Křížová výprava roku 1197

Křížová výprava roku 1197 byla dílčí křížovou výpravou v pořadí mezi třetí a čtvrtou. Byla iniciována římskoněmeckým králem Jindřichem VI. z dynastie Štaufů za účelem pomoci ztenčujícím se křižáckým státečkům v Levantě a její účastníci pocházeli zejména z Říše, proto bývá někdy nazývána německou křížovou výpravou (Deutscher Kreuzzug) nebo také císařskou (kvůli rozlišení od třetí zvané královské).

Křižácké státy kolem roku 1200

Křížová výprava roku 1197
konflikt: Křížové výpravy
Znovudobytí Bejrútu, Alexandre Hesse, 1842
trvání: 22. září 1197 – 1. července 1198 místo: Levanta výsledek: úspěch křižáků změny území: Bejrút a Sidón připojeny zpět k Jeruzalémskému království
strany
Svatá říše římská Svatá říše římská Brabantské vévodství Rakouské vévodství Durynské lankrabství Rýnské falckrabství Meránské vévodství Pasovské biskupství Hildesheimské biskupství Halberstadtské biskupství Gorické hrabství Kyperské království	Ajjúbovský sultanát
velitelé
Jindřich VI. Štaufský Amaury II. z Lusignanu Jindřich Brabantský Fridrich Babenberský Heřman Durynský Jindřich V. Brunšvický Bertold IV. z Andechsu Wolfger von Erla Konrád z Querfurtu Gardolf z Halberstadtu Meinhard II. z Gorice	Al-Ádil
síla
16 000	neznámá
ztráty
neznámé	neznámé

Samotný král Jindřich VI. se jí však nezúčastnil, neboť nečekaně zemřel krátce před svým odjezdem v Messině 28. září 1197. V Říši napjaté vztahy mezi Štaufy a Welfy zosobněné Filipem Švábským a Otou IV. Brunšvickým přerostly do otevřeného soupeření o moc. Mnozí účastníci kruciáty proto svou účast na tažení ihned přerušili a spěchali do Německa, aby ochránili své postavení a zájmy. Zbylí křižáci připluli do Svaté země a podařilo se jim dobýt pobřeží mezi Týrem a Tripolisem, které bylo nyní v muslimských rukou. Po dobytí měst Sidónu a Bejrútu byla výprava ukončena. Získaná města a území byla navrácena Jeruzalémskému království, k němuž ještě donedávna patřila, lze tedy výpravu považovat za úspěšnou.