Kulík říční

Dorůstá 14–17 cm, v rozpětí křídel měří 42–48 cm a váží 25–55 g. Dospělí ptáci mají hnědý hřbet a temeno, tmavé letky, světlou spodinu těla a černý pruh na krku a na čele. Výrazný je též žlutý kroužek kolem tmavého oka. Končetiny má růžovo-hnědé a krátký zobák černý. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci jsou pak celkově světlejší s vpředu přerušeným pruhem na krku.

V porovnáním s velmi podobným kulíkem písečným (Charadrius hiaticula) je kulík říční o něco menší a štíhlejší. Kulík písečný se dále liší také převážně oranžovým zobákem a výrazným bílým pruhem na křídlech patrným v letu.

Nejčastěji se ozývá klesavým „piu“ nebo svižným „pri“ ( nahrávka s hlasem).

Hnízdí téměř v celé Evropě, s výjimkou severních oblastí Skandinávie, Velké Británie a Islandu, dále také v severní Africe a na rozsáhlém území Asie. V rozmezí od listopadu do února táhne na zimoviště do Afriky, konkrétně jak do její severní, tak subsaharské části, včetně pobřeží západní Afriky, Zaire, Tanzanie a Keni. Zpět ve střední Evropě se pak začíná objevovat již v druhé polovině března.[2]

Žije na bahnitých, písečných i štěrkovitých březích mělkých vod (rybníků, jezer, pískoven aj.).

V České republice hnízdí až po 850 m n. m.[2]

Na zemi rychle cupitá, náhle se zastavuje. Let je rychlý, přímý. Během hnízdění je teritoriální. Při tazích, které podniká v noci, se často zdržuje v menších hejnech.[2]

Kulík říční se živí bezobratlými – žížalami a jinými kroužkovci, pavouky, hmyzem a jeho larvami a měkkýši. Kořist sbírá i z vodní hladiny.

Hnízdí 1× až 2× ročně od dubna do srpna, vždy blízko vody (písčité a kamenité okraje rybníků a řek, pláže, vyschlá dna, štěrkoviště i písečné ostrůvky uprostřed vod). Hnízdo je umístěno v seskupení kamenů a nemá travní ani kořínkovou výstelku. Podklad v malém důlku tvoří vajíčkům kamínky, oblázky. Při stavbě hnízda se samička nakloní dopředu a pod sebou prudce hrabe nohama a hloubí jamku. Zrnka písku, mazlavá země a kamínky vyletují za ni. Při tom se naléhavě i jásavě ozývá. Potom ustoupí vzad a položí se do jamky hrudí. Vrtí opeřenou hrudí, pohybuje jí vpřed a vzad a přizpůsobuje hnízdní kotlinku svým rozměrům. Tento postup několikrát opakuje. Mezi tím sameček neustále pohvizduje, vylétá nad vodu, obloukem se vrací a běhá k samičce.[3]

V jedné snůšce jsou nejčastěji čtyři vejce velikosti 29,8 × 22,2 mm.[2] Jsou nepoměrně velká, hruškovitého tvaru, uložená špičkami k sobě.[3] Jejich zbarvení, které bývá bílé až šedé s drobným tmavým skvrněním, má maskovací účel. Inkubace je 24–25 dnů, na sezení na vejcích se podílejí oba rodiče.

Mláďata jsou nekrmivá, hned po vylíhnutí, resp. jakmile oschnou, opouštějí hnízdo a rodiče je přibližně tři týdny ještě vodí a chrání. Jsou rychlá, obratná, a když hrozí nebezpečí, dovedou se ve správnou chvíli přitisknout pod rostlinu, do trsu trávy nebo přilehnou k písku a dokonale s ním splynou. Vydrží tak do chvíle, než je rodiče přivolají.[3] Při ohrožení mladých také někdy jeden z rodičů předstírá zranění křídla a snaží se predátora odlákat do bezpečné vzdálenosti.[4]

Ve volné přírodě se kulík říční dožívá průměrně čtyř let. Maximální věk kroužkovaného ptáka je 17 let 10 měsíců 19 dní. Každý rok přežívá průměrně 0,55 dospělců.[5]

Evropská populace druhu byla na počátku 21. století odhadována na 110–240 tisíc párů. V počtu větším jak 5 000 párů přitom hnízdí na území Ruska (konkrétně v jeho evropské části), Běloruska, Ukrajiny, Francie a Německa. Jen středoevropská populace je pak odhadována na 13 000–19 000 párů, z čehož na území České republice hnízdí 700–1400 párů.[2][6] Jeho populační trend je na našem území stabilní.[7]

• Charadrius dubius curonicus Gmelin, 1789 – většina Eurasie, severní Afrika.
• Charadrius dubius jerdoni (Legge, 1880) – Indie a jihovýchodní Asie.
• Charadrius dubius dubius Scopoli, 1786 – Filipíny jižně po Novou Guineu a Bismarckovo souostroví.[8]