Třebušice

Třebušice (německy Triebschitz) jsou zaniklá vesnice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházely se zhruba pět kilometrů severozápadně od centra nového Mostu za kopcem Ressl v nadmořské výšce 243 metrů. Vesnice byla zbořena kvůli těžbě hnědého uhlí a při výstavbě ethylenovodu pro Chemické závody Litvínov v letech 1978–1980.

Třebušice
Pohled na náves v Třebušicích (kolem roku 1900)
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
Zeměpisné souřadnice50°31′13″ s. š., 13°34′47″ v. d.
Třebušice
Další údaje
Zaniklé obce.cz273
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třebušice se nacházely ve stejnojmenném katastrálním území o výměře 563 ha, které se po zániku vesnice stalo jedním z katastrálních území části Komořany města Mostu. Název zaniklé vsi je zachován také v názvu železniční stanice Třebušice na železniční trati Ústí nad Labem – Chomutov a mimoúrovňové křižovatky na silnici I/13.

Název

Název vesnice je odvozen ze jména Třebucha ve významu ves lidí Třebuchových. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech in Trzeboczicz (1391), w Trzebusycziech (1507), Trzebusycze nebo Trypssicz (1585), Tribschitz (1787) nebo Triebschitz (1846).[1]

Historie

Katastrální území Mostu

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1319. Majitelé vsi ve 14. století nejsou známi. V roce 1505 získalo Třebušice spolu se vsí Souš město Most. Město obě vsi vzápětí v roce 1507 prodalo Janu z Veitmile, který byl pánem na mosteckém hradu a staly se tak součástí hradního panství. V roce 1895 Třebušice získalo opět město Most, když koupilo od císaře Rudolfa II. hrad i se vším příslušenstvím. V majetku města zůstaly Třebušice do roku 1690, kdy je získali Lobkovicové. Ti obec připojili ke svému panství Nové SedloJezeří. Ovšem už v roce 1713 se Třebušice dostaly opět do majetku města Mostu a byly začleněny do městského panství Kopisty, kam patřily až do zániku feudalismu v roce 1848. Třebušice se staly osadou obce Souš a až v roce 1895 získaly samostatnost.

V roce 1767 se poprvé zmiňuje v Třebušicích kaple Obětování Panny Marie, která byla v roce 1822 obnovena a roku 1882 zvětšena.

Obyvatelstvo Třebušic se původně živilo rybolovem v Komořanském jezeře, chovem dobytka a zemědělstvím. Berní rula z roku 1654 udává pěstování pšenice a žita a také malé chmelnice a vinice. Z roku 1811 pochází první zpráva o dolování uhlí nedaleko Třebušic. Velký rozvoj těžby uhlí ovšem nastal až ve druhé polovině 19. století, kdy na katastru obce byly otevřeny doly Saxonia I (1879) a Saxonia II (1890).

Za druhé světové války vznikly v okolí Třebušic tábory pro válečné zajatce a zahraniční dělníky, kteří sem byli nasazeni na nucené práce do dolů a na výstavbu chemických závodů.

Třebušice byly zlikvidovány v letech 1978–1980 při rozšíření těžby uhlí a kvůli výstavbě ethylenovodu pro provoz Petrochemie v rámci podniku Chemické závody Litvínov.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů[2]
18691880189019001910192119301950196119701980
Obyvatelé 2534779201 3641 6251 6241 6521 3401 01476814
Domy 45556787105111139147121113.

Odkazy

Reference

  1. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 368.
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Most. Dostupné online.

Literatura

  • KOCOUREK, Ludomír; JANČÁREK, Petr. Třebušice 1391–1979. Třebušice: MNV Třebušice, 1980. 40 s.
  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 71.

Externí odkazy

Statutární město Most

Starý Most (k. ú. Most I, Konobrže, Kopisty, Pařidla, Střimice) Most (část k. ú. Most II, část k. ú. Hořany) Čepirohy (k. ú. Čepirohy, Slatinice u Mostu, část k. ú. Hořany) Komořany (k. ú. Komořany u Mostu, Třebušice, Ervěnice, Dřínov u Komořan) Rudolice (k. ú. Rudolice nad Bílinou) Souš (k. ú. Souš, část k. ú. Most II) Velebudice (k. ú. Velebudice, Skyřice) Vtelno (k. ú. Vtelno)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.