Mistr IW

Podle německých historiků umění není pochyb, že Mistr IW byl Cranachovým žákem a působil v jeho dílně ve Wittenbergu předtím než se přestěhoval do Čech.[1][2] Přestože zde měl významnou klientelu, nezachovaly se žádné písemné dokumenty, které by umožnily ztotožnit signaturu IW s konkrétním jménem. Registry pražského malířského bratrstva z let 1521-1531 opakovaně uvádějí, že malíř jménem Jan Wrtilka, který bydlel a měl vlastní dílnu v Lounech, byl "hostinským mistrem" pražského cechu.[3] Dochovaly se však pouze záznamy o Wrtilkových řemeslných malířských zakázkách z let 1518-1519 a v literatuře přetrvalo neutrální označení Mistr IW. Podrobně se dílem Mistra IW zabývala M. Hamsíková.[4]

Mistr IW pracoval převážně pro katolické objednavatele (klášter v Oseku, děkanský kostel v Mostě, Chrám sv. Víta) a šlechtické rody - např. v Čechách zdomácnělý saský rod Fictumů, s majetky v okolí Vintířova. Opl z Fictumu (Appel von Vitzthum) byl královským podkomořím a diplomatem Ludvíka Jagellonského. Po roce 1538 měl Mistr IW patrně vlastní dílnu s pomocníkem a dodával mariánské devoční obrazy i pro měšťanské rodiny. Za dílenské práce jsou považovány obrazy Zavraždění sv. Václava (1543) nebo Měděný had.

Mistr IW, Oltář ze Želiny

Mistr IW, Oltář se stětím sv. Barbory (1545)

Mistr IW vycházel z Cranachových grafických předloh a některé tváře jeho světců mají podobné rysy jako Cranachovy portréty. Jeho raná díla se vyznačovala určitou křehkostí postav a ostřejšími záhyby drapérií. Zlacené pozadí na deskách Litoměřického oltáře svědčí o nejistotě v zacházení s prostorem. Pozdější styl malby Mistra IW se vyznačuje dekorativně pojatými detaily (vlysy, hlavice sloupů, výrazné zlacené okraje ornátů atd.) a dokonalostí malířského provedení, splývavostí malířského rukopisu a jemností přechodů světel a stínů.

Prvním signovaným a datovaným dílem je Sebevražda Lukrécie (1525). Tomu jsou provedením velmi podobné obrazy Salomé s hlavou Jana Křtitele a Judita s hlavou Holofernovou (identifikovaný jako dílo Mistra IW teprve roku 1996.[5]) Oba náměty byly opakovaně zpracovány Lucasem Cranachem starším a jeho dílnou. V Cranachově digitálním archivu je doloženo 46 verzí Lukrécie, 8 x Salomé, 21 verzí Judity[6]

Největším kompletním, signovaným a datovaným dílem Mistra IW je Želinský oltář (1526). Kompozičně se velmi blíží dochovaným návrhovým kresbám Lucase Cranacha staršího na retábly k výzdobě kostela sv. Máří Magdaleny a sv. Vavřince v Halle (na kterých se mohl IW sám podílet ještě v době, kdy pracoval v Cranachově dílně) a také retáblu se Smrtí Panny Marie od jiného Cranachova žáka - tzv. Mistra Pflockova oltáře (1522). Ten byl zhotoven pro pohřební kapli rodiny Pflocků v kostele sv. Anny v saském Annabergu.[7] Želinský oltář, objednaný Oplem z Fictumu, byl nejspíše původně určen pro františkánský kostel Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani, který rod Fictumů podporoval v těžkých časech a kde se nacházejí jejich náhrobky. Datace oltáře může souviset s připravovaným tažením proti Turkům v roce 1526, kdy se možnost náhlé smrti bez zaopatření stala reálnou. Tomu odpovídá i centrální výjev se Smrtí Panny Marie, který se v souvislosti s tzv. "dobrou smrtí" často objevoval na epitafech v pohřebních kaplích (viz Svatojiřský oltář). Panna Maria tak ztělesňuje duši spravedlivého, spaseného člověka, ležícího na lůžku a přijímajícího poslední pomazání a zároveň přímluvkyni při posledním soudu. Mariánské výjevy na křídlech oltáře vycházejí z grafických listů A. Dürera a L. Cranacha a zobrazují scény: Zvěstování Panně Marii, Navštívení P. Marie, Narození Krista, Klanění tří králů. Na predelle je výjev Oplakávání Krista a putti s erby Opla z Victumu a jeho manželky Doroty, rozené Trčkové z Lípy. Na pevných křídlech oltáře a zadní straně pohyblivých křídel jsou vyobrazeni zemští patroni (zleva) sv. Vojtěch, Václav, Zikmund a Vít.[8]

Vrcholným dílem Mistra IW je oboustranně malovaný Votivní obraz ze Šopky[9] (Pšovky) s Bolestným Kristem, smrtí a donátorem na jedné straně a Nejsvětější Trojicí (Trůnem milosti) na straně druhé. Kristus je představen jako ten, kdo podstoupil oběť pro očištění lidstva od hříchů a ukazuje rány aby vybídl k potrestání hříšníků, pro něž byla nadarmo podstoupena. Trůn milosti zobrazuje Boha, který pro spásu lidstva obětoval svého syna (adorace Nejsvětější Trojice je též námětem o něco starší malby Mistra Litoměřického oltáře). Postava Krista vychází z předlohy Albrechta Dürera (1500), ale vyznačuje se mimořádnou invencí v kompozici, jemností provedení, měkkými lazurami a pečlivým provedením detailů. Malířskou kvalitou je obraz srovnatelný např. s Cranachovým Pražským oltářem.[10][11] Identita donátora obrazu je nejistá. V roce 1502 udělil Vladislav Jagellonský podací právo ke kostelu sv. Vavřince v Pšovce a právo zvolit klášter za rodové pohřebiště Albrechtu z Kolovrat a na Libštejně. V době vzniku obrazu již ale držel patronátní právo rytíř a v letech 1512–1523 a 1525–1537 nejvyšší písař a královský sekretář Radslav Beřkovský ze Šebířova a na Liběchově (†1537). Donátorem by mohl být i Jaroslav Hasištejnský z Lobkovic, který sídlil v nedalekém Obříství a zemřel roku 1529.[12]

Dva votivní obrazy s óMadonami, datované letopočtem 1538, byly objednány bohatými měšťany. Oba se vyznačují pečlivým provedením detailů, jemnou modelací a sytou barevností. Epitaf plzeňského měšťana Kašpara Kašpárka s malým Ježíšem, držícím levou rukou hrozen a v pravé ruce kuličku vína nad hlavou donátora, odkazuje k eucharistii. Mostecká deska s postavou Assumpty na půlměsíci a klečícími donátory v medailonech většinou opakuje scény z Želinského oltáře (Zvěstování, Navštívení P. Marie, Narození Ježíše a Smrt Panny Marie). Medailon vpravo nahoře (Kristus zjevující se Panně Marii) vychází z dřevořezu A. Dürera. Uspořádání výjevů do medailonů bylo oblíbené v Německu a souviselo se zakládáním růžencových bratrstev.[13]

Posledním signovaným dílem Mistra IW , známým též ze dvou pozdějších kopií v Duchcově a Chomutově, je Odpočívající Kristus (1541, nyní Drážďany). U oltářů z pozdější doby mohla být signatura na některé části, která se nezachovala, např. na predelle. Připsání dalších děl Mistru IW je podloženo srovnávací analýzou slohu, malířské techniky a restaurátorskými zprávami.

Zavraždění sv. Václava z roku 1543 vychází z kompozice nástěnné malby Mistra litoměřického oltáře ve Svatováclavské kapli a dřevořezu Lucase Cranacha. Obraz mohl být objednán v době, kdy se katedrála opravovala po velkém požáru roku 1541, v souvislosti s očekávanou návštěvou Ferdinanda I. v Praze (1543). O tom svědčí i dva erby s českým lvem a říšskou orlicí nad portálem.

Stětí sv. Kateřiny je patrně střední částí rozebraného a ztraceného oltáře. Vyznačuje se novým pojetím prostoru s příkrým kopcem v pozadí, živými gesty postav a kompozicí, která umocňuje rozmáchlé gesto kata. Obraz je považován za jedno z nejkvalitnějších děl Mistra I.W.[14]

Osecký oltář se stětím sv. Barbory vychází ze stejné kompozice ústředních postav jako předchozí Stětí sv. Kateřiny a na pozadí zobrazuje ve čtyřech prostorových plánech další scény z legendy sv. Barbory. V levém dolním rohu je několik drobných vyobrazení se skrytým významem, která odkazují k teologickým textům. Na pohyblivých křídlech jsou vlevo sv. Petr, vpravo sv. Pavel. Zavřená křídla s ochránci před morem a epidemiemi - sv. Rochem s sv. Šebestiánem byla ve své době častým námětem. Objednavatelem byl (podle erbu na křídle se sv. Šebestiánem) osecký hejtman Richard Kozelka ze Hřivic, povýšený roku 1546 do šlechtického stavu. Z oseckého kláštera pochází také obraz přisuzovaný dílně Mistra I.W. kolem roku 1550 - Povýšení měděného hada. Neobvyklý námět je převzat z Cranachova alegorického obrazu Zákon a milost (1529), kde je součástí výjevu v pozadí.

• 
  Mistr IW, Madona s dítětem (1525)
• 
  Mistr IW, Judita s hlavou Holofernovou (1525)
• 
  Mistr IW, Salomé s hlavou sv. Jana Křtitele (1525)
• 
  Mistr IW, Epitaf Kašpara Kašpárka s chotí (1538)
• 
  Mistr IW, Votivní deska s Assumptou, tzv. Mostecká (1538)
• 
  Mistr IW (dílna), Povýšení bronzového hada (1550)

• po 1520 Oltář litoměřický: sv. Václav (horní část levého křídla), na zadní straně sv. Kateřina a sv. Barbora, sv. Zikmund (pravé křídlo), na zadní straně nahoře sv. Voršila a sv. Anežka, dole sv. Apolena a sv. Kristina. Střední část oltáře je nezvěstná.[15] Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• 1525 Sebevražda Lukrécie, sbírka Heinze Kisterse, Kreuzlingen, Švýcarsko[16]
• 1525 Judita s hlavou Holofernovou, Strahovská obrazárna
• 1525 Salomé s hlavou Jana Křtitele, soukromá sbírka
• 1525 Madona s dítětem, Národní galerie v Praze
• 1526 Mariánský oltář ze Želiny, Oblastní muzeum Chomutov
• 1530 Votivní obraz ze Šopky, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, původně kostel sv.Vavřince v Mělníce, městské části Pšovka
• 1530 Madona mezi světicemi, obrazárna Strahovského kláštera
• 1537 Predela s Veraikonem, naposled r. 1917 v uměleckém obchodě, od té doby nezvěstná, doložena pouze černobílou fotografií[17]
• 1538 Votivní deska mostecká, Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě[18]
• 1538 Votivní deska Kašpara Kašpárka, původně pro klášterní kostel františkánů v Plzni, nyní Národní galerie v Praze
• 1541 Odpočívající Kristus, původně klášter Osek, nyní Gemäldegalerie Alte Meister, Drážďany, kopie z roku 1585 v Okresním muzeu v Chomutově, jiná kopie z Duchcova byla zničena koncem války.
• 1543 Zavraždění sv. Václava, Svatováclavská kaple, Metropolitní kapitula sv. Víta v Praze
• 1544 Stětí sv. Kateřiny[19], původně kostel Všech svatých v Litoměřicích, nyní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• po 1546: Osecký oltář sv. Barbory, Národní galerie v Praze
• před 1550, dílna: Uctívání měděného hada, Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

• Jan Royt, Gotické deskové malířství v severozápadních a severních Čechách, 1340-1550, 352 str., Karolinum Praha 2015, ISBN 9788024631745
• Hamsíková Magdalena, Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách, disertační práce, FF UK Praha, 2011
• Kesner, Ladislav st., Mistr IW - votivní obraz ze Pšovky s Kristem, Smrtí a prosebníkem, Mělník - Pšovka. Sborník vydaný při příležitosti znovuvysvěcení kostela sv. Vavřince v Mělníku-Pšovce obnoveného po povodni roku 2002. 15. srpen 2004 / Špačková, Renata Mělník : Město Mělník, 2004, 92 s., il., s. 54-61, ISBN 80-239-3338-8
• Šamšulová Eva, Několik poznámek k ikonografii deskových oltářů. In: Památky, příroda, život. Vlastivědný čtvrtletník Chomutovska. / Chomutov : Okresní muzeum v Chomutově 28, č. 2, (1996,) s. 47-50.
• Mannlová-Raková Heide, Osecký opat Bartoloměj a jeho vztah k Mistru I. W. In: 800 let kláštera Osek : jubilejní sborník. = 800 Jahre Kloster Ossegg. Festschrift / ed. Norbert Krutský Osek : Cisterciácké opatství Osek - Spolek přátel kláštera Osek, 1996 s. 157-164.
• Kesner Ladislav, Mistr I W, Galerie výtvarného umění Litoměřice 1993
• J. Homolka, L. Kesner, České umění gotické, Národní galerie v Praze 1964, s. 69
• Umění tří dob. Katalog výstavy, Litoměřice 4. VI. - 26 IX. 1948 (s. 9)
• Antonín Matějček, Nepoznaný obraz Monogramisty IW v Praze, in: Kniha o Praze – Pražský almanach, Praha 1931, s. 18–23.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistr IW na Wikimedia Commons
• Cranach digital archive
• Mistr IW v informačním systému abART