautská tematika a křesťanské motivy. Jeho skautské výtvarné dílo patří ke světově nejvýznamnějším.[2]

Mgr. Ladislav Rusek
Narození28. června 1927
Hrabství (Skřipov)
Československo Československo
Úmrtí27. července 2012 (ve věku 85 let)
Olomouc
Česko Česko
Povolánípedagog, spisovatel, malíř, básník, učitel a grafik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Po maturitě v Lipníku nad Bečvou vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po deseti letech výuky na základní škole v Postřelmově se vrátil do Olomouce, nejprve na Pedagogický institut a později zpět na Univerzitu Palackého, kde až do roku 1990 jako odborný asistent vyučoval kresbu, grafiku, dekorativní kompozici a písmo a dějiny umění.

Vedle pedagogické činnosti byl po celou dobu sám činným výtvarníkem – především grafikem. Byl žákem významných osobností československé výtvarné scény. Mezi jeho učitele patřili Prof. Bohumil Markalous - John (estetika), malíř Jan Zrzavý (malba a kompozice), malíř František V. Mokrý (výtvarná teorie a kresba) a Aljo Beran (grafika, písmo, dekorativní kompozice).[3] V roce 1964 byl na základě své tvorby a výstav přijat do tehdejšího Svazu českých výtvarných umělců.

Jako teoretik publikoval řadu recenzí, odborných článků a katalogových textů; svým kolegům-výtvarníkům zahájil na 70 výstav. Několik let psal do kulturní stránky deníku Lidová demokracie, kde vyšlo na 40 jeho článků, recenzí a esejů.

V literární oblasti své tvorby se hlásil k duchovnímu poselství Otokara Březiny, Ernesta Thompsona Setona a Henryho Davida Thoreaua. Veřejnosti představil své verše (inspirované např. japonskými haiku)[1] i esejistickou prózu – kromě vydaných básní, esejů a vzpomínkových textů – na několika literárních čteních, např. v samostatném pásmu Cesta přírodou a životem, uskutečněném roku 2000 v Městském divadle v Prostějově a dalších v Divadle hudby v Olomouci a i jinde.

Po konci druhé světové války se stal členem skautského oddílu v Oseku nad Bečvou, v letech 1968–1970 vedl oddíl v Olomouci. Měl blízko i k woodcraftu.[4] Po třetí obnově skautingu v devadesátých letech se jako výrazný skautský myslitel snažil o znovuprosazení duchovního principu ve skautingu, který vždy chápal jako celoživotní filozofii, nikoli jako pouhou metodu výchovy mládeže. V tomto směru se často i ostře vymezoval vůči vedoucím činovníkům Junáka; sám žádný činovnický post nezastával.[2] Úzce spolupracoval s Ekumenickou lesní školou, jejíž publikace (včetně vlastních) ilustroval nebo graficky dotvářel.[1]

Dílo

Výtvarné dílo

Jeho skautské výtvarné dílo lze zařadit vedle díla nejvýznamnějších skautských světových výtvarných tvůrců – Francouze Pierra Jouberta a Američana Normana Rockwella.[2] Participoval na mnoha kolektivních výstavách, uskutečnil přes 40 výstav samostatných, z toho několik v zahraničí: v Dánsku, Polsku, v Chile (při celosvětovém skautském jamboree) a jinde. Ilustroval a graficky dotvářel skautské i trampské časopisy (Tramp, Wampum Neskonenu, Bizoní vítr) i publikace. Navrhl i grafiku pro oslavy sto let českého skautingu.[5] Mnoho jeho publikací vyšlo soukromým nákladem v omezeném množství; jeho skautské publikace po roce 2000 pravidelně vydávala Ekumenická lesní škola, jeho literární dílo pak ostravský Spolek českých bibliofilů. Své publikace vždy doprovázel vlastní grafikou a ilustracemi. V jeho tvorbě zaujímají nejvýznamnější místo techniky linorytu, suché jehly a kresby.[3]

Literární dílo

Jeho bibliografie čítá několik set titulů.

Básnické sbírky
  • Malé květosloví (1984)
  • Rozvátá slůvka (1987)
  • Čas života (1988)
  • Jsme tady (1991)
  • Předjitřní chvíle (1995)
  • Rok v přírodě (1996)
  • Toulky Boží přírodou (1998)
  • Cestou k horám (2000)
  • De profundis (2008)
  • několik sbírek haiku vydaných vlastním nákladem

Esejistické a výchovné publikace
  • Vigilie s Woowotannou (1991)
  • Zelený deník - 100 úvah o přírodě (1994, polsky 1995, maďarsky 1997–99)
  • Roverské pěšiny (1994)
  • Lesní moudrost (1996)
  • Člověk a výtvarné dílo (1995)
  • Duchovní aspekty výtvarného umění, (2000)
  • Úvahy o skautingu, skautování a skautství (2000)
  • Skauting jako poslání, svědectví a služba (2000)
  • Zlatá Ariadnina nit (2000)
  • Návraty k pramenům (2001, též anglicky v Kanadě)
  • Hledání (2001)
  • Zahrady zázraků (2002)
  • Druhý dech (2003)
  • Skautská lesní moudrost (2005)
  • Naplnění života (2008)

V překladech vyšly jeho články ve slovenštině, polštině, němčině, angličtině (například ve sborníku Woodcraft is Lifecraft).

Ocenění

Skautská vyznamenání
  • Řád Skautská vděčnost (1970)
  • Řád Čestné lilie v trojlístku – zlatý stupeň (1990)
  • Vyznamenání Bronzové syrinx (1991)
  • Členství ve Svojsíkově oddílu (1993)
  • Řád sv. Václava (28. 9. 2000)
  • Vyznamenání Zlaté syrinx (2001)
  • Řád stříbrného vlka (2007, předán při příležitosti 80. narozenin)[6]
  • Stříbrný kříž za zásluhy o skauting (2007, udělený Svazem polských Harcerů spolu s čestným členstvím)[7]

Odkazy

Reference
  1. NAVRÁTIL, Zdeněk; BOUZKOVÁ, Hana. Odešel Ladislav Rusek - Šaman, výtvarník a skaut. www.adam.cz [online]. Česká rada dětí a mládeže, 2012-08-26 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. (česky)
  2. ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.
  3. LADISLAV RUSEK - ŠAMAN [online]. Otavínka [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
  4. FRÁNA, Jan. †27. 7. 2012 Mgr. Ladislav Rusek – Šaman. Trapsavec [online]. 2017-08-02 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
  5. VAŠÍČEK, Zdeněk. Povstaňte kamarádi!. TNIT55 - Zprávy z osad 09/2012 [online]. [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
  6. MERLINIIIII. Ladislav "Šaman" Rusek – skautská oslava 80 . narozenin, OLOMOUC 2007. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  7. VAŠÍČEK, Zdeněk. Polský řád českému wodcrafterovi. TNIT24 - Zprávy z osad [online]. 2007-12-01 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.