Katedrála svatého Ducha

V 10. století se v areálu dnešního historického jádra města nacházelo slovanské hradiště, které bylo v následujícím století přebudováno na královský hrad. Pod tímto hradem bujel čilý středověký život a úspěšně se rozvíjela trhová osada, která se ještě před rokem 1225 změnila na plnohodnotné středověké město. Prvním farním kostelem tohoto města se podle tradičního výkladu stal kostel svatého Klimenta, který stál na místě dnešní barokní kaple svatého Klimenta, v bezprostředním sousedství katedrály. Stavebněhistorické a archeologické výzkumy zde však žádné doklady této stavby neprokázaly, navíc ztotožnění kaple s nejstarším kostelem vzniklo omylem renesančního kronikáře Václava Hájka z Libočan. První nepřímé zmínky o katedrále svatého Ducha pochází již z roku 1238, kdy se těsně u hradeb města usadil Řád německých rytířů. Ten se mezi lety 1238 a 1250 rozhodl vybudovat ve městě svůj vlastní farní kostel, který vyrostl na místě dnešní katedrály svatého Ducha. Jeho podoba však není známa a přirozeně se nedochovaly jeho stavební plány ani popis. Roku 1339 postihl město rozsáhlý požár, který zničil město do základů, a to včetně někdejšího farního kostela německých rytířů. Výstavba nového kostela se tak stala nezbytností. Nové průzkumy však ukazují, že dnešní kostel byl založen na samém počátku 14. století a před r. 1310 již stála severní boční loď.

Půdorys

Projekt výstavby nového farního kostela počítal s vystavěním bazilikálního trojlodí se dvěma věžemi presbytáře, které by disponovaly vnějším opěrným systémem. Výstavba kostela však byla neplánovaně rozdělena do několika fází, rozdělených opětovnými požáry města, které poškodily i vznikající kostel.

První fáze výstavby probíhala mezi lety 1339 a 1342, kdy byl vybudován presbytář a v závěru první fáze zaklenut, aby již mohl sloužit církevním účelům. V této fázi byly postaveny také obě věže presbytáře, piscinium a sanktuárium.

Druhá fáze výstavby je spjata s působením královny Elišky Pomořanské. Tato čtvrtá manželka Karla IV. se stala v pořadí druhou královnou, která významně ovlivnila historii kostela, ale také celého města. Roku 1363 jí byla připsána věnná města, mezi nimi i Hradec Králové. Ačkoliv se Eliška Pomořanská pozitivně podílela na rozvoji města a jeho architektury, jsou jí připisovány také značné dluhy, které městu během její vlády vznikly. Elišce se připisuje zahájení dostavby kostela, která byla dokončena v 60. letech téhož století.  

Cílem této fáze bylo dokončit stavbu trojlodí a připojit k presbytáři děkanskou sakristii. Ani tato podoba kostela se však nezachovala, protože roku 1407 byl kostel poškozen dalším městským požárem a vyžadoval rozsáhlé opravy. Vlivem husitských válek však došlo k protažení oprav na dlouhá desetiletí, takže byly dokončeny až v roce 1463. Daly kostelu nový pseudobazilikální vzhled bez vnějšího opěrného systému. Západní strana trojlodí byla obohacena o novou kruchtu, která sloužila hudebníkům a literátskému bratrstvu, které zajišťovalo během bohoslužby zpěv.

Pohled z východu

Dějiny města Hradce Králové i samotné katedrály výrazně ovlivněny husitské války. Zde lze hovořit o štěstí, že od roku 1420 patřil Hradec Králové k významným husitským centrům a tehdejší kněz Ambrož od svatého Ducha byl významnou vůdčí osobností tohoto hnutí. Díku tomu nebyla katedrála svatého Ducha poničena a vyrabována. O významu města a kostela hovoří také skutečnost, že zde roku 1424 proběhl pohřeb Jana Žižky, významného husitského vojevůdce. Dle pověsti byly jeho ostatky uloženy do jedné ze čtyř krypt, které se nacházejí pod katedrálou. Je tedy nesporné, že hradečtí stáli na počátku kultu Jana Žižky, který byl později rozvíjen zejména v Čáslavi, kam mělo být jeho tělo později převezeno.

Roku 1484 město opět zasáhl rozsáhlý požár, který poničil celé město i kostel a vynutil si další opravy a rekonstrukce kostela. Požár zasáhl zejména obě věže, které shořely a zvony se roztavily. Oprava tak zahrnovala nové věže a instalaci nových kostelních zvonů, které se dochovaly až dodnes. Jsou dokladem vysoké úrovně tehdejšího hradeckého zvonařství, zejména zvonařské dílny Ondřeje Žáčka. Požár zcela zničil také sanktuárium. V tomto případě však lze hovořit o štěstí, protože hradečtí měšťané si pořídili nový pozdně gotický typ sanktuáře označovaný jako pastoforium. Toto pískovcové pastoforium údajně vzniklo roku 1497 v dílně slavného pražského kameníka a stavitele Matěje Rejska. Stojí při levé (severní) stěně presbytáře a patří ke klenotům katedrály svatého Ducha. Od konce 15. století lze tedy hovořit o současné podobě katedrály svatého Ducha, alespoň po exteriérové stránce.

Kostel byl několikrát opravován, roku 1639 byl během třicetileté války vyrabován a vypálen švédskými vojáky. Roku 1664 založením biskupství se kostel stal katedrálou a byl pak barokně upraven, další úpravy následovaly koncem 18. století. V letech 1864–1876 byl kostel radikálně regotizován F. Schmoranzem st. a věže roku 1901 L. Láblerem. V letech 1980–1990 dostal kostel měděnou krytinu.

Interiér kostela procházel různými změnami, často na přání královen, jejichž byl Hradec Králové věnným městem. Asi nejvýznamněji se do interiéru promítl vliv druhé manželky Václava IV. Žofie Bavorské, která získala věnné město kolem roku 1400 po smrti Elišky Pomořanské. Ta věnovala svým městům náležitou péči a snažila se o jejich architektonický rozvoj, zejména prostřednictvím své stavební hutě, kterou vedli tehdejší pražští mistři. Katedrála svatého Ducha tak byla obohacena o celou řadu prvků, které se podobají pražským vzorům.

Kostel je vymalován bíle s barevně podtrženými žebry jednoduché křížové klenby. Žebra hranolovitého profilu s výžlabkem jsou svedena do svazků, které v prostoru hlavní lodi končí převážně na konzolách s maskaronem nebo floristickým motivem. Ve vrcholcích klenby jsou žebra spojena jednoduchým kruhovým svorníkem, ve kterém je tematická malba. Nad mezilodní lomenou arkádou jsou malovaná vyobrazení svatých patronů. Podkruchtí je zaklenuto obkročnou klenbou na středním poli, žebra se sbíhají do kruhového svorníku s písmenem „G“ (patrně monogram krále Jiřího z Poděbrad - Georgius). Právě toto zobrazení písmena G je využito na symbolech Královéhradeckého kraje.[4]

Presbytář

V presbyteriu čili kněžišti se odehrává hlavní část církevních obřadů. V katedrále svatého Ducha je zřetelně protaženo do délky a výrazně odděleno od zbytku kostela. Přípory v presbyteriu, na které nasedají žebra křížové klenby, jsou převážně dotaženy až k zemi. Kromě malovaných svorníků zdobí strop presbyteria malované erby diecézních biskupů, arcibiskupů a Svatého otce Jana Pavla II. v klenebních pláštích.

Královská předsíň se nalézá mezi jižní věží a děkanskou sakristií. Přívlastek „královská“ dostala předsíň zejména pro vysokou uměleckou hodnotu a netypické zaklenutí, z něhož lze usuzovat, že se na ní podílel Michal Parléř, bratr slavnějšího Petra Parléře. Žebra předsíně jsou doplněna v Čechách neobvyklými kružbami. Spojnice žeber ve vrcholu klenby je hladká bez svorníku, usazení žeber ve stěně je opatřeno konzolami s florálními a zvířecími prvky.

Zařízení je většinou z 19. století, reliéfy na pískovcové kazatelně jsou raným dílem J. V. Myslbeka. Na oltáři v severní lodi je obraz sv. Antonína Poustevníka od Petra Brandla, na oltáři v jižní lodi je pozdně gotický mariánský triptych z roku 1494. Cínová křtitelnice z roku 1406 je nejstarší v Česku.[5]

Při pohledu na tuto dominantu Hradce Králové pozorovatele zaujme zejména kontrast červeného cihlového zdiva a bílého pískovce portálů, oken a říms chrámu. V době stavby se ve východočeských městech běžně užíval jako hlavní stavební materiál pískovec, který v okolí Hradce Králové chyběl. Stavitelé katedrály proto zvolili jako hlavní stavební materiál méně běžné cihly. Trojlodní bazilikální kostel má převýšenou hlavní loď a dlouhý východní chór, kterým katedrála směřuje do náměstí. V ose chóru je před kostelem umístěn kříž a po stranách symetricky dvě věže. K severní straně katedrály přiléhá barokní kapitulní sakristie, z jižní strany děkanská sakristie a Královská předsíň. Na vnějších stěnách kostela se nalézá několik renesančních náhrobků. Do exteriéru se propisují mohutné nosné pilíře členěné na tři části.

• ZAP, Karel Vladislav, Biskupský hlavní chrám sv. Ducha v Králové Hradci. IN: Památky archeologické a místopisné 1858, str. 160–186.
• Poche, Emanuel (red.), Umělecké památky Čech I. Praha: Academia, 1977.
• DÁŇOVÁ, Helena, Středověká architektura katedrály Sv. Ducha v Hradci Králové, diplomová práce, FF UP Olomouc
• KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1997, 938 s. ISBN 80-85983-12-5, str. 451, 452.

• Kaple svatého Klimenta (Hradec Králové)
• Bílá věž (Hradec Králové)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Katedrála svatého Ducha na Wikimedia Commons
• Historie katedrály na stránkách děkanství
• Oficiální stránky královéhradecké diecéze
• Článek o katedrále na stránkách městského úřadu