Kopistská výsypka

Výsypka se rozkládá na katastrálních územích zaniklých obcí Dolní Jiřetín, Most I, Souš a Třebušice. Její nejvyšší bod (280 m n. m.) leží zhruba 5 km severozápadně od centra města Mostu a 6,5 km jižně od Litvínova. Výsypku vymezuje ze západní, severní a východní strany řeka Bílina v uměle vybudovaném korytě. Z jihu je od městské části Souš oddělena Mosteckým dopravním koridorem se silnicí I/13 a železniční tratí č. 130. Také z dalších stran je za řekou obklopena silnicemi: na západě silnicí č. 255 a na východě silnicí I/27 z Mostu do Litvínova a železničními vlečkami. Severně za Bílinou se bezprostředně rozkládá areál chemických závodů. Dalšími velkými průmyslovými závody v blízkém okolí jsou Úpravna uhlí Komořany, Teplárna Komořany (United Energy), Krušnohorské strojírny Komořany a lom ČSA. Tímto okolím je způsobena vysoká izolovanost zdejšího ekosystému.

Na území dnešní Kopistské výsypky se rozkládala obec Souš (dnes tvoří její zbytek část města Mostu), protékala tudy řeka Bílina, byly zde zemědělsky obhospodařovaná území a malé důlní šachty. Výsypka vznikala odvozem skrývky z povrchového dolu Obránců míru v letech 1945–1976. Už v roce 1962 zde na její části začala lesnická rekultivace, kdy bylo do roku 1969 na ploše 295 ha vysázeno 1,23 miliónů sazenic stromů a zhruba půl miliónů keřů.[3] Tím vznikl lesní porost, který je největší v Mostecké pánvi. Rekultivační práce skončily v roce 1983. Vedle lesních ploch zde byly založeny i travnaté louky (celkem 5,9 ha). Specifikem výsypky je velké množství bezodtokých vodních ploch různé velikosti, které vznikly hromaděním dešťových srážek v nepropustných prohlubeninách na okrajích i uprostřed výsypky. Nejvíce se jich nacházelo v jižní části výsypky, která však byla po roce 1976 zarovnána pro zemědělskou rekultivaci. K té nedošlo a na místě vznikla travnatá plocha (cca 80 ha).

Přes rekultivovanou výsypku byl postaven horkovod komořanské teplárny (uveden do provozu v roce 1978), pro který byl vykácen pruh 3 km dlouhý a 50 m široký. Tím byla rekultivovaná plocha snížena o 4 ha. Úsek je zbaven veškeré vegetace a narušuje jinak celistvý porost.

Většina Kopistské výsypky je porostlá lesem (70 % plochy výsypky). Stromy jsou většinou listnaté (kromě modřínu opadavého) a bylo zjištěno na 33 druhů, přičemž část se rozšířila přirozenou cestou (bříza bělokorá, topol osika). Většina byla vysazena uměle (topol kanadský, trnovník akát, dub červený, javor babyka, habr, jilm, lípa aj.). Na paloucích i v jižní části výsypky je travinná vegetace. V některých mělkých vodních nádržích roste rákos.

Na výsypce se vyskytuje jedna z nejpočetnějších populací čolka velkého v Ústeckém kraji.

• Čepirožská výsypka
• Hornojiřetínská výsypka
• Růžodolská výsypka
• Střimická výsypka
• Velebudická výsypka
• Výsypka Malé Březno