Ladislav Havlíček

Narodil se v Křížlicích nedaleko Jilemnice do české rodiny Antonína Bohdana a Anny Havlíčkových. Roku 1912 se rodina přestěhovala za prací na velkostatku do nedalekých Skřivan, kde Ladislav vyrostl a začal zde navštěvovat zdejšího Sokola. Vyučil se zámečníkem ve skřivanském cukrovaru. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, kde absolvoval bojová nasazení na východní a italské frontě. Po skončení války se dlouze vracel z bojiště přes Uhry a Vídeň. Již v listopadu 1918 ale narukoval do dobrovolnické jednotky Sokolů Pluky stráže svobod, odeslané spolu s československými vojenskými sbory k boji v Československo-maďarské válce proti Maďarské republice rad na jižní slovenské hranici, trvající až do roku 1919. Základní vojenskou službu absolvoval na armádním štábu v Černínském paláci na Hradčanech.

Po vyřazení z armády nastoupil do Československého četnictva. V letech 1922 až 1924 absolvoval základní výcvik a důstojnickou školu v Ústí nad Labem, kde absolvoval krátkou služební praxi. Roku 1925 byl přidělen jako velitel četnického oddílu v Teplicích-Šanově, kde s přestávkami sloužil až do roku 1941. Zejména zde začal Havlíček sbírat, také díky své zámečnické praxi, poznatky pro svou kriminalistickou činnost, kterou následně definoval jako mechanoskopii, tedy metodu zabývající se zejména identifikací nástrojů podle zanechaných stop na místě činu.[1] Díky jeho inovativnímu přístupu byla začátkem roku 1931 u Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze zřízena jím vedená samostatná mechanoskopická skupina, která se začala zabývat zkoumáním a srovnáváním stop zločineckých nástrojů. V krátké době se této skupině, podařilo na základě mechanoskopického zkoumání[2] usvědčit celou řadů „kasařů“ (např. legendárního pražského recidivistu Josefa Koudelu zvaného Nezmar)[3] a tento druh kriminality částečně dostat pod kontrolu. Po léta sepisoval knihu Mechanoskopie - stopy a znaky řemeslných nástrojů, jež vyšla v roce 1940 a stala se první učebnicí mechanoskopie na světě.[2]

Havlíček se rovněž roku 1935 začal jako hlasatel podílet na přípravě pravidelné policejní relace v rozhlasovém vysílaní Radiojournalu informující mj. o vyhlášených pátráních. U četnictva sloužil po celou dobu německé okupace Československa a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, mj. pořizoval první fotografickou dokumentaci z místa atentátu na protektora Reinharda Heydricha v pražských Kobylisích a následně pak místa boje wehrmachtu s členy Operace Anthropoid v Kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Po skončení války byl v květnu 1945 zatčen za odmítnutí rozkazu předání služebního materiálu a do ledna 1946 vězněn v Pankrácké věznici. Po utužení společenského prostředí po únoru 1948, propuštění od četnictva z politických důvodů a rozpadu manželství emigroval roku 1949 přes Spolkovou republiku Německo do Spojených států amerických. Usadil se v Chicagu a nadále se věnoval civilním zaměstnáním, mj. bankovnímu grafologickému ověřování podpisů, podruhé se zde také oženil. Se svým synem Ladislavem mladším se dostal do korespondenčního kontaktu až roku 1968.

Ladislav Havlíček zemřel 30. července 1976 v Chicagu ve věku 76 let následkem Parkinsonovy choroby. Pohřben byl na chicagském Českém národním hřbitově.

Postava Ladislava Havlíčka je zobrazena ve 14. epizodě seriálu Československé televize Dobrodružství kriminalistiky režiséra Antonína Moskalyka z roku 1992. V humorně pojaté epizodě s biografickými prvky ztvárnil Havlíčka herec Karel Heřmánek.[4]

• Obsáhlý životopis