Kočkodan černolící

Je známo celkem 5 poddruhů:[2][3]

• Cercopithecus ascanius ascanius, (Audebert, 1799); vyskytuje se v severní Angole a na jihozápadě Demokratické ropubliky Kongo. Žije zde většinou ve výškách pod 500 m n. m.
• Cercopithecus ascanius atrinasus, Machado, 1965; endemit severovýchodní Angoly
• Cercopithecus ascanius katangae, Lönnberg, 1919; extrémní severovýchodní Angola a severozápadní Zambie, jižní a centrální oblasti DRK. Mezi řekami Kasai a Lualaba ve výškách 500–1300 m n. m.
• Cercopithecus ascanius schmidti, Matschie, 1892; vyskytuje se v Demokratické republice Kongo, Ugandě, Rwandě, Tanzanii, Keni, izolované populace žijí ve Středoafrické republice a Jižním Súdánu. Ze všech poddruhů má největší areál rozšíření.
• Cercopithecus ascanius whitesidei, Thomas, 1909; endemitní v Demokratické republice Kongo, jižně až východně od stejnojmenné řeky

Areálem výskytu kočkodana černolícího je Afrika, konkrétně afrotropická oblast. Vyskytuje se od Středoafrické republiky směrem jižně až do Zambie a východně až po Keňu. Nejhustší populace se nachází v Ugandě. Žije především v tropických lesích, avšak dovede obývat širokou škálu stanovišť a byl pozorován i v jiných typech lesů.[4] Vyskytuje se do výšky 2000 m n. m.[2]

Samci tohoto středně velkého[5] primáta měří na délku 46 cm a váží zhruba 4,1 kg. Samice jsou menší, dlouhé asi 38 cm a jejich hmotnost se odhaduje na 2,9 kg. Mimo odlišných velikostí není u tohoto druhu vyvinut zřetelný pohlavní dimorfismus. Zbarvení je hnědé, končetiny šedé až černé, jejich barva přičemž závisí na poddruhu.[4] Tvář má černé zbarvení s bílou srstí, kolem očí mají kočkodani namodralou kůži. Na nose se nachází bílá skvrna.[4] Uši jsou černé, nachází se na nich nevýrazné střapečky.[5] Ocas je ze spodní strany kaštanový,[4] jeho délka odpovídá délce těla.[5]

Kočkodan černolící

Jedna tlupa kočkodanů si přivlastňuje území okolo 120 ha a brání si jej jak zastrašováním pomocí grimas, tak i fyzickým střetem. Jednotlivé opice se mezi sebou dorozumívají širokou škálou různých pachů, grimas a zvuků. Mimickými projevy opice využívají k zastrašování vetřelců a predátorů.[4] Skupinu tvoří 11 až 14 jedinců, panuje v ní matrilineární hierarchie. Samci po dosažení pohlavní dospělosti svou domovskou oblast opouštějí a obvykle se snaží vytlačit vůdčí samce jiných tlup, nebo se přidávají do skupin tvořených čistě samci. Jestliže se samec stane alfa samcem nové tlupy, zabije v ní veškerá mláďata, aby u samic nastal dříve estrální cyklus a on sám mohl založit potomstvo (infanticida).[4] Rozmnožování probíhá po celý rok, především od listopadu do února. Samice se obvykle páří s jedním i více samci. Gravidita trvá zhruba 147 dní, poté se samici narodí průměrně jedno mládě, o které se stará. Pohlavní dospělosti dosahují samci v 6 letech, samice ve 4–5. Kočkodani černolící se dožívají asi 30 let, délka života ve volné přírodě je však kratší. Mezi nepřátele tohoto druhu patří šimpanzi, levharti, hadi a orli korunkatí.[4][5]

Kočkodani se živí především ovocem, mají v oblibě například fíky,[5] a jídelníček si zpestřují také hmyzem, listy nebo květy. Potravu si ukládají do lícních toreb a sežerou ji mimo dosah ostatních opic.[4]

Nejsou známy žádné významné hrozby pro tento druh. Některé populace může ohrožovat ztráta přirozeného prostředí následkem těžby dřeva a lov. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je veden jako málo dotčený, neboť se vyskytuje v mnoha stanovištích a dovede přežít i tlak ze strany lovců. Je zapsán na seznam CITES II a zařazen do třídy B v African Convention on the Conservation of Nature and Natural Resources.[2]