Helena Salichová

Po absolvování učitelského ústavu studovala u profesorů V. Hynaise, V. Bukovace, V. Nechleby, K. Krattnera a A. Brömse na Akademii výtvarných umění v Praze (1919–1926). Krátce pracovala jako učitelka ve škole v Kyjovicích, od 1926 trvale žila a pracovala v Polance Nad Odrou. Zabývala se malbou, grafikou, ilustrátorskou a literární tvorbou, byla etnografkou. Sbírala lidové písně, trvalou pozornost věnovala kromě hudebního lidového projevu také lidovému projevu a výšivce. Počátky výtvarné tvorby ovlivnilo sociální umění 20. let. Námětově těžila především ze života ve Slezsku a jeho historie. Orientovala se na figurální kompozice, malovala portréty, zátiší, především kytice. Později převládla krajinomalba, zobrazovala okolí Polanky, slezskou krajinu a průmyslové Ostravsko. Výtvarný projev charakterizoval osobitý naivizující poetismus, jemuž v různých obměnách zůstávala věrná. Vytvořila rozsáhlé grafické dílo sociálně laděné.

Po 2. světové válce se soustředila na budovatelské úsilí společnosti. Z jejího popudu se sešla skupina slezských patriotů, kterým záleželo na znovuvzkříšení válkou poničeného Slezska a zahájili rozsáhlou akci Budujeme Slezsko. Za daným účelem Salichová připravila putovní výstavu svých obrazů a grafik s náměty ze Slezska, většinou z pobořených měst a vesnic, jejichž obnově měla iniciativa Budujeme Slezsko sloužit.[2]

V grafice ráda pracovala ve větších celcích. Byla spoluzakladatelkou Moravského sdružení výtvarných umělců, později Výtvarní umělci Moravská Ostrava, s nimiž vystavovala. Literárně zpracovala slezské pohádky, které doprovázela vlastními ilustracemi, zaznamenala některá krajová vyprávění, řada prací je cenným zdrojem poznání zvyků a obyčejů tradovaných ve Slezsku od 19. stol. Obdržela za svou práci mnoho cen. Samostatně vystavovala od roku 1945. Zastoupena ve sbírkách GVU v Ostravě, Muzea umění Olomouc, Slezského zemského muzea v Opavě a ve stálé expozici v Pamětní síni Heleny Salichové v Klimkovicích u Ostravy.