Klíšťová encefalitida

Inkubační doba klíšťové encefalitidy bývá 7 až 14 dnů, může být však i měsíc. Obecně lze říci, že nemoc probíhá hůře u dospělých než u dětí a že po setkání s virem získává člověk s normálně pracujícím imunitním systémem imunitu proti typu viru, který jej napadl, a případně i proti příbuzným virům. Tato imunita však není trvalá, postupem času slábne. Získaná imunita (promořenost) je však i v rizikových oblastech velmi nízká.[2] Nemoc může mít podobu jen lehkých bolestí hlavy a zvýšené teploty nebo (ve druhé fázi) těžký průběh spojený s prudkými bolestmi hlavy, vysokými horečkami, dezorientací, poruchami motorické koordinace, ztuhnutím šíje, atd. Při těžkém průběhu může dojít k úmrtí nebo k dlouhodobějším či doživotním následkům v podobě ochrnutí, poruchám soustředění či snížení intelektuálního výkonu.

Dospělé klíště druhu Ixodes scapularis.

Očkovací sada na klíšťovou encefalitidu

Hlavní přenos se odehrává prostřednictvím infikovaných klíšťat, přičemž přirozeným rezervoárem virů jsou zejména hlodavci. Existuje i přenos alimentární cestou skrz tepelně neupravený kozí či ovčí sýr a mléčné výrobky. Známý je případ epidemie ze slovenské Rožňavy, kde v roce 1951 onemocnělo na 600 lidí touto nemocí v důsledku konzumace infikovaného mléka. V roce 1999 bylo na Vsetínsku diagnostikováno 22 případů, u nichž k nakažení došlo patrně v důsledku pozření ovčího sýra vyrobeného z infikovaného mléka. Nemoci, u nichž došlo k přenosu alimentární cestou, mají zpravidla lehčí průběh.

Relativně účinnou prevencí je očkování, jelikož se však klíšťová encefalitida vyskytuje v řadě typů a očkování nebývají komplexní, je třeba zvolit očkovací látku postihující rizika dané oblasti (např. střední Evropy). Očkování proti konkrétním typům poskytuje i částečnou imunitu proti sérologicky příbuzným typům, ale tato poučka neplatí zcela obecně. Očkování se doporučuje u lidí pracujících v rizikových profesích či zabývajících se rizikovými činnostmi (např. tábory v přírodě). Zejména v rizikových oblastech s podílem infikovaných klíšťat přesahujícím obvyklé 1 %. Po přeočkování po 3 letech je nutné neustálé přeočkovávání po 5 až 6 letech. V roce 2014 očkování vyhledalo 23 % české populace, nárůst je připisován kladnému postoji zdravotních pojišťoven a jejich fondům prevence.[3] Pro srovnání - proočkovanost v Rakousku je přes 80 % a tomu odpovídá pokles závažných onemocnění na desetinu. V ČR ve sledovaném období počet onemocnění dvojnásobně vzrostl.[4] Jedinou možnou léčbu představuje podpůrná léčba (vitamíny a léky tlumící sekundární projevy nemoci) a klid na lůžku. U závažných případů se podává interferon.

Nemoc se vyskytuje na řadě míst v Evropě a Asii a je spojena s rozšířením klíšťat. Většina případů je soustředěna do ohniskových oblastí, kde se infikovaná klíšťata v hojné míře vyskytují. Počet případů dlouhodobě mírně roste a plocha rizikových oblastí se pomalu rozšiřuje.

V Česku představují nejvíce rizikovou oblast jižní Čechy a obecně okolí Vltavy a Berounky, kromě toho se za vysoce rizikové označují některé části Jeseníků a Českomoravské vrchoviny. V Českých Budějovicích se výzkumem klíšťové encefalitidy intenzivně zabývají vědci z Parazitologického ústavu AV ČR.

Proočkovanost proti klíšťové encefalitidě je v ČR stále nízká – 29 %. Pro srovnání – v sousedním Rakousku dosahuje až 88 %. Výskyt případů tohoto onemocnění přitom stále roste a v roce 2020, kdy úřady evidovaly 854 případů nákazy, byl dokonce nejvyšší za posledních 9 let.[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu klíšťová encefalitida na Wikimedia Commons
• Dílo Poznámka k počátkům výskytu klíšťové encefalitidy v našich zemích ve Wikizdrojích
• Článek soustřeďující se na nakažení Archivováno 22. 5. 2006 na Wayback Machine
• Mapové výstupy modelů rizika infekce klíšťovou encefalitidou v Jihočeském kraji
• Vědci objevili skupinu látek s vysokým účinkem proti viru zika

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.