Kostel svatého Vavřince (Želina)
Kostel svatého Vavřince je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Vavřinci v Želině v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Stojí na okraji terénní hrany na pravém břehu Ohře vysoko nad řekou. U kostela stojí fara a několik dalších domů, ale vlastní vesnice Želina se nachází o půl kilometru dál na východ. Okolo kostela procházela stará obchodní cesta z Kadaně do Žatce.
| Kostel svatého Vavřince v Želině | |
|---|---|
 Východní část kostela | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Chomutov |
| Obec | Rokle |
| Lokalita | Želina |
| Souřadnice | 50°21′56,57″ s. š., 13°17′2,07″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | krušnohorský |
| Farnost | děkanství Kadaň |
| Status | filiální kostel (do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Želina) |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románský, gotický |
| Výstavba | 1. třetina 13. století |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | zděný |
| Další informace | |
| Kód památky | 33982/5-735 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
I když první písemná zmínka o Želině pochází teprve z roku 1337, pozdně románský kostel vznikl během první třetiny 13. století. Původně byl patronem kostela svatý Gothard.[2] Patronátní právo ke kostelu měli čeští králové. Karel IV. roku 1356 jmenoval místním farářem klerika Mikuláše, který však o rok později zemřel na mor. Roku 1389 dosadil Václav IV. faráře Pavla. Podle zápisu z roku 1485 později přešel patronát na město Kadaň. Letopočet 1484 na západním portálu datuje pozdně gotickou přestavbu kostela a o rok později je poprvé zmiňováno zasvěcení svatému Vavřinci. Od konce 16. století získali kostel kadaňští luteráni, kteří zde po uzavření kostela Stětí svatého Jana Křtitele v Kadani křtili děti.[3]
Později se kostel stal součástí vintířovského panství. Erb na zdi sousední fary patří majiteli panství, hraběti Adamu Filipu Losimu z Losinthalu, který jako poslední mužský potomek svého rodu zemřel roku 1781. Od roku 1848 přešla Želina k milžanskému panství.
Menší úpravy kostela proběhly roku 1906. Roku 1961 kostel vyhořel a na ruinu byl vystaven demoliční výměr, ale ke zbourání nedošlo.[4] Jiný pramen udává jako rok požáru 1966.[2] S přihlédnutím k architektonické hodnotě proběhl archeologický výzkum, který odkryl například původní románské maltové podlahy. Na konci sedmdesátých let 20. století byl kostel opraven, ale nebyl využíván a opět chátral. Až v roce 1992 byl postaven nový krov a střecha z břidlicové krytiny.[3]
Popis
Větší část kostela je tvořena gotickým dvoulodím se středovým sloupem. V jeho stavbě byly druhotně použity dva starší portály. Na gotickou část navazuje presbytář tvořený lodí původního románského kostela dlouhý 13,7 m a vyzděný z pravidelných kvádrů. Okna, s výjimkou nejmenšího na jižní straně, jsou nejspíše barokního původu. Na počátku 18. století byla k jižní straně přistavěna předsíň.[3]
Na románskou loď navazuje apsida s malým obloukovým oknem. Podstřešní římsa je zdobená obloučkovým vlysem, který v místě napojení na kostel přechází do lizény.[5]
Vybavení
V kostele se nachází pozdně románská křtitelnice. Oltáře svaté Barbory a Želinský oltář Mistra IW byly z kostela odvezeny ještě před požárem a uloženy v chomutovském muzeu.[3] Oltář svaté Barbory pochází z doby po roce 1524 z dílny malíře Hanse Hesse. Na predele oltáře je obraz s trojicí postav. Zleva se jedná o postavy svaté Otýlie a svaté Anny Samotřetí. Třetí postava bývá považována za svatou Martu, ale podle atributů (koruna na hlavě, kříž v pravé a kniha v levé ruce, drak ležící na knize) je vyobrazena spíše svatá Markéta.[6]
Na predele Želinského oltáře Mistra IW z roku 1526 je obraz scény Oplakávání Krista. Tělo mrtvého Krista obklopují klečící svatý Jan Evangelista, tři Marie, Panna Maria Sedmibolestná a Marie Magdalena. Scénu doplňují méně obvyklé postavy Josefa z Arimatie a Nikodéma. Podle realistického renesančního oblečení posledních tří postav jde zřejmě o portréty donátorů oltáře. Hypoteticky se jedná o Opla z Fictumu staršího, který symbolicky předává své panství vnukovi Oplu z Fictumu mladšímu. Právě Opl mladší byl donátorem oltáře. Žena, která stojí u Kristových nohou, je nejspíše Oplova mnaželka, rozená Perglárová z Perglasu. Hypotézu podporují dva putti po stranách hlavního obrazu, kteří drží erby Fictumů a Perglárů.[6]
Odkazy
Reference
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-14]. Identifikátor záznamu 145661 : Kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ČERNÁ, Eva. Kostel sv. Vavřince v Želině u Kadaně – nové poznatky stavebně historického vývoje. Památky, příroda, život. 1980, roč. 12, čís. 4, s. 108–112.
- PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Želina, s. 77.
- 7049#obsah kostel sv. Vavřince v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
- KOUBEK, Tomáš. Románské kostely Čech. Praha: Nakladatelství Brána, 2014. 360 s. ISBN 978-80-7243-683-5. Kapitola Kostel sv. Vavřince – Želina, s. 285–288.
- ŠAMŠULOVÁ, Eva. Několik poznámek k ikonografii deskových oltářů. Památky, příroda, život. 1996, roč. 28, čís. 2, s. 47–50. ISSN 0231-5076.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov, 24. pokračování. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 46–47.
- ZICH, Leoš. Dějiny kostela a farnosti v Želině do roku 1784. Praha, 2015 [cit. 2017-02-20]. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons
- Pořad bohoslužeb v kostele sv. Vavřince, Rokle (katalog biskupství litoměřického)
- Kostel svatého Vavřince na Hrady.cz