Książ

Podle legendy postavil rytíř Frederyk, zvaný Funkenstein, na tomto místě hrad v roce 933 z příkazu císaře Jindřicha I. Ptáčníka.^[zdroj?] Původní opevnění bylo zničeno českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1263.

Písemná zmínka uvádí, že svídnicko–javorský kníže Boleslav I. Surový v letech 1288–1292 postavil hrad s názvem Książ (nebo Fürstenstein) na ochranu obchodní cesty z Čech do Slezska[2] a z důvodu obrany před dalšími nájezdy z Čech. V opevňování hradu pokračoval i jeho vnuk Boleslav II. Malý, který byl stoupencem polského krále Kazimíra III. Velikého. Po vymření zakládající dynastie Piastovců hrad mnohokrát změnil majitele. Boleslav II. zemřel v roce 1368 bez dědice a celé jeho knížectví připadlo jako léno Království českému, spravovala je však včetně hradu Książ jeho vdova Anežka až do své smrti v roce 1392. Pak hrad připadl českému králi Václavu IV. V letech 1428 až 1429 dobyli Książ čeští husité. Od roku 1463 patřil hrad českému králi Jiřímu z Poděbrad, nároky na něj si však činil také uherský král Matyáš Korvín.[2] Později jej dlouho – v letech 1509–1941 – vlastnil rod Hochbergů. Po přestavbách vzniklý zámek prošel velkou rekonstrukcí v devadesátých letech 18. století a poté v letech 1908–1923.

V roce 1941 byl celý objekt rodu Hochbergům zkonfiskován ve prospěch Třetí říše, přestavěn a v letech 1943–1945 využíván jako sídlo gestapa. Údajně si zámek oblíbil nacistický pohlavár Heinrich Himmler a eventuálně se měl stát sídlem samotného Adolfa Hitlera. Pod zámkem se ukrývají dlouhé podzemní chodby a dodnes se spekuluje o ukryté jantarové komnatě z ruského Petrohradu.[3] Po druhé světové válce obsadila zámek Rudá armáda a značně jej zdevastovala. V sedmdesátých letech 20. století, v období Polské lidové republiky, prošel zámek kompletní rekonstrukcí a od té doby nabízí návštěvníkům prohlídky interiéru a okolí.