Kostelní náměstí č.p. 28

Výzdoba atikového patra na téma Venuše, lásky a ctností je humanistickou deklarací tehdejší módní neoplatonistické filozofie, tak jak ji prezentoval např. tehdejší filozof a lékař Marsilio Ficino. Dominantním tématem výzdoby, nejen atikového patra, ale i celé fasády je platonistické téma duality Venuše. Dle Platóna existují dvě Venuše, jedna Nebeská (reprezentující lásku duchovní) a jedna Obecná (neboli také Pozemská, ztělesňující lásku tělesnou). Láska Nebeská je vyšší než láska tělesná a člověk by měl usilovat o to, aby se přiblížil k této duchovní dokonalosti, kterou personifikuje Nebeská Venuše, jejíž krása je spojena s moudrostí a dobrem (jde o lásku duše snažící se povznést k božské dokonalosti). Ficino hlásá, že člověk je mezi zvířetem a Bohem, tzn. jeho chování (jejímiž původci jsou obě Venuše) se pohybuje v tomto rozmezí, ale zároveň má usilovat o dokonalost a tudíž být blíže Bohu.

• První výjev, čteno zprava

na fasádě zobrazuje právě Nebeskou Venuši. Nahá postava Venuše má v levé ruce kopí jako Palas Athena a nestojí v pěně nebo mušli, jak běžně bývá Venuše zobrazována, ale v trní a bodláčí. V horní části obrazu je staroněmecký nápis DISTEL VND DOREN STEO / MEN SER VALSCHEN ZV/NGEN NOCH L HIER / WIL ICH LIEDER IN DISTEL / VND DOREN BADEN AI(?) MIT / VALSCHEN ZVNGEN SEIN / BLADEN 1557, volně přeloženo do češtiny: „Ostny a bodláčí píchají hodně, falešné jazyky však ještě mnohem více. Přece se chci raději koupat v trnech a bodláčí, než být obtížen zlými jazyky/pomluvami 1557“.[3] Výklad textu může být mnohoznačný, jak to ostatně bylo i v tehdejší módě. Důležité pro výklad je i zobrazení symbolu kopí, jako atributu bohyně Athény, která byla nejen bohyní války, moudrosti, spravedlnosti, práva a umění, ale je také Athénou Panenskou a věrnou souputnicí Diovou (ostatně symbol věrnosti, pes na řetězu, je s obrazem rovněž řetězem propojen ve své dolní části). Vzhledem uvedeným souvislostem se lze domnívat, že hlavní tematikou zobrazení je nejen boj za obecnou mravnost, ale i za pravdomluvnost, spravedlnost, moudrost i věrnost a další vyšší ctnosti, o které měl tehdejší člověk ve svém životě usilovat, bojovat sám se sebou, za svou duši tak, aby se stal dobrým člověkem. Částečným vzorem pro zobrazení Venuše byl pravděpodobně dřevořez Lucase Cranacha staršího z roku 1506.

• Druhý výjev zprava

dole pod okenním otvorem je zobrazení psa na řetězu, propojující tento výjev s výjevem Nebeské Venuše. Výjev je atributem věrné lásky.

• Třetí výjev zprava

zobrazuje Samsona bojující se lvem, vzorem byl dřevořez Albrechta Dürera z roku 1497. Samson zde symbolizuje boj dobra nad zlem a souvisí tak s vedlejším výjevem Nebeské Venuše, Samson byl často považován jako předobraz Krista svým životním předurčením, zrazením i svou smrtí.

• Čtvrtý výjev zprava

zobrazuje ženu s dítětem. Jde o typické zobrazení Caritas, tedy lásky milosrdné a pečující. Jde o lásku netělesnou a též zvanou křesťanská (láska k bližnímu svému). Předlohou pro výjev byla rytina Lucase van Leydena z roku 1530.

• Pátý výjev zprava

pod oknem je zobrazení kozla, symbolu tělesné žádostivosti, obraz je propojen s následujícím obrazem Obecné Venuše. Zde má kozel zřejmě funkci Kakodeamona (podle Ficinovy terminologie je kalodaemon dobrým démonem a kakodaemon zlým démonem, oba jsou původci myšlenek a prvotními impulzy k činům).

• Šestý výjev zprava

je bohužel z větší části zcela zničen. Z obrazu zbývá pouze zajíc sedící na lavici, a částečně dochovaný letící Amor. Vzhledem k atributům zajíce, Amora a kozla, kteří jsou atributem tělesné žádostivosti, se lze oprávněně domnívat, že zde byla zobrazena Obecná Venuše, tedy personifikace tělesné lásky. Jakou podobu měla Venuše a jaký grafický list sloužil jako předobraz nelze již vzhledem k nedochovanému výjevu stanovit. Jen čistě hypoteticky, vhledem k přítomnosti zajíce na pravé straně a atributem trnů na fasádě, je možné, že zde mohla být zobrazena například sedící Venuše, vytahující si trn z paty např. podle mědirytiny Marca Denteho (podle Raphaela) z roku 1516. V atice jsou zobrazeny růže a nahá mladá žena s věnečkem (symbol nevinnosti). Růže v atice jednak souvisí s tématem Venuše, růže a trnů, ale je i znakem Rožmberků, tehdejších vlastníků města. Zcelujícím tématem výzdoby fasády jsou tedy, i trny a růže, symbol lásky, bolesti i utrpení, společné téma pro antické báje i křesťanství, tedy propojení, které hlásal renesanční novoplatonismus.

skrytá a přístupná z půdy vedlejšího Heydlova domu, je taktéž částečně zdobena sgrafity (fasáda zakryta někdy v rozmezí let 1557-1559, kdy byl Heydlův dům pravděpodobně zvýšen o atiku) je zde k rozeznání výjev, částečně skrytý za trámy krovu, s možným tématem pošetilosti tělesné lásky. Zobrazuje dvě zcela nahé ženské postavy, jedna mladá s věnečkem v ruce (stejná jako v nástavci atiky na uliční fasádě), druhá zobrazuje nahou zralou ženu. Vedle nich stojí šašek oblečený v ženských šatech. Starší žena a šašek mávají k zcela nahému jezdci s rohy a bradkou, jedoucímu na koni. Nahý jezdec znázorňuje pravděpodobně Satyra, Pana nebo ďábla, nejspíše ale vše jmenované.

Zleva první výjev, zde se pravděpodobně jedná o zobrazení Mojžíše, který vyvádí vodu ze skály. Dále pokračuje středový výjev, částečně poškozený zvětšením a posunem okenních otvorů, malovaný technikou fresco seco, zobrazující město s řekou v popředí a hory v pozadí. Vzhledem ke kontextu výzdoby celého prvního patra se jedná pravděpodobně o biblické město Jericho, s řekou Jordán v popředí. Inspirací pro zobrazení Jericha byl pravděpodobně výjev z Norimberské bible z roku 1483, zobrazující bitvu o Jericho, částečnou inspirací mohlo být ale i samotné město Prachatice, jehož vhled a velikost rovněž odpovídá zobrazenému námětu. Nad zobrazením je poškozený nápis „-LI APOSTOLI ANNO DOMINI 1557“ vztahující se k nějaké události datované ke dni apoštola sv. Pavla roku 1557. Vzhledem k tomu, že událost má pravděpodobně blízký vztah k majiteli domu a kterého se zatím bohužel nepodařilo ztotožnit s konkrétním jménem, nelze blíže specifikovat důvod vzniku a bližší výklad výzdoby tohoto pásu. Třetí výjev zcela vpravo znázorňuje pravděpodobně Jozuu, Mojžíšova nástupce a pokořitele Jericha. Inspirací zde byl výjev Erharda Schöna z česky psané tzv. Milichthalerovi Bible vydané v Norimberku roku 1540.

je malíř s iniciály „SR“ (čitelné na půdě vedlejšího domu). Tematicky výzdobu domu navrhl pravděpodobně sám majitel domu. Zvolená kompozice výzdoby fasády měla poučeného diváka nejen přimět k zastavení se, ale i diskusi na dané zobrazené téma (kompozice byla záměrně zvolena tak, aby výklad byl možný ve více tematických vrstvách zároveň), přesně jak to hlásá filozofie platonismu. Výzdoba domu dokládá vysokou úroveň vzdělanosti i zálibu v intelektuálních tématech prachatických měšťanů v polovině 16. století, tedy na samém začátku vlády Viléma z Rožmberka. Rovněž nám však ukazuje, jak obrovský vliv mělo šíření knihtisku na vzdělání a kulturu měst 16. století.

• 
  č.p. 28, Venuše
• 
  č.p. 28, Samson
• 
  č.p. 28, Caritas
• 
  č.p. 28, obloučkový nástavec atiky
• 
  č.p. 28, Jericho?
• 
  č.p. 28, Jericho?
• 
  č.p. 28, Jericho?
• 
  č.p. 28, Mojžíš
• 
  č.p. 28, Jozue
• 
  č.p. 28, Venuše
• 
  č.p. 28, atika
• 
  č.p. 28, atika
• 
  č.p. 28, fasáda
• 
  č.p. 28, fasáda

• MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Prachatice 38. Politický okres prachatický (1913). 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019). Dostupné online.

• Seznam kulturních památek v Prachaticích

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům čp. 28 na Wikimedia Commons