Juraj Janoška

Obecní školu absolvoval v Dolním Kubíně, pak studoval na gymnáziu v Turčianském Svätém Martinu, Revúci a Kežmarku. V letech 1877–1878 studoval teologii v Rostocku[5] a v letech 1876–1879 ve Vídni. Během vídeňských studií se začal politicky angažovat, nejprve ve studentských spolcích. Roku 1887 založil a do roku 1921 redigoval Církevné listy jako periodikum slovenských evangelíků. Působil potom jako evangelický kaplan v Dolním Kubíně a pak jako farář v Liptovské Sielnici, v Jasenové a od roku 1895 v Liptovském Svätém Mikuláši.[6]

V 90. letech 19. století patřil mezi nové politiky, kteří se prosazovali v Slovenské národní straně a kteří pocházeli i z jiných regionů než doposud dominantní jádro aktivistů z Turčianského Svätého Martina.[7]

V roce 1918 byl signatářem Martinské deklarace, kterou se Slováci přihlásili ke společnému státu s Čechy.[6]

Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění[8] za slovenský klub (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů). Slib složil na 10. schůzi v prosinci 1918. Byl profesí evangelickým farářem a redaktorem.[9]

Na počátku 20. let byl členem Slovenské národní a rolnické strany (SNaRS), do které se sloučila SNS a představitelé slovenského agrárního hnutí, a v březnu 1920 se uvádělo, že za ni bude kandidovat v parlamentních volbách v roce 1920 do senátu.[10] Zvolen ovšem nebyl. SNS se pak roku 1921 opětovně osamostatnila.

V letech 1925–1929 byl předsedou Slovenské národní strany.[11] V letech 1922–1930 působil jako předseda Matice slovenské. Od roku 1922 byl evangelickým biskupem východního distriktu a generálním biskupem evangelické církve na Slovensku. V roce 1923 mu byl udělen četný titul doktora teologie na Husově teologické fakultě v Praze.[6]

Z historie prevratu. V Trnave: G. A. Bežo, 1927. 46 s. - dostupné v Digitální knihovně UKB