Konflikt v Kašmíru

26. ledna 1950 se Indie naprosto osamostatnila od Británie a stala se republikou, prezidentem se stal Rádžéndra Prasád. Při té příležitosti byl stát Džammú a Kašmír začleněn do společenství. Indie sice nadále zůstává v Britském společenství národů, ale zachovává si princip neutrality. To jí umožňuje polosocialistický model hospodářství a průmyslový rozvoj. Velký podíl na tom měla Nehrúova strana Indický národní kongres (INC), ten doufal, že politikou „nevměšování se“ Indie dosáhne pozice „třetí síly“ mezi socialistickými a kapitalistickými mocnostmi.

V roce 1951 vyhlásil první pětiletku, měla být dokončena elektrifikace země, výstavba železniční sítě a zavlažovacích systémů na venkově. Chudoba venkova však vyřešena není a navíc přichází vlna populační exploze. Začlenění Kašmíru k Indii opět vyvolalo menší šarvátky na hranici. V květnu dorazil do obou států Brit Owen Dixon jako zástupce OSN s plánem demilitarizováním oblasti. Neuspěl, drobné tahanice a šarvátky tak pokračovaly i nadále. Dnes je vlastně Kašmírský konflikt nejdéle nevyřešeným válečným konfliktem moderní doby.

Líákat Alí Chán byl v roce 1951 zabit atentátníkem. Znamenalo to politický rozklad Pákistánu, přichází občanské nepokoje a větší propojenost Pákistánu se západem, především USA (od roku 1952, kdy bylo po hospodářských neúspěších odstoupeno od „šestiletky“ a „dvouletky“). V roce 1951 a ve dvou následujících letech propukají v zemi hladomory, které velmi oslabí Pákistán oproti Indii. 23. 3. 1956 byla v Pákistánu vyhlášena první ústava za podpory USA, v letech 1956–1958 propukají občanské nepokoje, které 27. 10. 1958 vyúsťují ve vyhlášení výjimečného stavu, zrušení ústavy a moci se ujímá armáda v čele s Muhammadem Ajjúb Chánem.

V Indii je situace opačná, země se více socializuje a roce 1955 přijímá INC Nehrúovu národní koncepci, která znamená znárodňování a socializaci Indie, o rok později je přijata druhá pětiletka. Během roku 1957 probíhají v zemi volby a INC zvítězila ve všech státech kromě Kéraly, kde vyhrávají komunisté. O dva roky později Indie zjistila, že Čína staví v Aksai Čin silnici (toto území pokládala Indie za své jako výběžek Ladákhu) a navíc do Indie utekl Dalajláma, což nenechala ani jedna země bez odezvy a ještě téhož roku se objevily první šarvátky na hranici v Kašmíru v oblasti Aksai Čin. Přitom po vítězství INC před dvěma lety byla Čína s Indií ve velmi přátelském vztahu. Hraniční problémy však byly mezi oběma zeměmi od počátku osamostatnění Indie. Chánův Pákistán se přidal na stranu Číny. V roce 1959 se v Pákistánu zavádí princip „základní demokracie“ a v roce následujícím je Muhammad Ajjúb Chán zvolen prezidentem.

V roce 1962 se v Indii konají opět volby a INC opět zaznamenala úspěch a moci se na krátkou dobu pustila až v roce 1978. Téhož roku propuká po několika přestřelkách válka mezi Indií a Čínou, kdy Indie vysílala do míst Aksai Čin své první hlídky, ale ve skutečnosti Čína tuto oblast již dlouho kontrolovala. Největší boje propukly v rozmezí září a listopadu. Čína Indickou armádu úplně smetla, důvodem byla silnice do oblasti, která usnadňovala zásobování a výrazná vojenská převaha v oblasti. Čínské jednotky obsadily část Ladákhu a snadno pronikly přes Kašmír až k Asámským nížinám. Byla to demonstrace síly, Číňané se 1. prosince téhož roku stáhly zpět na svou původní linii kontroly. Indie se po tomto neúspěchu snaží o navázání přátelských smluv se SSSR, což se jí skutečně podaří o 9 let později.

1. 5. 1962 je v Pákistánu vyhlášena druhá ústava, Muhammad Ajjúb Chán je však i nadále autoritativním prezidentem. Při té příležitosti Pákistán předkládá Radě OSN návrh na vyhlášení referenda v Kašmíru. Toto Indie odmítá, přestože s tím před 15 lety souhlasila a sama to navrhovala.

S vyhlášením nové ústavy byla revidována druhá pětiletka, kterou Pákistán vyhlásil roku 1960, s těmito událostmi proběhla i velká inflace a mnoho obyvatel upadlo do chudoby. Chán se svou diktaturou pokoušel syntetizovat kapitalismus a socialismus, chtěl rozvíjet soukromé podnikání, ale ve třetí pětiletce (od roku 1955) se pro změnu soustředil na státní těžký průmysl. Nic se ovšem nezdařilo a země hospodářsky za Indií zaostávala.

Chán si také uvědomil, že lepší je nebýt závislý jen na USA, ale i na více zemích, a proto 2. 3. 1963 uzavřel s Čínou dohodu o demarkaci Kašmíru a společné hranici. Pákistán dostal od Číny 1927 km² v oblasti Baltistánu a Čína dostala od Pákistánu 5130 km² v oblasti Aksai Chin (na tuto oblast si ovšem dělala nároky Indie).Tento akt popudil Indii proti oběma zemím.

Roku 1964 postihuje Indii změna premiéra, Nehrú 27. 5. umírá a je nahrazen 9. 6. svým spolustranníkem Lálem Bahádur Šastríem, který si získal také velkou popularitu (zvláště po válce, která brzy přišla). Nicméně se schyluje k První Kašmírské totální válce, kdy Pákistán nabyl přesvědčení (doposud notně podporovaný od Američanů), že indická armáda je slabá a je ji třeba porazit.

Vojenský konflikt mezi Indii a Pákistánem. Indické, bangladéšské a mezinárodní zdroje považují za začátek války operaci Čingischán, pákistánský preemptivní útok na 11 indických leteckých základen. Válka skončila během 13 dní a je považována za jednu z nejkratších v historii. V průběhu války se indické a pákistánské jednotky střetly na východní i západní frontě. Válku ukončila kapitulace Východního velitelství Pákistánských ozbrojených sil 16. prosince 1971, po níž následovalo odtržení Východního Pákistánu co by nezávislého Bangladéše. Podle odhadů bylo během války zabito mezi 2 až 3 miliony civilistů a čtyři sta tisíc žen znásilněno pákistánskou armádou.^[zdroj?] Deset milionů lidí uprchlo ze země do sousední Indie.

V roce 1999 začaly složky pákistánské armády tajně cvičit své jednotky na území indického Kašmíru za účelem porušení stálého kontaktu mezi regiony Kašmír a Ladak. Pákistán předpokládal, že pozdější vývoj donutí indická vojska stáhnout se ze Siačenu a přitáhne mezinárodní pozornost ve prospěch Pákistánu. V květnu však indické úřady odhalily přítomnost pákistánských vojsk v Kašmíru a vyslaly své vojáky do regionu. Výsledkem byla smrt pěti indických vojáků. Následně celý květen probíhaly boje mezi oběma zeměmi především ve vzduchu, kdy si země navzájem sestřelovaly stíhačky.

V červnu pákistánské dělostřelectvo ostřelovalo indickou dálnici, na to Indie odpověděla ofenzívou do okupovaných teritorií, kdy převzala kontrolu nad většinou svého území. Po drtivém vítězství Indie do věci zasáhl prezident USA Bill Clinton, který telefonicky vyzval k ukončení konfliktu. 26. července válka skončila de facto indickým vítězstvím a vystěhováním pákistánských vojáků a kolaborantů.

14. února 2019 proběhl v indickém Kašmíru v regionu Pulmawa sebevražedný teroristický útok, při kterém zemřelo 42 policistů a atentátník. K útoku se přihlásila džihádistická organizace Džaíš-e-Mohamed (Mohamedova armáda). 26. února podniklo indické letectvo nálet na pákistánské město Balakot. Svůj krok odůvodnilo tím, že se na místě nacházela základna teroristů a tvrdí, že při útoku zahynulo 350 teroristů. Pákistán však útok považuje za útok na své území a domáhá se práva na odplatu.[1]