Incest

U zvířat se příbuzenské křížení nazývá také příbuzenská plemenitba či inbreeding. Tyto výrazy v sobě na rozdíl od výrazu „incest“ nezahrnují kriminální význam.

Důsledkem inbreedingu je zvýšení četnosti homozygotů v populaci. Inbreeding může mít v závislosti na velikosti populace a počtu generací, v nichž k němu dochází, buď dobrý, nebo špatný vliv.

V přírodě mají zvířata odpor nebo naopak se přiklánějí k inbreedingu podle místních podmínek a okolností a podle evolučních trendů. U některých druhů (nejznámějšími jsou šimpanzi bonobo), je pohlavní styk, a to i mezi blízkými příbuznými, velmi častým jevem, prostředkem k usmíření nebo jen pozdravu.

Vzorce rodičovského chování spolu s hierarchickou strukturou skupin jedinců mnoha druhů efektivně inbreedingu zabraňují. Potomci samci například opouštějí matku zhruba ve stejné době, kdy dosahují pohlavní dospělosti.

Inbreeding se využívá při šlechtění nových plemen a odrůd k upevnění požadovaných znaků v populaci.

Původem incestního tabu se zabývala celá řada psychologů, antropologů a sociologů, kteří na toto téma zveřejnili několik teorií, proč se vztah mezi příbuznými netoleruje. Téměř všechny se shodují v tom, že lidé cítí sexuální averzi k těm, se kterými vyrůstali, případně byli svědky jejich dětství. Pro otce je tak nepřijatelná představa sexu s dcerou, kterou viděl vyrůstat. Z toho plyne důležitá poučka pro kriminální psychologii, a to, že praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestu na vlastních dětech.

Finský antropolog Edvard Westermarck prováděl rozsáhlé studie v izraelském kibucu, kde matky umisťují své děti krátce po narození do komunity ostatních dětí. Tyto děti jsou spolu od útlého dětství a přestože nemají žádný příbuzenský vztah, nikdy k sobě nepocítily sexuální náklonnost.

Opačného názoru byl Sigmund Freud, který tvrdil, že sklon k incestu je univerzální a každý ho má v sobě zakódovaný.

Incest se vyskytuje v mýtech, sourozenci jsou například egyptští Osiris a Ísis nebo řecko-římští Zeus-Jupiter a Héra-Juno. Známý je zejména případ Oidipa, který se nevědomky ožení se svou matkou Iokasté.

Král Artuš zplodil syna Mordreda se svou polorodou sestrou Morgause nebo Morganou.

Zprávy o incestu poskytuje Bible, první konkrétně v Genesis ze Starého zákona. Kain měl se svojí sestrou a ženou Avanou syna Enocha.[1] Další příklad je starozákonní patriarcha Abrahám a jeho žena Sára, kteří mají společného otce Teracha. Lot zplodil syny Moába a Ben-Amiho se svými dcerami, které ho kvůli tomu záměrně opily.

Císař Maxmilián II. byl ženatý se svou sestřenicí Marií Španělskou

V minulosti se incest využíval například mezi Habsburky, aby se nerozšířil jejich majetek mezi ostatní rody. Výsledkem však bylo tělesné i duševní postižení mnoha členů rodu. Mezi ně patří například Rudolf II., či Ferdinand V. Dobrotivý.

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. v ustanovení § 188 hovoří o souloži mezi příbuznými v pokolení přímém (tj. děti, vnuci a vnučky, rodiče a prarodiče) nebo se sourozencem, kterou trestá trestem odnětí svobody až na tři roky.[2]

Samotný pojem incest ovšem český právní řád neužívá. Podle výše zmíněného ustanovení trestního zákoníku je trestný ten, kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo sourozencem. Z hlediska sourozeneckého vztahu zákon nerozlišuje mezi sourozenci plnorodými a polorodými. Pojem polorodý sourozenec se nesmí zaměňovat za pojem nevlastní. Nevlastní sourozenci nemají žádného z rodičů pokrevně společného.

Určitý problém v souvislosti s tímto trestným činem vyvstává v případě soulože uskutečněné například mezi adoptivním otcem a jeho adoptivní dcerou. Vzhledem k tomu, že dané osoby nejsou krevně spřízněny, nehrozí tu případný zdravotní následek u potomstva. Je však otázkou, zda je tato skutečnost dostatečná k ospravedlnění či dokonce umožnění takovéhoto svazku. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu soulože mezi příbuznými je třeba vykonat soulož (nepostačí pouze pohlavní styk), proto je nutné dojít k závěru, že je chráněn pouze genetický kód, nikoliv morální hodnoty, a tedy v případě soulože mezi osvojitelem a osvojencem k naplnění skutkové podstaty trestného činu nedochází.[3]

Pokud pojem incestu nebudeme vykládat tím nejužším způsobem, tedy že jde pouze o soulož mezi blízkými příbuznými, ale zahrneme pod tento pojem i další chování jako například sexuální zneužívání, stanou se tak pro případ incestu relevantní i jiná ustanovení trestního zákona. V této souvislosti lze zmínit trestný čin pohlavního zneužívání, trestný čin vydírání, trestný čin znásilnění či trestný čin ohrožování mravnosti.

V USA se zákony liší stát od státu, v několika málo státech nehrozí žádný nebo malý postih, ale ve většině států jsou tresty přísné, v mnoha státech hrozí usvědčeným z incestu doživotí. Ve všech státech, kde je incest trestný, jsou za blízké pokrevní příbuzné považováni příbuzní v pokolení přímém a příbuzní v pokolení pobočném (neboli tzv. nepřímí příbuzní – sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety). Některé státy (např. Wisconsin) považují za incest i pohlavní styk s bratrancem či sestřenicí, a to i z druhého kolene.[4][5]

V Austrálii byla v roce 2013 objevena komunita, vyvíjející se po 4 generace v incestním vztahu. Nalezené děti jsou mentálně i fyzicky poškozené.[6]

• WEISS, Petr. Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-634-9.

• Westermarckův efekt
• Kibucový efekt
• Incestní pornografie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu incest na Wikimedia Commons
• Téma Incest ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo incest ve Wikislovníku
• Incest v Sociologické encyklopedii Sociologického ústavu Akademie věd České republiky