Karel Rusov

Vystudoval učňovskou obchodní školu. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Mnichově. Vojenskou základní službu nastoupil v letech 1945–1947 u pěšího pluku 24 ve Znojmě. Jako absolvent školy pro důstojníky pěchoty v záloze byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1949 se stal po ukončení hranické akademie důstojníkem československé armády. Slavnostně vyřazen byl 17. července 1949 v hodnosti poručíka.[6] Prvním působištěm byl Lipník nad Bečvou, kde zastával funkci velitele čety lipnických akademiků. Na nadporučíka byl povýšen 1. října 1950. V letech 1951–55 byl posluchačem Vojenské akademie Michaila V.Frunzeho v Moskvě.[7] Během 1. poloviny 50. let působil na operační správě Generálního štábu. Ve 2. polovině dekády byl náčelníkem štábu a velitelem 2. motostřelecké divize v Sušici. V letech 1960–62 Absolvoval Vojenskou akademii Klimenta J. Vorošilova v Moskvě. V 60. letech zastával post náčelníka štábu a velitele 4. armády v Táboře a byl povýšen 17. října 1964 na generálmajora. V roce 1967 byl jmenován generálním inspektorem ČSLA a byl povýšen 4. října 1967 na generálporučíka. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila za normalizace, kdy 3. října 1972 byl povýšen na generálplukovníka. V letech 1968–1979 zastával post náčelníka generálního štábu ČSLA, od roku 1979 byl pak až do roku 1989 prvním zástupcem ministra národní obrany ČSSR.V červenci 1979 byl jmenován zmocněncem vlády pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR. V roce 1974 mu byl udělen Řád práce, roku 1984 Řád Vítězného února.Od září 1989 byl ustanoven do funkce čs. vojenského a leteckého přidělence v Německé demokratické republice se sídlem v Berlíně[8]. V březnu 1990 odešel do výslužby.

Angažoval se i v nejvyšších úrovních komunistické strany během normalizace. XV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[5][9][10][11]

Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 24 – Cheb–Tachov, Západočeský kraj). Mandát získal i ve volbách roku 1976 (obvod Cheb–Tachov), volbách roku 1981 (obvod Cheb–Tachov) a volbách roku 1986 (obvod Karlovy Vary). Ve FS setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[12][13][14][15][16]

• Řád práce 1974
• Řád Vítězného února 1984
• Řád rudé zástavy
• Řád rudé hvězdy
• Medaile Za službu vlasti, 1955
• Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
• Pamětní medaile 40. výročí osvobození ČSSR
• Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani[17], I. stupeň, 1972
• Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února, 1973
• Za zásluhy o ČSLA [18], I. stupeň
• Pamětní medaile k 30. výročí národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou, 1975
• Medaile 30 let SNB[19], 1975
• Jubilejní medaile 60 let ozbrojených sil SSSR [20], 1978 (SSSR)
• Medaile Za upevňování bojového přátelství [21] (SSSR)
• Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 (SSSR)
• Medaile bratrství ve zbrani [22], 1983, (Polsko)
• Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani[23], 1985 (Bulharsko)
• Jubilejní medaile 40. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 (SSSR, 1985)
• Medaile 30. výročí Revolučních ozbrojených sil [24], 1986 (Kuba)
• Medaile Bratrstva ve zbrani (Polsko)