Rozdělení Indie

Rozdělení Indie je událost, která proběhla v roce 1947, a během níž došlo k rozdělení Britské Indie na dva nezávislé státy, Dominium Indie a Dominium Pákistán, a to z rozhodnutí parlamentu Spojeného království (Zákon o nezávislosti Indie).[1] Klíčem k rozdělení bylo náboženství - okresy s většinovou muslimskou populací připadly Pákistánu, okresy s hinduistickou majoritou Indii. Dvě samosprávné země vznikly o půlnoci 15. srpna 1947. Indie se později stala republikou a existuje zhruba v hranicích z roku 1947. Pákistán se stal republikou roku 1956, avšak v roce 1971 se rozdělil na Pákistánskou islámskou republiku a Bangladéšskou lidovou republiku.

Jeden z uprchlických vlaků v Ambale. Do pohybu se dalo přes 10 milionů lidí

Proti rozdělení byla v roce 1947 značná opozice v hinduistické Indii, reprezentoval ji například Mahátma Gándhí. Naopak muslimové v Pákistánu, reprezentovaní zvláště Muhammadem Alí Džinnáhem, rozdělení většinově podporovali na základě Džinnáhovy „teorie dvou národů“, která říká, že i když etnický předěl mezi hinduisty a indickými muslimy nelze narýsovat, kulturní, tedy náboženský, předěl je mnohem důležitější a Indy nelze považovat za jeden národ. Britská politika v této věci je dodnes předmětem debat politologů, historiků a odborníků na mezinárodní vztahy. Její kritici upozorňují, že o „právo na sebeurčení“ Britům asi nešlo, když například Paštunové na severu Indie, reprezentovaní zejména Abdulghaffárem Chánem, nedostali možnost buď získat rovněž nezávislost, nebo se připojit k Afghánistánu.[2]

Rozdělení vedlo k obrovským přesunům obyvatelstva. 10–15 milionů lidí muselo opustit své domovy, buď dobrovolně, aby nebyli menšinou v cizím státě, anebo byli vyhnáni. Řada násilných střetů byla nepřehledná a dodnes historici tento jev s obtížemi mapují. Někde bylo násilí organizováno a mělo povahu etnických čistek (v podezření jsou zvláště sikhští mahárádžové). Počet obětí násilností je nejasný, odhady se pohybují mezi několika stovkami tisíc až dvěma miliony.[3] Dalším důsledkem byla masivní uprchlická krize. Vyhánění i migrační příval byly rovněž doprovázeny mimořádnou vlnou násilí na ženách.

Násilná povaha rozdělení vytvořila atmosféru nepřátelství a nedůvěry mezi Indií a Pákistánem, která komplikuje jejich vztah dodnes. Navíc, poté, co byl britský vliv definitivně setřesen (Indie vyhlásila roku 1950 republiku, čímž přetnula poslední vazbu s Británií – odvrhla britského panovníka jako hlavu státu) vznikl mezi Indií a Pákistánem spor o hranice, jak je Britové narýsovali (nejznámějším je spor o Kašmír, který přerostl v několik válečných konfliktů).

Termín rozdělení Indie nezahrnuje dřívější oddělení Barmy (nyní Myanmar) a Cejlonu (nyní Srí Lanka) od Britské Indie.