Dubnové povstání

Panagjurište si zvolil za středisko povstání v části plovdivského kraje (dnes pazardžická oblast) Georgi Benkovski. Svolal na 14. (26.) dubna 1876 dvoudenní tajné shromáždění do Oborište, jehož se účastnilo 57 delegátů (8 z měst a 49 z vesnic). Na shromáždění se dostal agent turecké policie a proto byly z Plovdivu vyslány policejní oddíly na Koprivštici a Panagjurište. Také bylo vyzbrojeno místní muslimské obyvatelstvo. Vůdce povstaleckého hnutí v Koprivštici Todor Kableškov nechal svolat výbor, který rozhodl ihned, to znamená 20. dubna (2. května) 1876 zahájit povstání. Poté, co se zmocnili budovy místní turecké správy, konaku, odeslali zprávu do Panagjurište o zahájení povstání. Po určitém váhání některých členů krajského revolučního výboru bylo rozhodnuto a definitivním zahájení povstání. Měla být vypálena města Pazardžik, Karlovo, Ichtiman a Zlatica, sídla turecké správy. Benkovski zformoval jezdecký oddíl, tzv. „létající oddíl“, a objížděl s ním celý kraj s výzvou k zahájení povstání. Zpráva se brzy roznesla do dalších krajů.

Povstalci z obcí v okolí Koprivštice a Panagjurište se odebrali na vrch Eledžik, kde se opevňovali pod velením Gene Telijského, náčelníka vojenské rady. K prvním bojům došlo v okolí Strelče, jižně od Koprivštice a východně od Panagjurište, proti již dobře vyzbrojenému muslimskému obyvatelstvu. Další prudké boje se odehrály v Klisuře, kde bulharští obránci dvakrát odrazili útok přesily bašibozuků. Byli poraženi po zapálení obce. Panagjurište bylo brzy obklíčeno tureckou armádou i s dělostřelectvem. Boj vrcholil kolem 26. dubna (8. května). Po čtyřdenním boji bylo Panagjurište vypáleno, část obyvatelstva pobita, část uprchla ke Koprivštici. Vrch Eledžik byl obklíčen, a tak mu po zničení železniční stanice Belovo přispěchal na pomoc „létající oddíl“, obležení přerušil a další útoky úspěšně odrážel. Nakonec Benkovski s jezdeckou četou odjel na pomoc Panagjurištským a Eledžik byl obklíčen tureckým vojskem s dělostřelci, brzy ležení dobyli a všechny (i ženy a děti) pobili. „Létající oddíl“ se nestihl dostat k Panagjurište včas, a tak se otočil na Starou planinu, kde však byli cestou přepadeni ze zálohy a Benkovski zabit.

V trnovském kraji se brzy dozvěděli o povstání, ale nebyli ještě úplně připraveni a zorganizováni. Vůdci se pokusili připravit shromáždění, ale to bylo Turky odhaleno. Většinu delegátů pozatýkali. Povstání měla lokální charakter, jednotlivá ohniska odporu byla roztroušena po kraji bez společného velení.

Oddíl z obcí Bjala Čerkva, Musina, Višovgrad a dalších o asi dvou stech poměrně slušně vyzbrojených mužích se vydal ke Gabrovu v čele s hajduckým popem Charitonovem a vojvodou Petrem Parmakovem, ale u Drjanovského kláštera byl obklíčen a po třech dnech urputné obrany byl díky nahodilému požáru poražen. Při nočním pokusu probít se pryč byla většina povstalců pobita, unikla jen menší skupinka. V Gabrově povstal oddíl o dvou stech mužích včetně s Canko Djustabanovem a podnítil povstání v okolních obcích Krǎvenik, Novo Selo (zde se vyznamenal Jonko Karagjozov ze Slevieva, později byl Turky oběšen) a Batoševo. V obcích bylo však povstání brzy potlačeno, a tak se oddíl opevnil na vrchu Maragidik, kde byl rozbit po dvoudenním boji proti Čerkesům. Dustajbanov byl zajat a oběšen.

Ve slivenském kraji došlo k méně významným pokusům bojovat proti Turkům. Vojvoda Stoil, hajducký velitel, poskládal dohromady 70 mužů. Turci je brzy našli a porazili v boji na Elenotvǎrdské planině. Padli zde např. tzv. apoštolové G. Obretenov a I. Dragostinov. Zbytek byl zajat u obce Binkos, včetně Stoila.

Postupně v několika rumunských přístavech nastoupili 16. (28.) května 1876 bulharští dobrovolníci maskovaní jako zahradníci po skupinkách na rakouský parník Radetzki. U bulharské pobřežní obce Kozloduj vytáhli zbraně a nechali se vysadit. Pak postupovali na Vracu s Christem Botevem v čele. Mířili dál na Starou planinu (pohoří Balkán), brzy pronásledováni oddíly Čerkesů a bašibozuků. Vracký revoluční kraj byl ale na povstání velmi špatně připraven a k oddílu se nepřidalo moc dalších povstalců. Botevův oddíl se pohyboval v kopcovitém kraji Veslec, severně od Mezdry. Dne 20. května (1. června) byl vypátrán v prostoru mezi vrchem Vola, Tausǎnica a Carskou Loukou. Byli obklíčeni, a tak rychle zaujali pozice na výšinách Kamara, Kupena a Okolčica a celý den se bránili. K večeru sestoupila většina ke studánce, ale Botev s několika druhy ještě obhlížel situaci na úpatí Kamary, kde byl náhle zasažen smrtícím nepřátelským výstřelem. Po jeho smrti byl oddíl rozprášen, z větší části pochytán a pobit.