Klíšťatovití

Celý cyklus trvá 1–4 roky – typicky 2 roky.

Vajíčko – jedna samice vyprodukuje 2500–4000 vajíček (bez infekce); vajíčka snáší samice na zem.

Larva – po vylíhnutí z vajíčka ihned hledá hostitele, 1 až 2 dny saje a odpadá na zem nebo mezi chlupy srsti – začíná přeměna v nymfu. Larva je již podobná klíštěti, ale měří jen 0,8 mm a má pouze tři páry nohou. Není nositelem infekce, ale již může nasát infikovanou krev.

Nymfa – 4 páry nohou, velikost 1,2 mm, hledá hostitele, nasaje krev a odpadá (zem, srst). Již je přenašeč infekcí.

Dospělec – 4 páry nohou, dělí se na samice (větší, 4 × 3 mm a s hnědo-červeným zadečkem) a samce (menší 2,5 × 1,5 celý černý). Samice se snaží spářit a nasát krev – až desetinásobek své váhy (to je umožněno vrásčitou kůží). Sání trvá až 14 dní, poté odpadá na zem, kde bude snášet vejce. Samec ve stadiu dospělce nesaje krev. Snaží se spářit se samičkou – poté brzy umírá.

Dýchací otvory (stigmata) jsou vyústěny až za posledním, tedy čtvrtým párem končetin. Podobně jako ostatní roztoči jsou i klíšťatovci gonochoristé (mají odlišená pohlaví); larva je šestinohá, z ní se postupně vyvíjí osminohá nymfa a později dospělec.[2] Pro klíšťata je typický i tzv. hřbetní štítek pokrývající horní část těla (u samců celé, u samic a nedospělých jedinců jen část). Hlava je dobře viditelná, hypostom je naopak někdy (u samců) spíše redukovaný. Na konci každé nohy jsou přísavky a smyslový Hallerův orgán.[3]

Většina zástupců je obligátně parazitická, tzn. umí se vyživovat pouze cizopasně a až na výjimky všechna vývojová stadia sají krev na savcích, ptácích nebo ještěrkách. Sání trvá obvykle několik dní, výjimkou je však klíšť lesostepní (Haemaphysalis inermis), jehož larvy sají jen několik hodin. Klíšťata žijí na vegetaci nebo v úkrytech hostitelů (v norách, hnízdech apod.).[3]

Mnoho klíšťat patří mezi významné lidské parazity; vzácně může u některých druhů působit újmu samotné sání (např. u australského klíštěte Ixodes holocyclus a amerického druhu Dermacentor andersoni), přičemž u člověka je to raritou a častěji se to stává u domácích zvířat.[2] Proto klíšťata především představují hrozbu v tom, že jsou přenašeči některých infekčních onemocnění, a to jak lidských, tak nemocí dobytka a divoce žijících zvířat.

V ČR se lidé setkávají téměř výhradně s klíštětem obecným (Ixodes ricinus) – člověk může hostit jakékoliv stadium tohoto klíštěte, tedy larvy, nymfy i dospělce. Na jižní Moravě se navíc vyskytuje jednak klíšť lužní (Haemophysalis concinna), ale na člověka se přisaje výjimečně, jednak vzácně piják lužní (Dermacentor reticulatus), jehož výskyt je monitorován (viz https://najdipijaka.cz/). V ČR klíšťata přenášejí hlavně dva typy infekčního onemocnění: virovou klíšťovou encefalitidu a bakteriální Lymskou borreliózu.[2]

V Severní Americe jsou významné druhy Dermacentor variabilis, Dermacentor andersoni, Amblyomma americanum (česky klíště americké), Rhipicephalus sanguineus (ten se však objevil např. na Slovensku[4]) a Ixodes dammini. Druhy rodu Dermacentor přenáší horečku Skalistých hor (Rocky Mountain spotted fever), tularémii a Q horečku. Druhy rodu Ixodes přenáší Lymskou boreliózu, zatímco Amblyomma americanum a Dermacentor variabilis přenáší ehrlichiózu.[5]

Ve světovém měřítku přenášejí klíšťata na hospodářská zvířata cowdrióza, theilerióza a další choroby.[2]

Klíšťatovití se s jistotou objevují již v průběhu druhohor, přinejmenším před 100 miliony let (počátek svrchní křídy). Velmi dobře zachovalé druhy známe například z barmského jantaru, odkud byly popsány druhy Cornupalpatum burmanicum a Deinocroton draculi. Tyto parazitické druhy se pravděpodobně živily krví tehdejších opeřených dinosaurů a dalších teplokrevných obratlovců, podobně jako jejich recentní příbuzní.[6][7][8][9]