Kounov (okres Rakovník)

Obec Kounov (německy Kaunowa) se nachází v okrese Rakovník, kraj Středočeský, necelých 13 km ssz. od Rakovníka. Žije zde 556[1] obyvatel.

Kounov
Kounov, pohled od bývalého dolu Perun v Mutějovicích
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ020C 541907
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíRakovník
Okres (LAU 1)Rakovník (CZ020C)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°12′47″ s. š., 13°40′31″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel556 (2022)[1]
Rozloha8,58 km²
Katastrální územíKounov u Rakovníka
Nadmořská výška411 m n. m.
PSČ270 06
Počet domů188 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKounov 44
27006 Kounov u Rakovníka
[email protected]
StarostaIng. Antonín Ryska
Oficiální web: www.obec-kounov.cz
Kounov
Další údaje
Kód obce541907
Kód části obce71153
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Vznik Kounova je datován mezi 11. až 12. stoletím, do období velké kolonizace, ve kterém vznikala téměř všechna sídla na Poddžbánsku. Název sídla (původně Kúnov → Kounov) se odvozuje od osobního jména Kúna, domácké podoby jména Konrád.[3] První písemná zmínka pochází z roku 1228, kdy se jako svědek na jedné z královských listin uvádí Kuna z Kounova (Cuno de Cunowe).

Od 14. století je v Kounově doložen farní kostel, jehož podací právo náleželo králům ke Křivoklátu, ve vsi byla také dvě manství, služebná k tomuto hradu. Od konce 15. století byla ves v držení rodu Cukrů z Tamfeldu, později Nosticů. Roku 1550 tak Kounov spolu se Lhotou koupil Burjan z Nostic na Rudě. Po tomto roku 1590 zdědil panství syn Jan Adam. Za účast ve stavovském povstání opakovaně hrozila Janu Adamovi z Nostic a jeho synovi Hanušovi konfiskace majetku, nakonec však byl císařskou milostí majetek Nosticům ponechán. Po Hanušov smrti přešlo kounovské panství na jeho vdovu Annu Markétu a posléze jejich syna Heřmana Jáchyma (1675).

V roce 1678 Kounov zakoupil hrabě Jiří Ludvík ze Sinzendorfu k panství Postoloprty. Hrabě Sinzendorf byl zdatným hospodářem, který řadou výhod (osvobození od robot, právo výhostu) lákal na své državy nové přistěhovalce, což v případě Kounova prakticky znamenalo příliv německojazyčných obyvatel. Od roku 1692 Kounov náležel knížatům Schwarzenbergům v rámci panství Mšec.

Polovina 19. století byla pro celé Čechy obdobím zásadních změn – roku 1848 bylo zrušeno poddanství a robotní povinnost vůči vrchnosti, jíž byli lidé sužováni celá staletí, v roce 1850 se pak obce staly samostatnými správními jednotkami. Tyto změny pak celé oblasti umožnily značný rozvoj. Zatímco hlavním zdrojem obživy obyvatel bylo v předchozích dobách zemědělství, případně dřevařství. Ke konci 19. století se v okolí Kounova rozvíjela též těžba kamenného uhlí a lupků, významnou úlohu hrálo též pěstování chmele.

Kounov byl obcí národnostně smíšenou, např. při sčítání lidu roku 1921 měl 177 domů s 980 obyvateli, z toho 509 Čechy a 460 Němci. Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 došlo k záboru obce nacistickým Německem, mezi Kounovem a Mutějovicemi pak načas probíhala hranice mezi Říší a Protektorátem.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník[4]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
  • 1878 země česká, politický i soudní okres Žatec[5]
  • 1939 Sudetenland, vládní obvod Karlovy Vary, politický i soudní okres Žatec[6]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Žatec[7]
  • 1949 Ústecký kraj, okres Žatec[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Rok 1932

Zástavba podél hlavní ulice

V obci Kounov (něm. Kaunowa, 980 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol.  kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] lékař, bednář, cihelna, důl Adolfschaft, elektrárenské družstvo (Elektrizitätsgenossenschft für den Ort Kaunowa), 2 holiči, 6 hostinců, obchod s chmelem, kolář, 2 kováři, krejčí, 4 obuvníci, pekař, 11 rolníků, 3 řezníci, sedlář, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spar- und Darlehenskassenverein für Kaunowa, obchod se střižním zbožím, 2 trafiky, 2 truhláři, velkostatek Polívka.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 980 obyvatel (z toho 472 mužů). Většina byla římskokatolického vyznání, ale 135 lidí se hlásilo k československé církvi, jedenáct k izraelské, dva k ostatním neuvedeným církvím a šedesát jich bylo bez vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1084 obyvatel: 674 Čechoslováků, 401 Němců, tři Židy a šest cizinců. Stále výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žili zde také dva evangelíci, 208 příslušníků církve československé, jedenáct židů, jeden člen jiných církví a 91 lidí bez vyznání.[11]

Pamětihodnosti

  • Kamenné řady Kounov – tisíce kamenů vyrovnaných do dlouhých řad sloužící nezjištěnému účelu.
  • Kostel svatého Víta severně od rybníka
  • Kaple svatého Vojtěcha na severovýchod ze vsi. Ke kapli se vztahuje pověst o zázračném přivolání deště sv. Vojtěchem za jeho návratu z Říma.
  • Sokolovna v Kounově
  • Památné stromy:

Doprava

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy.
  • Železnice – Obec Kounov leží na železniční trati 126 Rakovník – Louny – Most. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava byla mezi Rakovníkem a Louny zahájena roku 1904. Zastávka Kounov je situována v západní části vesnice.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci zastavovaly autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Louny, Mutějovice, Rakovník, Žatec.
  • Železniční doprava – Po trati 126 mezi Rakovníkem a Louny jezdilo denně 10 párů osobních vlaků.

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Svazek II. Praha: Česká akademie věd a umění, 1949. S. 340.
  4. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  5. Nařízení ministeria práv č. 145/1878 Sb.
  6. Abecední seznam "sudetoněmeckých" obcí a částí obcí
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 616. (česky a německy)
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231.
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 402.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.