Niesky

Niesky (hornolužickosrbsky Niska,[3] česky Nízký[4][5]) je jedno z nejmenších saských velkých okresních měst v Horní Lužici v zemském okrese Zhořelec. Má přibližně 9 200[1] obyvatel.

Nízký
Niesky/Niska
Místní kostel

znak
Poloha
Souřadnice51°17′23″ s. š., 14°49′48″ v. d.
Nadmořská výška172 m n. m.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresZhořelec
Administrativní dělení5 místních částí

Poloha velkého okresního města Niesky v rámci zemského okresu Zhořelec
Niesky
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha53,8 km²
Počet obyvatel9 173 (2021)[1]
Hustota zalidnění170,5 obyv./km²
Etnické složeníNěmci a Lužičtí Srbové 98,1 %[2]
Náboženské složeníProtestantství 21,7 %
Římskokatolická církev 3,6 %[2]
Správa
Statusměsto
StarostkaBeate Hoffmann (nezávislá)
Oficiální webwww.niesky.de
Adresa obecního úřaduMuskauer Straße 20–22
02906 Niesky
Telefonní předvolba03588
PSČ02906
Označení vozidelGR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha a dělení

Niesky leží v severní části zhořeleckého okresu a zhruba ve středu okresu ve směru východozápadním. Sousedí s obcemi (podle směru hodinových ručiček od severu) Rietschen, Hähnichen, Horka, Kodersdorf, Waldhufen, Quitzdorf am See a Kreba-Neudorf.

Letecký pohled na Stannewisch (uprostřed) a Kosel

Samotné město se dělí na městské části:

Dějiny

Město bylo založeno v roce 1742 jako kolonie herrnhutských Moravských bratří, což jej činí z hlediska založení nejmladším městem zhořeleckého okresu. Pozemky, které se staly základem osady „Nízký“, daroval bratřím Siegmund August von Gersdorff, majitel panství Trebus. Exulanti, kteří opustili katolické Čechy a přidržovali se herrnhutských řádů, žili v té době v Žitavě, Großhennersdorfu, Gebhardsdorfu, Drážďanech a Berlíně. (Když byla později, v roce 1750, rozpuštěna bratrská kolonie v hesenském Herrnhaagu, byla i početná skupina mladých lidí poslána sem.)

Ze tří německých návrhů názvu obce byl dne 16. května 1742 vylosován název Niedrig. Další losování rozhodlo o tom, že jméno obce bude české (tj. Nízký). Na odlehlém a pustém místě začalo dne 8. srpna 1742 několik vybraných rodin stavět své domy. Zprvu se exulanti museli obejít bez kazatele a k Večeři Páně dojížděli do 40 kilometrů vzdáleného Herrnhutu. První představený obce byl Jan Raschke, původem z Lichkova. Pokud čeští exulanti přicházející do Herrnhutu neuměli německy, byli poslání sem, do Nízkého. Proto se Nízké rychle poněmčovalo. V roce 1755 mělo 190 dospělých obyvatel, z nichž bylo už jen 50 české národnosti.[6][7]

Městská práva město obdrželo v roce 1935, kdy bylo součástí Pruska a mělo 7000 obyvatel.

Ke konci druhé světové války zde byl postaven jeden z pomocných táborů koncentračního tábora Groß-Rosen a zhruba 1200 vězňů zde muselo vykonávat nucené práce. Při evakuaci tohoto tábora jich více než 100 zahynulo.

Vývoj počtu obyvatel

  • 1825 – 0 576
  • 1885 – 1.303
  • 1946 – 7.436
  • 1950 – 8.309
  • 1960 – 08.456
  • 1981 – 11.871
  • 1984 – 12.359
  • 1999 – 12.029
  • 2002 – 11.432
  • 2004 – 11.092
  • 2005 – 10.981
  • 2006 – 10.766

Doprava

Město leží na železniční trati z Hoyerswerdy do Zhořelce a také na Bundesstraße 115, po které je možné najet na nedaleko vedoucí dálnici A4.

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. Bevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden. Dostupné online. [cit. 2021-08-12]
  2. Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-02-25]. Dostupné online. (německy)
  3. (hornolužickosrbsky) Słownik městnych mjenow Archivováno 21. 2. 2005 na Wayback Machine
  4. TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha: Olympia, 1982. S. 221.
  5. (česky) Historie Jednoty bratrské Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine (www.jednotabratrska.cz)
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. [s.l.]: Kalich, 2005. S. 55–57.
  7. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. OCLC 62503962 S. 423–472.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.