Kristián VIII.

Budoucí král Kristián VIII. se narodil 18. září 1786 v paláci Christiansborg v Kodani dánskému a norskému princi Frederikovi Dánskému a jeho ženě princezně Žofii Frederice Meklenbursko-Zvěřínské. Jeho otec byl synem z druhého manželství krále Frederika V., tedy mladším nevlastním bratrem krále Kristiána VII.; Kristián VIII. pak synovcem Kristiána VII.

V období napoleonských válek byli Norové Dánskem donuceni stát na straně Francie. Výsledkem bylo, že Angličané vytvořili blokádu celého pobřeží včetně norských přístavů. Tehdy se otevřeně projevila rozdílnost většiny zájmů Dánů a Norů, takže ani dánské pokusy o usmíření – patřilo mezi ně například založení univerzity v Oslo – nedokázaly zastavit lidové hnutí, jehož heslo znělo "Pryč od Dánska". V této době byl guvernérem Norska právě princ Kristián.

Když Napoleon utrpěl rozhodující porážku u Waterloo, Norové nabyli dojmu, že jsou konečně u cíle svých snů o znovu nabytí nezávislosti. Avšak záhy a drsně se z nich probudili, když dánský král mírovou smlouvou z Kielu 1814 musel Norsko odstoupit Švédům, kteří byli od počátku proti Napoleonovi. Toto rozhodnutí vyvolalo v Norsku zuřivý odpor, k němuž se připojil i tehdy úřadující dánský královský místodržící, jímž byl pozdější dánský král Kristián VIII.

Kielská smlouva však nikdy nevstoupila v platnost. Zarputilí Norové z přání prince Kristána Frederika svolali shromáždění – vlastní sněm, který formuloval a schválil základní norskou ústavu, která byla odvozena z myšlenek Montesquieua. Norsko vyhlásilo svou nezávislost, 17. května 1814 přijalo vlastní ústavu (ta platí v modifikované verzi do současnosti) a zvolilo prince Kristiána za svého krále (ten v Norsku panoval pod jménem Kristián Frederik) - vzniká tak krátce existující Norské království.

Po následné krátké roztržce se Švédy Norové souhlasili na konventu v Mossu se vznikem personální unie, kdy si obě země zachovaly vlastní parlament. Kristián Frederik abdikoval z norského trůnu v říjnu 1814 a norský parlament Storting dne 4. listopadu 1814 zvolil za norského panovníka švédského krále Karla XIII., jenž usedl na norský trůn pod jménem Karel II.

Když zemřel v roce 1839 král Frederik VI., syn Kristiána VII., nezůstali po něm žádní mužští potomci (dvě dcery, které z jeho osmi dětí se dožily dospělosti, zůstaly bezdětné). Dědicem dánského trůnu se tak stal jeho bratranec Kristián VIII., syn prince Frederika Dánského – mladšího bratra Kristiána VII. V roce 1840 byl Kristián VIII. korunován. Stal se tak posledním dánským králem, který vůbec korunován byl.

21. července roku 1806 se v Ludwigslustu oženil se svou sestřenicí z matčiny strany, meklenburskou princeznou Šarlotou Frederikou. Z manželství vzešli dva potomci, pouze jediný syn se však dožil dospělosti.

• Kristián Frederik (*/† 8. dubna 1807),
• Frederik Karel (* 6. října 1808; † 15. listopadu 1863), pozdější dánský král Frederik VII.

Již v roce následujícím po narození prince Frederika se však pár rozešel kvůli skandálnímu milostnému poměru, který Šarlota Frederika měla s francouzským zpěvákem a skladatelem Édouardem Du Puy. 31. března roku 1810 bylo manželství rozvedeno a Šarlota Frederika byla vypovězena od dvora.

V prosinci roku 1814 se Kristián VIII. zasnoubil a v květnu roku 1815 se oženil podruhé, a to s Karolinou Amálií Augustenburskou. Toto manželství bylo bezdětné.

Král Kristián VIII. zemřel 20. ledna 1848 v Amalienborgu u Kodaně; příčinou jeho smrti byla sepse. Je pochován v katedrále v Roskilde, v místě posledního odpočinku dánských králů. Nástupcem na trůnu se stal jeho syn Frederik VII., poslední dánský král z původní linie oldenburského rodu (obě jeho manželství byla bezdětná, takže dalším nástupcem na dánském trůnu se stal jeho bratranec, Kristián IX.).