Katharine Hepburnová

Jejími rodiči byli Katharine Martha Houghtonová a Dr. Thomas Norval Hepburn, lékař v nemocnici v Hartfordu (Connecticut), propagátor zdravotní osvěty. Byli to svobodomyslní, vzdělaní a pokrokoví lidé, aktivisté za práva žen a černochů. Svým šesti dětem, které se narodily v průběhu patnácti let, vytvořili milující a chápající rodinné zázemí. Katharine se narodila 12. května 1907 jako jejich druhé dítě a kromě tří bratrů měla dvě mladší sestry.[1] Nejstarší bratr Tom spáchal v 16 letech sebevraždu a Katharine objevila jeho tělo. Důvody se nikdy nezjistily. Datum jeho narození, 8. listopad, vydávala Hepburnová až do pozdního věku za své.[2][3] Se svými sourozenci udržovala celý život velmi úzké vztahy a jejich děti jí nahrazovaly vlastní rodinu.

Foto z ročenky Bryn Mawr College, 1928

Rodina Hepburnových žila ve velkém domě v Hartfordu a prázdniny trávili na poloostrově Fenwick v zálivu Long Island Sound, kde si pořídili letní sídlo. Otec vedl své děti ke sportování a tak Katharine uměla výborně plavat, skákat do vody, hrát golf a tenis. Po bratrově smrti opustila ve třinácti letech školu a dál měla soukromé učitele. V roce 1925 nastoupila do dívčí školy Bryn Mawr College (odpovídající gymnáziu), kde se objevila v několika představeních školního divadla. Školu ukončila v roce 1928[4][5] a byla rozhodnutá stát se herečkou. Začátky její herecké kariéry jsou spojeny s divadelní společností Knopf v Baltimoru.[5] Přestěhovala se pak do New Yorku, kde brala soukromé hodiny hlasové techniky u Frances Robinson-Duffové.[6] Hlasové problémy ji v náročnějších rolích na divadle provázely celý život. V pokročilém věku začala znovu studovat hlasový projev a dokonce nahrála několik písní na gramofonové desky.[7]

V prosinci 1928 se provdala za Ludlowa Ogdena Smithe (Luddy), se kterým se seznámila o rok dříve při pobytu ve Fenwicku.[8] V dalších letech prošla jako nezávislá herečka různými divadelními soubory a postupně si získávala jméno. V roce 1931 získala hlavní roli v inscenaci Manžel bojovnice v divadle Morosco na Broadway. Výkon v této hře jí přinesl nabídku od společnosti RKO na účinkování ve filmu v Hollywoodu.[9] V červenci 1932 opustila manžela a odjela do Kalifornie s přítelkyní Laurou Hardingovou.

Hepburnová ve filmu Malé ženy, 1933

Prvním filmem Katharine Hepburnové byla Rozvodová záležitost v režii George Cukora z roku 1932. Byl to začátek jejich dlouholetého přátelství a spolupráce. Natočili spolu celkem deset filmů. V průběhu jednoho roku hrála v dalších čtyřech filmech, z nichž Ranní záře a Malé ženy zaznamenaly velký úspěch. Za výkon v Ranní záři získala v roce 1933 svého prvního Oscara.[10] Stala se z ní nová filmová hvězda.

Koncem roku 1933 se vrátila do New Yorku, protože chtěla hrát divadlo. S manželem si našli nový dům na Manhattanu, ale Katharine dávala přednost své kariéře a nezávislosti a tak se dohodli na rozvodu. Proběhl v Mexiku v dubnu 1934, ale oficiální akt před soudem Spojených států se konal až 18. září 1942.[11] Producent a režisér Jed Harris jí nabídl hlavní roli v dramatu Jezero, ale premiéra v Nev Yorku skončila fiaskem. Kritika její výkon strhala, přestože v průběhu zkoušek Katharine pracovala na zlepšení své hlasové techniky. Přes nezájem publika chtěl producent pokračoval v uvádění hry. Katharine mu zaplatila náhradu za ušlé náklady, aby se ze smlouvy vyvázala.[12][13]

Vrátila se do Hollywoodu, kde už dříve navázala vztah s filmovým agentem Lelandem Haywardem, ale protože si ho odmítla vzít, po čtyřech letech ji opustil.[14]

Hepburnová a Grant ve filmu Leopardí žena, 1938

V polovině třicátých let se její filmová kariéra zcela propadla. Přestože natočila osm filmů, bylo její jméno spojováno s komerčním neúspěchem. Jejím posledním filmem ve společnosti RKO byla bláznivá komedie Leopardí žena s Cary Grantem z roku 1937. Film, který při své premiéře příliš neuspěl, se časem stal hitem. V té době žila s milionářem a leteckým průkopníkem Howardem Hughesem.[15] Jejich vztah skončil v roce 1938, když odmítla jeho nabídku k sňatku. Rozhodla se odjet na Východ do Fenwicku a věnovat se divadlu. S Hughesovou pomocí zakoupila práva na hru Příběh z Filadelfie, která měla premiéru 28. března 1939 v New Yorku v produkci divadla Guild.[16] Po velkém úspěchu projevil zájem o filmovací práva L.B.Mayer, šéf filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. Ve filmu natočeném v letech 1939-1940 hráli s Katharine Hepburnovou Cary Grant a James Stewart, který za svou roli získal Oscara. Režisérem byl na její přání George Cukor.[17] Tímto filmem začala dlouholetá spolupráce Hepburnové a Mayera, založená na vzájemném respektu.

Hepburnová a Tracy ve filmu Nejprve stvořil ženu, 1942

Hepburnová nabídla Mayerovi další materiál, scénář filmu Nejprve stvořil ženu, a vyžádala si do hlavní role Spencera Tracyho.[18] Dvě velké filmové hvězdy se osobně setkaly až při natáčení tohoto filmu a z jejich spolupráce se vyvinulo celoživotní partnerství. Vztah těchto tak rozdílných vyhraněných osobností trval téměř třicet let, až do Tracyho smrti v roce 1967. Hepburnová dávala přednost kariéře před rodinným životem a Tracy měl závazky ke své zákonité manželce a dětem. S ohledem na jeho rodinu se na veřejnosti neprezentovali jako milostný pár a jejich diskrétnost respektoval i bulvární tisk. Natočili spolu devět filmů, ale kvůli pracovním povinnostem byli často odloučeni i na několik měsíců. Katharine pečovala o Tracyho, který měl problémy s alkoholem a její oddanost k němu byla na úkor vlastní kariéry. Tato nezávislá a sebevědomá žena chtěla pro svou životní lásku vytvořit život, jaký se mu líbil a poskytovalo jí to potěšení.[19] Přehlížela i občasné Tracyho milostné avantýry s mladými herečkami.

Po obrovském úspěchu filmu Nejprve stvořil ženu přijala Katharine nabídku na novou divadelní roli v New Yorku a v roce 1942 pobývala několik měsíců na turné po Spojených státech. Během následujících osmi let hrála v devíti filmech, pět z nich natáčela s Tracym: Strážce ohně (1942) , Bez lásky (1945), Moře trávy (1947), Vládní prohlášení (1948), Adamovo žebro (1949).

Koncem čtyřicátých let se vrátila na divadelní scénu v komedii Williama Shakespeara Jak se vám líbí v režii Michaela Benthalla, šéfa londýnského divadla Old Vic [20] Hra byla komerčně úspěšná a po sérii představení v New Yorku pokračovala na dlouhém turné po Spojených státech. V březnu 1951, když byla na návštěvě u rodičů v Hartfordu, jí náhle zemřela matka.[21]

Hepburnová a Bogart ve filmu Africká královna, 1951

V té době byla Hepburnová obsazena do hlavní role filmu Africká královna a odjela s celým štábem natáčet do Belgického Konga. Náročné natáčení v Africe trvalo deset týdnů a stálo ji hodně sil, ale film se stal obrovským hitem. Hepburnová byla nominována na Oscara a její filmový partner Humphrey Bogart získal svou první a jedinou sošku. Po návratu do Hollywoodu natočila se Spencerem Tracym komedii ze sportovního prostředí s názvem Pat a Mike.

V únoru 1952 Hepburnová přes Tracyho námitky odletěla do Londýna, kde chtěla nastudovat divadelní hru G. B. Shawa Milionářka. Měla to být pocta její zemřelé matce. Publikum bylo jejím výkonem nadšeno, hra měla úspěch i na podzim v New Yorku. Uvažovala o jejím zfilmování, ale záměr se nepodařilo realizovat. V roce 1953 se ona i Tracy potýkali se zdravotními problémy. Zařídili si diskrétní bydlení v malém zahradním domku na pozemku režiséra George Cukora v Beverly Hills, i když oficiálně měli každý jinou adresu.

V roce 1954 natáčela Hepburnová v Benátkách film Letní opojení, který jí přinesl už šestou nominaci na Oscara. Při zpáteční cestě se zastavila v Londýně, kde jí bylo divadlem Old Vic nabídnuto, aby tam nastudovala Shakespearovy hry (Kupec benátský, Zkrocení zlé ženy, Něco za něco) a podnikla šestiměsíční turné po Austrálii.[22] Po návratu pečovala o Tracyho, jehož zdravotní stav se během odloučení opět zhoršil. V roce 1955 natočila úspěšný film Obchodník s deštěm, který jí přinesl další oscarovou nominaci. O rok později se Hepburnová s Tracym spolu objevili v komedii Žena, která všechno ví. Natáčelo se v Kalifornii v době, kdy jejich blízký přítel Bogart umíral na rakovinu a oni mu chtěli být nablízku.[23] O pár měsíců později zemřel další přítel, který stál na začátku její filmové kariéry, L.B.Mayer.[23]

Hepburnová a Tracy ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři, 1967

V závěru padesátých let spolupracovala s Americkým Shakespearovským festivalovým divadlem ve Stratfordu v Connecticutu, kde hrála v Kupci benátském (1957), Mnoho povyku pro nic (1957), Večeru tříkrálovém (1960) a Antoniovi a Kleopatře (1960). Mezi tím natočila v roce 1959 film Léto náhle poslední a opět byla nominována na Oscara.[24] Doprovázela stárnoucího a nemocného Tracyho na natáčení jeho filmů, povzbuzovala ho a pečovala o něj. V roce 1961 přijali nabídku na společné filmování a v dramatu podle Eugena O’Neila Cesta dlouhého dne do noci předvedla Hepburnová jeden z vrcholů své kariéry. Následujících pět let se před kamerou neobjevila. Starala se o Tracyho a také navštěvovala nemocného otce, který zemřel v listopadu 1962.[25] Jejich společný přítel, režisér Stanley Kramer, je v roce 1967 přesvědčil, aby přijali role ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři. Těžce nemocný Tracy dva týdny po dokončení filmu zemřel. Byl to jejich nejúspěšnější film, který byl nominován na deset Oscarů, včetně ceny pro ně oba. Hepburnová si domek na pláži pronajímala dalších jedenáct let po Tracyho smrti.[26]

V roce 1969 přijala nabídku hrát Coco Chanel v muzikálu Coco na Broadwayi, v němž úspěšně předvedla své hlasové schopnosti.

Katherine Hepburnová během natáčení televizního filmu Zelené obilí, 1978

Pokračovala ve filmování nejen v Americe, ale i v Evropě. V její filmografii se objevily další oscarové snímky: historické drama Lev v zimě (1968) s Peterem O’Toolem a Na zlatém jezeře (1981) s Henry Fondou v roli stárnoucích rodičů. Posledním filmem, na kterém spolupracovala s Georgem Cukorem bylo Zelené obilí z roku 1979.[27] Byla to adaptace divadelní hry Emlyna Williamse pro televizi, příběh učitelky usilující o možnost vzdělání pro chudého nadaného chlapce. Exteriéry se natáčely ve Walesu a Hepburnová za svou roli získala nominaci na cenu Emmy.

Pracovala a byla aktivní až do vysokého věku, přestože ji provázely i zdravotní potíže. Stále řídila auto a měla dopravní nehodu, při které utrpěla otevřenou zlomeninu nohy.[28] Od roku 1983 se přátelila s dcerou Spencera Tracyho a teprve potom se ve svých pamětech otevřeně přiznala ke své životní lásce. Kniha s titulem Já, Katharine Hepburnová (ME by Katharine Hepburn) byla vydána v roce 1991, v češtině vyšla v roce 1993.

V závěru 20. století se více věnovala televizní tvorbě, naposledy stála před kamerou v roce 1994 v televizním filmu Jednou o vánocích. Za svou roli získala ve věku 87 let nominaci na cenu SAG.

Náhrobní deska na hřbitově v Hartfordu

Katharine Hepburnová zemřela na zástavu srdce v červnu 2003 ve svém domě ve Fenwicku, měsíc po svých 96 narozeninách. Pohřbena byla na hřbitově Cedar Hill v Hartfordu. Na její přání je hrob označen jen prostou deskou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katharine Hepburnová na slovenské Wikipedii.

• ANDERSEN, Christopher P. Katharine Hepburnová & Spencer Tracy: nezapomenutelná láska: pozoruhodný příběh lásky Katharine Hepburnové a Spencera Tracyho. Praha: Albatros, 2007. 363 s. Love story: milostné příběhy slavných, sv. 3. ISBN 978-80-00-02079-2.
• BRDEČKOVÁ, Tereza. Být sama sebou a žít pro druhé: s Katharine Hepburnovou odchází starý Hollywood. Respekt. 2003, roč. 14, č. 28 (7. 7. 2003), s. 21. ISSN 0862-6545.
• BROŽ, Jaroslav. Katharine Hepburnová. Praha: Český filmový ústav, 1971. [23] s.
• EDWARDS, Anne. Katharine Hepburn: a remarkable woman. New York: St. Martin’s Press, ©2000 498 s. ISBN 0312206569.
• HEPBURN, Katharine. Já: příběhy mého života. Překlad Luboš Trávníček a Libuše Trávníčková. Praha: Daniel, 1993. 350 s. ISBN 80-900128-3-3.
• HEPBURN, Katharine. Já: příběhy mého života [zvukový záznam]. Praha: Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, 1993. 1 zvuková deska (12:26:27).
• REJŽEK, Jan. Dlouhá báj hollywoodské královny: úctyhodný život Katharine Hepburnové. Týden. [Praha]. 2003, roč. 10, č. 28 (7. 7. 2003), s. 66–67. ISSN 1210-9940.
• SMÍTALOVÁ, Petra. Katharine Hepburn: prostořeká lady. Instinkt. 2007, roč. 6, č. 19 (10. 5. 2007), s. 64–70. ISSN 1213-774X.
• STRÁNSKÝ, Petr. Tvrdohlavá Katka. Cinema. 2011, roč. 20, č. 8, s. 80–83. ISSN 1210-132X.
• Tajemný předmět touhy. Cinema. 2006, roč. 15, č. 10 [č. 186.], s. 44–51 (4. 10. 2006). ISSN 1210-132X. [Herečky Rita Hayworthová, Pola Negra, Greta Garbo, Mae Westová, Katharine Hepburnová, Marlene Dietrichová, Kim Basingerová, Julia Robertsová, Angelina Joliová.]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Katharine Hepburnová na Wikimedia Commons
• Osoba Katharine Hepburnová ve Wikicitátech
• BBC Obituary
• An Uncommon Woman: Katharine Hepburn (article from Premiere magazine)
• Katharine Hepburn at Classic Movie Favorites gallerie, biografie, filmografie a další
• The Shelf: 100th Anniversary Tribute
• Television Academy. Katharine Hepburn