Postřelmov

Původní podoba jména vesnice pravděpodobně byla Postřělim (v mužském rodě), což bylo odvozeno od osobního jména Postřělim. Jméno tedy znamenalo Postřělimův majetek. Přípona -ov dána později podle jiných místních jmen. Německé jméno Heilendorf vzniklo zkrácením z Heiligendorf ("svatá ves"), které vesnice dostala po založení kostela v roce 1665. Od 17. do 20. století se používal přívlastek Velký/Groß na odlišení od blízkého Malého Postřelmova.[4]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Úřední název Postřelmov platí od roku 1893. Nejstarší částí dnešní vesnice je na jihozápadním okraji Kopec, osídlení je zde doloženo již v polovině 14. století. V roce 1592 byla na hřbitově u kostela postavena renesanční hrobka tehdejších majitelů sousedního chromečského statku rytířů Bukůvků z Bukůvky. Hrobka je dnes státem chráněnou památkou.

Postřelmov byl po roce 1848 největší čistě českou vesnicí na okrese, počet německého obyvatelstva zde nikdy nepřesáhl jedno procento. Pokrok, který začal postupně pronikat do zemědělství, si velmi rychle našel cestu i do Postřelmova. Zde byl již v roce 1863, jako vůbec jeden z prvních na severní Moravě, založen hospodářský spolek, který začal propagovat nové cesty v zemědělské výrobě.

V roce 1936 se podařilo olomouckému podnikateli Janu Wagnerovi založit akciovou společnost Elektrotechnické závody. Tento podnik však byl 27. prosince 1945 znárodněn a začleněn do národního podniku Moravskoslezské elektrotechnické závody (MEZ). Do začátku roku 1950 podléhal tento závod podnikovému ředitelství v Olomouci, ale potom bylo v Postřelmově zřízeno ředitelství samostatného národního podniku.

V katastru obce jsou evidovány tyto kulturní památky:[5]

• Kaple Nanebevzetí Panny Marie (v zahradě domu čp. 54) – barokní stavba z konce 18. století
• Kaple svatého Prokopa – raně barokní kaple z roku 1696, ojedinělá svého druhu v oblasti
• Pohřební kaple Bukůvků z Bukůvky – centrální renesanční z roku 1592 s cennými reliéfy a původní mříží
• Socha sv. Jana Nepomuckého (na hřbitově) – z roku 1732, původně u železniční trati
• Venkovská usedlost čp. 9 – vyhlášena památkou roku 2002[6]
• Rolnická usedlost čp. 16 – statek z roku 1837 s pozdně empírovou fasádou členěnou maltovým štukem
• Obytný dům čp. 94 – lidová architektura z roku 1799 s průčelím členěným maltovým štukem, mimo to:
  • stodůlka zv. rybárna – zděná hospodářská součást usedlosti

Není na seznamu kulturních památek:

• Kostel sv. Matouše – raně barokní stavba z roku 1665
• Takzvaný Postřelmovský Venoušek – unikátní archeologický nález úchytky misky ve tvaru lidské hlavy z období mladší doby kamenné. Dnes je součástí sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku.[7]

• 
  Kaple sv. Prokopa
• 
  Kaple Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Socha sv. Jana Nepomuckého
• 
  Železniční zastávka

• Jan Jursa (1853–1938) - pedagog a autor učebnic.
• Marie Matějovská (1893–1980) - pedagožka a spisovatelka.
• Lubomír Doležel (1922–2017) - literární teoretik, lingvista; dětství a mládí do roku 1938 prožil v Postřelmově.
• Ladislav Rusek (1927–2012) - pedagog, publicista, výtvarník a skaut.
• Miroslav Macek (* 1944) - lékař, překladatel a politik.
• Jiří Pelcl (* 1950) - architekt, designér, profesor a rektor.
• Jiří Valík (* 1966) - atlet - běžec.

• V roce 1926 odcestoval textilní dělník Josef Skalický do družstva Interhelpo v dnešním Biškeku. V Postřelmově spoluzakládal Komunistickou stranu Československa. Roku 1933 se nakrátko vrátil do Československa, ale stýskalo se mu po komunitě v Kyrgyzstánu a tak opět odjel do Interhelpa. Dne 8. března 1938 byl ale během Velkého teroru zatčen a odsouzen k trestu smrti za ekonomickou špionáž a protisovětskou činnost. Rozsudek byl naplněn 5. listopadu 1938. Skalického osud byl objasněn až po objevení jeho hrobu v roce 1991, jeho jméno je uvedeno na památníku Ata-Bejit.[8]

• Římskokatolická farnost Postřelmov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Postřelmov na Wikimedia Commons
• Postřelmov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)