Klisura

Klisura znamená bulharsky průsmyk a pochází z řeckého κλεισούρα. Jméno odráží skutečnost, že se město nachází poblíž průsmyku v horském hřbetu Koznica, oddělujícího Zlaticko-pirdopskou a Karlovskou kotlinu a zároveň tvořícího hranici mezi Plovdivskou a Sofijskou oblastí. V Bulharsku se toto geografické označení vyskytuje vícekrát.

Sídlo bylo založeno podél obchodní cesty. Jednalo se o dědinu, jejíž chalupy byly založeny na suťovisku, a proto ji v 16. století přesunuli o 4 km východněji. Kromě pastevců v ní žili příslušníci stráže hlídající průsmyk. Od roku 1780 se zde pěstuje růže a na počátku 19. století se ročně zpracovávalo na růžový olej okolo 600 t růžových květů. S hospodářským růstem přišel kulturní vzestup a byla zde zřízena škola. Nejdříve fungovala v primitivních podmínkách, ale od roku 1856 ve vlastní budově. V té době již dva roky stála budova místní knihovny.[2]

Po krymské válce nastala hospodářská krize a úpadek pěstování růží. V roce 1876 se obyvatelé přidali k Dubnovému povstání a po bitce v nedalekém Zlém dolu byla Klisura vypálena tureckou armádou, která při tom zabila 400 obyvatel. Ti, kteří se stačili zachránit v horách, nalezli útočiště v nedalekém městě Koprivštica. Po rusko-turecké válce se Klisura stala součástí Východní Rumélie, která byla sjednocena s Bulharskem v roce 1908.[2]

Ve městě žije 1 155 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 926 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 byli všichni obyvatelé Bulhaři.[3][p 1]

Ve městě je továrna na nábytek a stáčírna zdejší minerální vody. Sídlí zde státní lesní statek. Městem prochází významná železniční trať č. 3 Sofie – Varna a silnice č. 6.[4]