Katedrála svatého Vavřince (Trogir)

Katedrála a okolí, v popředí snímku je knížecí palác

V 7. století Slované a Avaři dobyli a zcela zničili antické město Salona (dnes Solin poblíž Splitu). Přeživší obyvatelstvo našlo útočiště v Diokleciánově paláci, kde vznikla osada Spalatum, pozdější město Split a církevní diecéze. Krátce poté, po podpisu Cášské dohody z roku 812, se Split stal součástí Byzantské říše a oblasti až po město Trogir zůstaly součástí Chorvatského království. Po zničení města Morinje nedaleko Šibeniku se tamní biskup uchýlil do kláštera v Trogiru. Po jeho smrti si mniši zdejšího kláštera nárokovali právo volit biskupa a Trogir se tak stal diecézí. Poprvé je trogirská diecéze zmiňována v dokumentu z roku 998. "Dóže Petr II. Orseolo přijel navštívit Trogir a biskup i četní občané ho přivítali.“ [1] Prvním zmíněným biskupem byl Jan (Ivan) Orsini (také Giovanni Ursini nebo Jan Trogirský).

Katedrála sv. Vavřince byla vystavěna na náměstí, kde ve starověku stával chrám bohyně Héry a vedle něj agora z doby, kdy byl Trogir starořeckou osadou Tragourion (řecky tragos - kozorožec)[2] a místě pozdějšího římského fóra a raně křesťanské katedrály zničené roku 1123, při vpádu Turků (saracénů) do Trogiru. Stejně jako původní katedrála je zasvěcena svatému Vavřinci.

Výstavba současné katedrály, zároveň nového sídla tehdejších biskupů, byla zahájena v roce 1213 na základech raně křesťanské baziliky, kterou v roce 1123 zničili Saracéni. Uherský král Koloman podpořil stavbu katedrály většími právy a vyšším obnosem, než kdy učinili chorvatští králové.[3]

klenba v lodi je z 15. století a věž byla dokončena až roku 1609. Nejvíce práce na stavbě proběhlo v 13. století. Kvůli délce stavebních prací se na katedrále vystřídalo několik mistrů a tak zahrnuje různé slohy i tendence. Je součástí historického centra Trogiru, které spadá pod Světové dědictví UNESCO.