První nádvoří Pražského hradu

Prostor dnešního Prvního nádvoří byl na západě od dnešního Hradčanského náměstí původně oddělen roklí. V raném středověku, snad kolem poloviny 9. století, bylo zřejmě osídlení hradčanské ostrožny rozšířeno až k této rokli. Odpovídá tomu i o něco pozdější umístění prvního kostela v západní části areálu.

Po prvním, valovém opevnění hradiště za Spytihněva I. (895-915) se plocha I. nádvoří stává součástí západního předhradí. Rokle posilovala obrannou funkci opevnění. Přestavbou hradiště na kamenný hrad, zahájenou Soběslavem I. r. 1135, pokračuje pokles významu západního předhradí, které se ocitá mimo obvod kamenných hradeb. Za Přemysla Otakara II., před r. 1278, je předhradí přeměněno na mohutný systém opevnění s dvěma novými vyzděnými hradními příkopy. V pozdně gotické době byla na jihu doplněna dělostřelecká bašta.

Ve stavebně bouřlivé době Rudolfínské vzniká nádvoří, značně odlišné od toho dnešního. Jedinou dochovanou viditelnou stavbou je Matyášova brána. Za ní vlevo byl dům nejvyššího komořího, vpravo slavnostní schodiště do nově vybudovaného císařského paláce. Na západní straně byly od severu: hradní zbrojnice, vstup s můstkem přes příkop (rokli), dům šacmistra (správce sbírek) a bašta.

Dnešní podobu získalo nádvoří v letech 1759-1769 tereziánskou úpravou architekta Nicolo Pacassiho. Nádvoří bylo obklopeno nově vybudovaným trojkřídlým traktem a na západě uzavřeno ozdobnou mříží. Po vzniku republiky plánoval Josip Plečnik „habsburskou“ Matyášovu bránu uzavřít a hlavní trasy vést průjezdy vpravo do centrálních prostor Hradu a severně na IV. nádvoří ke Španělskému sálu. Došlo však jen k úpravám v okolních budovách a vybudování nové dlažby a vlajkových stožárů.

• Matyášova brána z počátku 17. století, zastavěná do vstupního křídla, které její ústřední polohu zdůrazňuje výzdobou na atice a dvojicí mělkých risalitů.
• Vstupní křídlo zbudované symetricky kolem nádvoří Nicolo Pacassim v 18. století. Na střeše zdobí atiky postavy s vojenskými trofejemi z dílny I. F. Platzera (kopie). Z průjezdu za Matyášovou branou se vstupuje vpravo na schodiště do representativních prostor jižního křídla, vlevo do Plečnikovy Sloupové síně. V koutě vpravo průjezd na II. nádvoří k presidentskému bytu.
• Jižní tzv. výběžek vstupního křídla, v přízemí dveřmi průhled k Zámeckým schodům skrz Plečnikův malý prosklený vyhlídkový sál, kde r. 1996 vystavena rakev Olgy Havlové. V patře bydlel po své abdikaci Ferdinand V., dnes byt pro státní návštěvy.
• Severní tzv. výběžek vstupního křídla s uzavřeným průjezdem na IV. nádvoří, prostory zde využívá Hradní stráž.
• Ozdobná mříž mezi pilíři se sochami. Volná strana nádvoří je členěna osmi pilíři (pylony) z pískovcových kvádrů: prostřední dva mohutnější nesou sousoší Zápasících gigantů, sousední levý říšskou orlici s putti, pravý lva s korunkou a putti, krajní čtyři pilíře jsou osazeny vázami s putti. Sochařskou výzdobu provedli na začátku 20. století Čeněk Vosmík a Antonín Procházka podle originálů z dílny I. F. Platzera. Prostor mezi pilíři zdobí kovaná rokoková mříž: prostřední hl. vstup brána s klenutým nástavcem, krajní dvě pole menší brány a ostatní čtyři pole jednodušší mříž.
• Vlajkové stožáry před Matyášovou bránou z moravských jedlí, mohutné, do 25m výše do špice se zužující, usazené na nízkých širokých čtvercových žulových soklech. Podle Plečnikova návrhu postaveny v r. 1925.
• Dlažba z požárecké žuly realizovaná Plečnikem v r. 1922. Drobnější dlaždice naznačují cesty k Matyášově bráně, původnímu vstupu do Sloupové síně a k pravému průjezdu na II. nádvoří.