Dolný Kubín

Za nejstarší se považuje osídlení lidem lužické kultury ve střední a mladší době bronzové z 9. až 7. století př. n. l. Hmotná kultura halštatského lidu oravského typu z 7. až 4. století př. n. l. je v obci zastoupena nálezy na ulici Medzihradské. Dokazují rolnicko-pastýřskou osadu. Našli se tu i úlomky z římské keramiky z období přelomu letopočtu do 4. století. Je zde zastoupena i laténská kultura. Obydlí tvořily čtyři řady chat střídané přechody, prvotními ulicemi. Obyvatelé se zaobírali chovem dobytka a pěstováním prosa a hrachu.

V předvelkomoravském období byly na Trtinách a Ostrej skale opevněná hradiště. Tudy vedla významná obchodní cesta spojující Jadran s Baltem. Dokladem je nález keltských mincí a kupeckých potřeb. Ve středověku tuto obchodní cestu nazývali solnou, protože se využívala na dovoz soli a jiného zboží.

První písemná zmínka pochází z 6. ledna 1314 v listině magistra Donča pro liptovské zemany. V roce 1325 magistr Donč daroval revúckým zemanům Vyšný Kubín. Začali dějiny rodů Kubínyů a Mešků, jejichž potomci žijí na Oravě dodnes. Po rozdělení Kubína se Dolný Kubín rozvíjel jako poddanská obec Oravského hradu. Byl královským majetkem.

Ve 14. století byly založeny obce, které v současnosti tvoří příměstské části Dolního Kubína: Záskalie, Malý Bysterec, Beňova Lehota, Medzihradné, Srňacie, Mokraď a Kňažia. Veľký Bysterec byl městečkem o 220 let dříve než Dolný Kubín, v dalším období však nerozvíjel městská práva a výsady a klesl až na úroveň ostatních částí, kdy v roce 1599 je zmiňován jako dědina. Malý Bysterec se od roku 1355 vyvíjel jako zemanská osada. V roce 1380 se pro tuto obec stal Dolný Kubín duchovním střediskem. Založili tu římskokatolickou farnost, postavili kostel a zasvětili ho svaté Kateřině Alexandrijské.

Dolný Kubín se od počátku rozvíjel jako řemeslnicko-rolnická osada. Rozvoj řemesel a trhů umožnila vynikající poloha na obchodní cestě, která spojovala slovenské města s polskými obchodními středisky. Nejdéle živilo Dolnokubíňany kamenické řemeslo.

Reformaci na Oravu přinesli Turzové. V roce 1558 se stali majiteli oravského panství a dolnokubínský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v té době patřil evangelíkům. Působila tu latinská škola, kterou navštěvovali jen chlapci. Palatin Juraj Turzo podporoval rozvoj Dolního Kubína. Svolával sněm župního shromáždění oravské šlechty, ačkoli župním sídlem do roku 1683 byla Veličná. V roce 1604 zpustošili Dolný Kubín Bočkajovi hajduci, kteří bojovali proti palatinovi Turzovi. Podpálili obec, zbylo jen sedm domů, z toho čtyři byly poškozeny. Obyvatelé se před hajduky ukryli v lesích, aby si zachránili život.

V roce 1624 žilo v Dolním Kubíně 67 rodin, asi 340 obyvatel. Dne 14. května 1632 hrabě Kašpar Illesházy povýšil Dolný Kubín na městečko za roční poplatek 400 zlatých a udělil mu právo konat týdenní trhy v neděli a dva výroční jarmarky na sv. Kateřinu a Květnou neděli. Zároveň Dolnokubíňanům přikázal opravit školu, nemocnici s útulkem a stavět pěkné domy. Dne 14. prosince 1633 dostal Dolný Kubín městské privilegium od panovníka Ferdinanda II., který povolil další dva jarmarky. Městské výsady poskytly Dolnímu Kubínu hospodářský a kulturní růst. Ale v neklidném 17. století, naplněném náboženskými válkami a povstáními, se ocitl nejednou na pokraji bídy. Dolný Kubín zažíval období plné reformace a protireformace. Reformační hnutí dostalo tvrdý úder potlačením Pikovha povstání v roce 1672 a smrtelný na podzim roku 1683 od litevského vojska polského krále Jana Sobieského, které procházelo Oravou s cílem pomoci Habsburkům proti Turkům. Litevci se k poddaným chovali násilnicky, dobyvačné, nechávali za sebou spáleniště. Město bylo v takové nouzi, že až po pěti letech si dalo vyhotovit nové pečetidlo, neboť původní shořelo v rychtářově domě. Z litevského úpadku se město vzpamatovalo až v 90. letech 17. století. Dne 30. června hrabě Juraj Erdődy vydal Dolnímu Kubínu privilegium na vybírání mýtného na dolnokubínském brodě. V roce 1712 udělil císař Karel VI. Habsburský městu i pouťové privilegium. Město se stalo sídlem Oravské župy. Během Rákociho povstání v roce 1709 zkonfiskovali evangelíci kostel sv. Kateřiny na dva měsíce. Pak byl vrácen katolíkům a evangelíci z městečka chodili 75 let do leštinského artikulární kostelíka. Toleranční patent Josefa II. jim vrátil náboženskou svobodu a svůj kostel si postavili v Dolním Kubíně v roce 1784.

V 18. století nastalo klidnější mírové období, ale přišel hladomor a morové epidemie. Roky 1715 - 1716 jsou na Oravě známé jako zamrzlé roky. Ještě v červnu mrzlo a nová zima přišla v září, nastal hladomor. V roce 1719 měl Dolný Kubín 85 domů a 350 obyvatel. V průběhu 18. století Dolný Kubín výrazně změnil svou tvář. Dokončil se městský dům nazývaný Ratus, v roce 1726 postavili novou nemocnici, městský pivovar na místě dnešního evangelického kostela, v letech 1757 - 1758 župní dům, byt župního lékaře, lékárna, kasárna, první dřevěný most přes řeku Oravu, tržnici, mandl, faru, evangelickou školu. Na ochranu před požáry bylo od roku 1730 zakázáno používat otevřený oheň v krbech. V roce 1776 se Dolný Kubín stal sídlem slúžnovského úřadu. Vlastnit grunt patřilo ke kritériím pro udělení měšťanského listu a práva volit rychtáře a městské přísežné. Zakládání cechů - obuvníci - 1675, krejčí a obuvníci - 1715. Koncem 18. století vytvořili sdružený cech. Cech byl zrušen v roce 1871, kdy vznikla Řemeslná společnost a Okresní živnostenské společenství. Obchodem se zabývali židé. Hospodářská politika Josefa II. umožnila rozvoj židovského podnikání a náboženskou svobodu. Výstavba domu rabína a lázní.

Začátkem 19. století se přes městečko stavěla královská cesta od Kraľovian na Trstené. V roce 1811 zde postavili poštovní úřad a v roce 1826 židovskou synagogu. V roce 1813 se přehnala městem povodeň, začalo se s budováním vodní nádrže na Oravě. Velký rozmach začal v roce 1852, kdy do městečka přišel přednosta císařsko-královského Stolického úřadu František Patočník. Koncem 19. století byl Dolný Kubín pěkným župním městečkem. V roce 1886 renovovali katolický kostel sv. Kateřiny, který patřil mezi osm nejkrásnějších památek gotiky na Slovensku. V letech 1893 - 1895 postihly náměstí dva velké požáry. Znovu postavili župní dům, židovskou synagogu a evangelický kostel. Vzhled náměstí dotvořila budova státních škol (dnešní gymnázium), barokní budova Čaplovičového knihovny. V 30. letech 19. století se Dolný Kubín stal střediskem oravských národovců. Ctiboch Zoch, Juraj Matuška a Leopold Bruck založili v roce 1837 Společnost vychovatelské v evangelickém Bratrstvo Oravském. Členy byli: Pavel Zoch, Pavel Cancrini, Jan Gregorič, Alexander Ruttkaj, Václav Jesenský, Ján Ziman, Ludvík Medzihradský, Daniel Krman, Juraj Šipka, Karel Sándor a další. V roce 1858 vznikla v Dolním Kubíně Společnost Čaplovičovej knihovny, která se starala o cenný dar Vavřince Čaploviče městu a Oravě. Knihovna měla 45 000 svazků. Na počátku 20. století měl Dolný Kubín 1674 obyvatel a 211 domů.

Vznik Československé republiky na podzim roku 1918 Dolnokubíňané radostně uvítali. Vytvořili místní národní radu, v níž působil Ignác Radlinského, dr. Vladimír Pivko, Ladislav Nádas - Jégeho, Aurel Styk, Fridrich Medzihradský, Jan Trnkócy, Pavel Samuel Novák, Pavol Országh Hviezdoslav, dr. Jan Smetanay, Jan Diežka, Emil Kňažovič a Július Ballo. Vydávali noviny Naše Orava.

V roce 1919 byl založen kulturně-vzdělávací spolek Hviezdoslavova beseda, jejímž čestným členem byl i Hviezdoslav. Pořádala koncerty, literární večírky, loutkové divadélka. Ze svého fondu kupovala knihy, noviny a časopisy, podporovala chudé nadané studenty a po smrti básníka usilovala o stavbu pomníku nad jeho hrobem. V roce 1936 se zasloužila o postavení sochy P. O. Hviezdoslava před budovou Čaplovičovského knihovny. Bohatou kulturně-osvětovou činnost vyvíjel v Dolním Kubíně ženský spolek Živena, který vznikl z podnětu Kornelie Pivkové dne 27. června 1920. Další spolky byly: dobrovolnický hasičský spolek (1874), Spolek oravských akademiků, ochotnický, hudební a pěvecký spolek a další.

Po skončení II. světové války se Dolný Kubín změnil na významné průmyslové centrum celé Oravy V letech 1960 - 1996 zahrnoval okres Dolný Kubín téměř celou slovenskou část Oravy, mimo tento okres ležela tehdy pouze oravská obec Valaská Dubová.

Sídliště Veľký Bysterec

Město se skládá z 10 městských částí: Banisko, Beňova Lehota, Brezovec, Kňažia, Malý Bysterec, Medzihradné, Mokraď, Staré mesto, Veľký Bysterec a Záskalie.

K městu patří i osady Jelšava a Srňacie.

Město má 19 661 obyvatel. Z národnostního hlediska je Dolný Kubín homogenní s převahou obyvatelstva slovenské národnosti (až 97%). Rozdělení obyvatelstva pod vyznání je následující:

• Římskokatolické: 65,11 %
• Evangelická církev a. v.: 16,62 %
• Řeckokatolické: 0,38 %
• Pravoslavní: 0,05 %
• Čs. Husitské: 0,04 %
• Bez vyznání: 14,55 %
• Ostatní: 0,12 %
• Nezjištěné: 2,77 %

• Dětský folklorní soubor Kolovrátek - vznikl v roce 2003
• Folklórní skupina Rosička, rosa - vznikla v roce 1996
• Pěvecká folklórní skupina Orava - vznikla v roce 2000

• BK Dolný Kubín hrál nejvyšší basketbalovou soutěž na Slovensku od sezóny 2006/2007 až do sezóny 2008/2009. Do další sezóny se klub nepřihlásil z důvodu krachu.
• MFK Dynamo Dolný Kubín postoupil do první ligy v sezóně 2008/2009.
• MHK Dolný Kubín je hokejový klub a hraje 1. ligu, zároveň je též farmou klubu MHC Martin

• Historický hřbitov s Alejí svobody
• bývalý Župný dům na Hviezdoslavovém náměstí
• Evangelický kostel
• Katolický kostel svaté Kataríny Alexandrijské
• Čaplovičova knihovna
• Rodný dům T.H. Florina
• Dům ve kterém žil, pracoval a zemřel P.O. Hviezdoslav
• Hviezdoslavovo muzeum

• 5. června 2009 byla před městskou radnicí slavnostně vysazená "Lípa soutoků světa", která je zalévaná vodou z moří, řek a potoků z celého světa.