Ketupa Pelova

Ketupa Pelova se vyskytuje v asi 30 zemích Afriky jižně od pouště Sahara.[4] Obývá oblast táhnoucí se ze Senegalu a Gambie na východ až do Somálska a dále na daleký jih (Namibie, Jihoafrická republika).[5] Ve Svazijsku pravděpodobně vymizela.[6] K životu dávají ketupy přednost lesům poblíž močálů, menších jezer či řek, žijí především v povodí řek Zambezi a Kongo.[7] Najít je lze i na lesnatých ostrovech velkých řek a jezer (pokud jsou blízko břehu). Žijí až do výšky 1 700 m n. m.[8]

Ketupa Pelova se řadí mezi největší druhy sov,[9] měří 51 až 61 cm, hmotnost se odhaduje na 2 055 až 2 325 g. Délka jednoho křídla dosahuje 42,3 až 44,5 cm, celkové rozpětí křídel přes 1,5 m.[8] Hlava je velká a kulatá a kvůli načechranému peří působí rozcuchaným dojmem, ocas je krátký. Černohnědé oči působí „bezedně”.[4] Kvůli tomu, že ketupa Pelova loví převážně ryby, jí na končetinách neroste peří, aby se nenamočila, a na pařátech má šupinky, jež umožňují lepší úchop. Na rozdíl od většiny sov nelétá neslyšně a mávání mohutnými křídly vydává značný hluk.[5][7] Sova může mít různé zbarvení, obvykle je rezavohnědé s tmavými skvrnkami a několika proužky na hřbetě, světlejší na břiše (opět s proužkováním), rovněž křídla a ocasní peří mají proužkovaný vzor. Na hrdle je bílé peří a jeho barva vyniká především při zpěvu. Zobák má černé zbarvení. U tohoto druhu není vyvinut zřetelný pohlavní dimorfismus, samice bývají světlejší.[3][8] Mladí jedinci jsou převážně bělaví se žlutavým nádechem. Ptáci opouštějící hnízdo již vypadají podobně jako dospělci, ale jsou světlejší.[3]

Mládě

Ketupa Pelova je převážně noční druh, avšak někdy může být aktivní i za dne. Den tráví obvykle v párech na větvích ve stínoví vysokých stromů. Místo hřadování lze většinou odhalit podle odhozených zbytků potravy.[7] Jedno místo mohou obývat i delší dobu. Samci vydávají hluboké volání, jež je slyšet do vzdálenosti až 3 km, houkání samic je vyšší, ale podobné. Volání sovy opakují v kratších intervalech (asi 10 sekund). Hlasově jsou tyto sovy nejaktivnější za měsíčních nocí, především před východem slunce.[8] Potravu tvoří především ryby; preferuje ty s hmotností od 100 do 200 g, ale dovede lapit i dvoukilového jedince. Mimoto se živí i ostatními vodními živočichy, například žábami, kraby či hmyzem, avšak umí ulovit i malého krokodýla.[5] Lov probíhá obvykle z větve, která visí nad vodou, někdy však také ketupa vybírá kořist v mělkých vodách poblíž písčin. Není spolehlivě objasněno, jak sova kořist lokalizuje, ale patrně podle drobných vlnek na vodě. Poté se snese dolů a uchopí ji pařáty.[4] Pouze zřídka se při lovu sama namočí.[8]

Kresba dvou ketup Pelových z roku 1859

Nebezpečí pro ketupu Pelovu představuje vysoušení vodních oblastí, které obývá, znečišťování vod, nadměrný rybolov, kácení stromů a také stavby přehrad. Následkem toho její počty klesají a lokálně začíná být vzácná.[5][9] Má však velký areál rozšíření, který nedosahuje hodnot pro zranitelné druhy a jeho populace je pravděpodobně početná a stabilní. Z těchto důvodů Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí ketupu Pelovu jako málo dotčený druh.[6] Vyskytuje se v řadě chráněných oblastí, například v Krugerově národním parku, a je zapsána na přílohu II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[5]

Tento druh sovy patří mezi extrémně vzácně chované.

V září 2019 byly v rámci Evropy chovány pouze v jedné zoo – v Zoo Praha[10], kam byly v červenci 2019[11] přivezeny dva páry, a to z neveřejného chovatelského areálu Monticello v severní Itálii. Chov v evropských veřejných zařízeních tak byl obnoven po dvaceti letech. Zoo tyto rybí sovy získala na základě úspěchů v chovu ketup malajských. Expozičně byla ketupa Pelova představena v září 2019[12], a to v rámci voliér tropických sov u pavilonu tučňáků v dolní části zoo.

Zoo Praha byla v roce 2019 dokonce jedinou veřejnou institucí chovající tento druh na světě.[13]